Subjektivní pohled na MČR 2007 - Robert Cvek I.část

Nejdříve musím zdůraznit, že celý tento článek je můj pohled na celý přebor, organizátory a hráče. Proto se nemusí shodovat s jinými pozorovateli turnaje a zákulisí. Jak říkají fyzikové, je to pohled mojí vztažné soustavy. Navíc pro „zajímavost“ si dovolím připsat šachový pohled na všechny účastníky přeboru. Opět zdůrazňuji, že jde o čistě moje hodnocení.

Turnaj a jeho organizace
Turnaj se konal v pěkné budově ČVUT v Praze, kousek od stanice metra Dejvická. Pro mě to mělo sentimentální nádech, neboť kousek odsud jsem byl rok na vojně. Několikrát jsem se šel podívat na Duklu, stadión Julisku, hospodu pod Juliskou (žel nefungovala dlouho) a další stará dobrá místa (vesměs hospody).

Ubytování bylo velmi vyhovující. Sice jsem byl hned vedle rušné ulice Evropská, ale díky mému sluchu jsem skoro nic neslyšel a hověl si ve svém narychlo vytvořeném nepořádku. Je to zvláštní, ale až při velkém stupni neuspořádanosti jsem se cítil naprosto OK. Jako první věc co jsem udělal, bylo vyvěšení na kliku dveří oblíbené cedulky :NERUŠIT. Navíc v pokoji byla televize a stolní lampa, co více si přát? A koupelna? OK.

Strava byla za jedna. I můj vrozený negativismus a odpor vůči jídlu jsem ke konci turnaje dávno překonal a velkou večeři jsem zapíjel třemi pivy za příjemného hovoru se stolovníky. Musím smeknout před personálem, který nás obsluhoval, byl velmi sympatický a chápavý pro zbloudilého vegetariána z hor. (Zde ještě dodám, že občas docházelo ke komickým situacím, neboť personál byl „připraven“ na jednoho vegetariána, ale ten čas byl i Tomáš Oral vegetarián a pak i Leon Vološin… Když jsem se ptal Leona proč je vlastně vegetarián, tak mi odpověděl, že ty jsi mi to přece řekl a doporučil :). Leon ta neskutečná muka vydržel obdivuhodné 3 dny!).

Hrací sál byl velmi prostorný a reprezentativní. Pro MČR naprosto vyhovující. Snad jedno smítko bych na tom lesku našel a to poněkud matnější osvětlení. A pak miniaturní šachovnice s pozicemi na promítacím plátně. Takže když jsem chtěl usednout mezi diváky a sledovat partie, tak jsem to neudělal. Mezi diváky jsem usedal jenom pro odpočinutí a krátkou meditaci (spánek).

Organizátoři zvládli všechno velmi dobře. Já si osobně nemůžu na nic stěžovat, snad jen, že jsem hrál blbě . Sice se našli určité problémy, ale bez nich by to nebylo ono.
Hned vedle hracího sálu byla místnost pro analýzy. Tam bylo i malé občerstvení v podobě pití a skrytých sušenek. Přesně tak! Já jsem o nich nevěděl, neboť byly zabaleny v papíru jako cukr (nepřítel). Až jsem jednou zpozoroval Šimiho, že něco chroumá, copak? Nuže záhada byla rychle vysvětlena a od té doby jsem pravidelně chodil na sušenky. Věděl o nich Leon? Myslím, že ne.


Volný čas
Už jsem dlouho nezažil turnaj kde bych měl tak málo času na tolik vytoužené nešachové činnosti. Každý den (myslím, že od úterka) jsem jezdil na Divokou Šárku, kde jsem nachodil denně kolem 7km. Nebýt této relaxace, tak bych se asi během turnaje zhroutil. Jelikož cesta tam i zpět mi zabrala tramvají přes půl hodiny, a samé chození s relaxací kolem 1,5 hodiny, tak jsem celé dopoledne měl pryč (jsem ranní ptáče a brzké ráno jsem začínal přípravou, nebo čtením). Pak chudší oběd a připravovat se na soupeře. Kupodivu jsem se jen minimálně věnoval matematice a fyzice. Nebyl prostě čas a později energie. Když vzpomínám na jiné turnaje, tak tam to bylo někdy i kolem 4 hodin denně (!). Holt MČR je prostě „TURNAJ“.
Večer jsme v podstatě všichni relaxovali delším pobytem u večeře. Někdy jsem se šel ještě projít ven, nebo jsem četl fantastické knížky od D. Gemmella. Pamatuji si, že jsem se jeden den skvěle odreagoval u DVD a nějaké pubertální (ale za to skvělé) komedie.


Průběh turnaje
Začátek turnaje již tradičně začal moudrými projevy důležitých pánů různých funkcí a úřadů. Já ty lidi musím obdivovat, moc se nezakoktají a dokážou říci několik vět před určitou skupinou lidí. Pro mě famózní výkon. Losování proběhlo tak, že jsem už zapomněl jak vlastně proběhlo. Moje noční můra z trapných situací naštěstí trvala kratičko. Jenom si pamatuji srandovní pukrle Marka Vokáče a moje vylosované číslo 8. Když jsem se za chvíli dověděl s kým budu hrát první kolo tak mi dvakrát dobře nebylo...

Jak již všichni víme tak jsem turnaj začal dobře, ale dvě kola z 11-ti kolového turnaje moc neznamenají. Turnaj se rozjížděl jakoby pomalu, až laxně. Já jsem odpadl ve čtvrtém a pátém kole. Velmi dobrou formu držel Tomáš Polák a ze začátku Jiří Jirka. Ostatní hráli tak nějak divně. Nevím, ale jakoby nám všem něco chybělo...u mě – již tradičně - mozek.

Ke konci se rozšoupl Vlasta Babula, který vyhrál pěkně z přípravy nad Pavlem Šimáčkem, který bůh ví co dělal před turnajem, když tak naštval šachovou bohyni?! Velmi překvapil Marek Vokáč, který se blýskl krásnou (nejhezčí partií MČR) právě již zmíněným nešťastníkem Pavlem. Navíc Marek (a tomu jsem nechtěl věřit), odmítl někdy uprostřed partie remízu Tomáši Polákovi! Vau!

Komicky působí, že Vlasta Babula neměl ani jedinou domluvenou remízu, přitom to byl jednu dobu právě on kdo udělal nejméně tahů. Na konci nevím, neznám statistiky. Jiří Štoček bojoval sám se sebou, konkrétně se svými zády a možná i fyzičkou. Nakonec vybojoval 4. místo. Jiří má samozřejmě na mnohem lepší šachy, ale přebor je přebor, má hodně barev a stínů.

Honza Votava hrál svoje naprosto pohodové šachy. Obdivuji jeho klid a až jakoby laxnost během partie. Ale asi ani on není se svojí předvedenou hrou moc spokojen, ovšem umístění je jiná. Tomáš Oral nastupoval na turnaj stejně jako já s velkými ambicemi. Bojoval, snažil se, ale nedařilo se. Ale jako jeden z mála bojoval skoro v každé partii.

Je to divné, ale vlastně „všichni“ kromě Tomáše Poláka hráli tak nějak chabě. Konec turnaje byl velmi napínavý. Marek a později i Honza vsadili na „finanční“ jistotu a partii rychle remízovali (já bych učinil to samé). Prostě riskovat takové množství peněz je pro nás, chudé lidi, nepříjemným rizikem natolik ohrožujícím již tak chabé zdraví. Vlasta souhlasil s remízou (se mnou) v lepší pozici, ale o tom jsme vůbec neměli potuchy a hlavně Vlasta do té doby trpěl v horší pozici s horším časem. A tak rozhodla bitva mezi Tomáši. Po drsném boji plném kečupu a rychlých úderů vyhrál zaslouženě Tomáš Polák a jenom potvrdil svoji výbornou formu a zisk zaslouženého titulu!

Závěr turnaje proběhl stejně jako začátek. Tedy řeklo se opět několik moudrých slov a pak se rozdaly ceny. Velmi mě potěšili kšiltovkou s propagací ČVUT. Teď s ní budu chodit po městě a tvářit se jako vysokoškolák . Ještě musím dodat, že jsem zase tolik nezlenivěl (fyzicky) a vytrvalým během s dvěmi nabitími kabelami jsem stihl autobus a tak se mi splnil jeden z cílů – stihnout správy na ČT1!

....v pokračování (uvedeme pozítří) "Něco o remízách" a "Hráči a jejich hodnocení"...........