Shakhriyar Mamedyarov: Takový normální kluk

Shakhriyar Mamedyarov začíná být v Pardubicích pravidelným návštěvníkem. Czech Open se mu moc líbí. Čas v Čechách bere jako svou dovolenou, na které si sem tam odskočí zahrát turnaj, nebo se podívat na povedené partie. Líbí se mu prostředí festivalu i možnost společenského vyžití, která je v Ázerbájdžánu omezená. Doma v Baku plánuje od října studovat vysokou školu. A ve volném čase vyrazit s kamarády, kteří o šachu nevědí vůbec nic, na

šašlik.

Proč jste se na Czech Open znovu vrátil?
Vrátil jsem se kvůli atmosféře festivalu. Líbí se mi, jak je vše dobře zorganizováno. Mám dobré vztahy s lidmi, kteří turnaj organizují. Vše zařídí. Nemusím se o spoustu věcí starat, jen si užívat turnaj. Je to pro mě výhodné, protože je to dovolená a zároveň jsem pořád u šachů. Minulý rok jsem si zde pěkně odpočinul, a proto jsem se rozhodl pro návrat. Myslím, že mi čas strávený na Czech Open pomohl. Měl jsem pak tři úspěšné turnaje za sebou a získal jsem ELO 2780. Jezdil bych sem klidně každý rok.

Jak byste v kostce zhodnotil svůj šachový rok od loňského Czech Open?
Do konce roku se mi vše dařilo. Na mistrovství Evropy družstev jsem byl kapitánem týmu a skončili jsme třetí. Poslední dva turnaje jsem ale odehrál mizerně, od nového roku je to nic moc. Ale hlavní turnaje jsou teprve přede mnou. Na podzim se budu účastnit Talova Memoriálu, na kterém bude kompletní světová špička. Je to jeden z nejsilněji obsazených turnajů světa – Kramnik, Leko a další. V prosinci si hodně slibuji od světového šampionátu v blitzu.

Je to hodně těžké, udržet disciplínu a trénovat každý den?
V průběhu dne na to často myslím, že musím ještě trénovat. Nejhorší je, když to neustále odkládám na později. Je to hodně těžké. Trénuji pět šest hodin denně. Abych tu dobu vydržel koncentrovaný, nesmím mít žádné problémy. Jinak se mi do hlavy pořád cpou jiné myšlenky a trénink je k ničemu. Nevydržím u něj ani hodinu.

Trénujete i teď v Pardubicích?
Po pravdě řečeno, moc ne. Rád bych, vždycky se na to ráno připravuji, ale pak mi někdo zavolá, nebo mi do mého plánu vleze něco jiného. Ale během dne se pohybuji na turnaji a sleduji partie. Našel jsem jich mnoho, které byly něčím zajímavé a které, když jsem je rozebíral, mi pomohly.

Jak vypadá váš běžný den?
Záleží, jestli je to šachový nebo nešachový den. Velmi se od sebe liší. Když mám šachový den, trénuji šachy, soustředím se jen na hru a nerad jsem rozptylován čímkoliv jiným. Mrzí mě, že mám málo klidu. Stále mi někdo volá nebo mě jinak ruší. V nešachovém dni ale stejně o hře přemýšlím. Za posledních deset let nebyl den, kdy bych nad šachy nepřemýšlel. Rozdíl je v tom, že mám volno, které nejčastěji trávím s kamarády. Chodíme do restaurace, do kina, často jedeme někam do přírody. Rád trávím čas aktivně. Čtu si také knihy. Můj volný čas vypadá podobně jako volný čas ostatních lidí.

Jaký film jste naposledy viděl?
Mám rád romantické komedie, takže jsem byl na Mejdanu v Las Vegas.

Hrajete počítačové hry?
Moc je nemám rád. Na počítači hraju pouze šachy.

Jak vypadá život v Ázerbájdžánu?
Je to velký rozdíl. V Ázerbájdžánu se v současnosti hodně staví, země se hodně rozvíjí. V Čechách je více moderní život. Myslím, že český způsob života vyhovuje více mladým lidem. V Ázerbájdžánu je třeba málo diskoték, kolem pěti v celé zemi. Slečny se neoblékají tak moderně. Je to dáno tím, že jsme muslimská země. Lidé se na věci dívají více seriózně. Ale líbí se mi tam, mám tam všechny příbuzné.

Jakým způsobem se tam mladí lidé baví?
Většinou jezdíme do přírody. Na chatu, nebo k moři. A dáváme si šašlik (druh špízu). I bez diskoték lze žít.

Své kamarády máte spíš mezi šachisty, nebo mezi nešachisty?
Mám spíše kamarády, kteří šachy nehrají. Šachisté totiž většinou mluví jen o šachách. Když už si chci odpočinout, tak chci na šachy zapomenout a bavit se s lidmi o něčem jiném.

Máte doma nějaké zvíře?
Když jsem bydlel u rodičů nebo jsme byli na chatě, měli jsme kolem sebe vždy hodně zvířat, ale teď, když bydlím sám ve městě, na to nemám čas.

Teď už u rodičů nebydlíte?
Nejsem jenom sám. Střídám to. Rodiče bydlí v malém městě a já jsem se rozhodl přestěhovat do Baku, protože tam mám hodně záležitostí. Ale často se vracím domů.

Vaříte si sám?
Hodně mě to mrzí a stydím se za to, ale neumím. Mám štěstí, že v domě, ve kterém bydlím, je restaurace. Takže jsem tam častým hostem. Ale jídlo od maminky je stejně nejlepší.

Jak často se vídáte se sestrami?
Dost často, ale ne za šachovnicí. Většinou jdeme do restaurace a povídáme si. Když jsme společně na chatě, tak hrajeme tenis, fotbal nebo volejbal. Je skvělé, že tam máme takové vyžití. Snažíme se být dohromady s rodiči. Jim vděčíme za to, čím jsme.

O víkendu přijeli na Czech Open manželé Polgárovi, kteří své tři dcery vychovali individuálním šachovým tréninkem. Váš otec je i vaším osobním trenérem. Jak to fungovalo u vás doma?
Měli jsme podobnou výchovu. Je škoda, že moje sestry se nedostaly tak daleko do užší světové špičky. Sice jsem hodně věcí dokázal, ale s Polgárovými se to srovnávat nedá. Je to legendární rodina.

Setkal jste se se závistí? Nezávidí vám lidé vaše úspěchy?
V Ázerbájdžánu jsou šachy velmi populární. Patří do trojky nejsledovanějších sportů. Zná mě hodně lidí, ale nezávidí mi. Spíš mi přejí vše dobré a čekají samé úspěchy. Svými výkony reprezentuji svou zemi i lidi, kteří v ní žijí. Když jdu po ulici, lidé mě poznávají, občas mi vyjádří svou podporu, ale nezastavují mě. Taková hvězda, aby po mně chtěli na každém rohu podpisy, nejsem. Obecně jsou šachisté v Ázerbájdžánu hodně populární.