RECENZE SEVEROMORAVSKÉHO LITERÁTA

NETRADIČNĚ O NETRADIČNÍM, TAK BY SE DALA NAZVAT RECENZE VÝZNAMNÉHO SEVEROMORAVSKÉHO LITERÁTA RICHARDA SOBOTKY NA KNIHU ROŠÁDY POD ŠPILBERKEM. NOVÝ TITUL JE TOTIŽ LITERATUROU FAKTU, REPORTÁŽÍ I UVOLNĚNÝM VELKOFEJETONEM ZÁROVEŇ. PRO WEBOVÉ STRÁNKY NOVOBORSKÉHO ŠACHOVÉHO KLUBU PŘIPRAVILA SPISOVATELKA BOŽENA KLÍMOVÁ, SE SOUHLASEM NAKLADATELSTVÍ ŽÁR OSTRAVA, KTERÉ KNIHU O MISTROVSTVÍ ČR V ŠACHU VYDALO A PRO NĚŽ PŮVODNĚ BYLO ZAMYŠLENÍ SPISOVATELE R.

S. PSÁNO. KDYBY ŠLO O ZNÁMKOVÁNÍ, PUBLIKACE ROŠÁDY POD ŠPILBERKEM BY PO TOMTO HODNOCENÍ DOSTALA JEDNIČKU S HVĚZDIČKOU, NEJEN PRO OBSAH, ALE TÉŽ PRO GRAFIKU TEXTU CELKEM A ILUSTRACE, COŽ JE PŘÍMÉ DOPORUČENÍ PRO ZÁJEMCE, ABY SI KNIHU OBJEDNALI, DOKUD JE ČAS….

Mám ke sportu šachovému ryze kladný vztah, pravidelně porážím obě vnučky (8 a 13 let). Jednou jsem dokonce zvítězil nad počítačovým fantomem, který nabízí 320 partií světových mistrů, plus známé partie Computer Deep Blue. Prostě jsem pohyboval figurkami po šachovnici tak zmateně, že si s tím nevěděl počítač rady a raději klekl do pozice šach mat. Vůbec netuším, zda by to stačilo na titul IM či GM a kolik by to hodilo ELO (vlastně vůbec netuším o čem je řeč), ale to mi nebrání v úctě a obdivu k šachovým mistrům, mezinárodním mistrům a velmistrům, ba naopak. Obdiv zaslouží ti, kteří dotáhnou šachovou partii do vítězného konce, i když jednou 115 a jindy jen 12 tahy, nebo umí dát mat šikovně přemístěným koněm na b5 v tahu pětačtyřicátém. Mně se koněm dát mat nepodařilo ani nepamatuji. Vůbec ta knížka dvou mezinárodních mistrů v šachu Lukáše Klímy a Roberta Cveka je hodna obdivu, (redakční poznámka: přičemž není tajemstvím, že lví podíl na vzniku publikace, jak nápadem, textově, tak i praktickým zajištěním – má stejně jako u prvotiny především Lukáš Klíma).

Po debutu "Lázeňské rošády" o Mistrovství šachu mužů ČR 2005 v Karlových Varech jsou u letošního titulu "Rošády pod Špilberkem" už ostřílenými autory (autorská minima na www.zar.cz). A to v literárním oboru přímo neuvěřitelném, kdy je potřeba popsat 236 stran titěrnými obrázky šachových figurek, navíc také písmeny a číslicemi, aby to všechno dávalo vůbec nějaký smysl. Kromě toho doprovodit nelítostnou válku na čtyřiašedesáti šachových polích svižným a čtivým komentářem, reportážemi přiblížit soupeře a vyzvědět na nich, proč se dali právě na šach, když mohli hrát fotbal, hokej či desítky jiných sportů. A celkově knihu prosytit atmosférou šachového mistrovství. Na to musí mít člověk víc, než jen vizi několika následujících tahů figurami na šachovnici.
Publikace mi objasnila, proč jsem udělal dobře, když jsem namísto „šibování” pěšců, střelců a dalších figur po šachovnici začal zhmotňovat písmena, slova a představy do příběhů. Šach je sice hra nekrvavá (ale kdo ví?), jinak ovšem drsná, nekompromisní a dramatická, kdy si jdou soupeři nekompromisně po krku a jen v nezbytně krajní situaci se smíří s plichtou.
Posuďte sami, jak oba autoři tuto prastarou hru komentují: Hlavní prostě je dobře se vyspat a pak už jenom vymyslet, co nebude soupeři sedět a hurá na něho!!! Soupeři mohou utvořit pikantní dvojici, která proti sobě staví na jedné straně tvořivost, místy i nekorektní - proti tomu víru v logiku a šachovou pravdu. Někdy nastane situace, kdy bílé figurky stojí velmi elasticky, takže při nepodložených útocích zbudou černému pouze slabá bílá pole. I když silný velmistr ovládá celou škálu šachových dovedností, jeho hlavní zbraní zůstává taktický postřeh a propočet variant. I tak si ovšem lze prožít menší infarkt, třeba ve věžové koncovce, kdy hráč málem vlezl do matu, ač se potom by-passem přes a4 zachránil. Taktický postřeh, propočet a talent pro hru v koncovkách z někoho může udělat nebezpečného soupeře. Robert už chtěl Radka minimálně 3x uškrtit, ten ale neomylně poznal kritickou hranici a v pravý čas prchl, ovšem v analytické místnosti si pak oba soupeři za zájmu velkého klubka diváků vyměňovali navzájem háky nejen na šachovnici, ale i v éteru. Jeden by neuvěřil, že když se u stolu v restauraci sejdou nejlepší šachové mozky země, které bez problémů spočítají desetitahovou kombinaci, že nejsou schopni spočítat útratu za řízek, hranolky, tatarku a kolu. Šachy jsou prostě nevyčerpatelná hra. Někdo je hráč se vším všudy, výborný praktik, taktik a bojovník, ale nedivme se, vždyť hrát šachy někteří začínají už ve druhé třídě. Recept na to, jak hrát silně, je velmi jednoduchý - musíte prostě hrát dobře! I pak se stane, že přihlížející odborník většinu tahů prostě nechápe. Jiný se naopak zásluhou taktických schopností výborně orientuje v ostrých, nejasných a neortodoxních postaveních na šachovnici.
Jak ono klání ve dnech 6. - 17. 2. 2006 v brněnském hotelu Bobycentrum dopadlo? Zvítězil mezinárodní mistr z oddílu ŠK Rapid Pardubice, teprve osmnáctiletý Viktor Láznička, od samého začátku se řadil mezi favority turnaje a co předváděl, bralo dech. Stříbrnou medaili si svou taktickou vyspělostí a trochou štěstí vybojoval mezinárodní velmistr z oddílu Lokomotiva Brno, osmatřicetiletý Pavel Blatný. Bronz dokonalou turnajovou strategií, když hrál na remízy a vyhrál jen jednou, získal mezinárodní velmistr z oddílu ŠK Sokol Vyšehrad Leonid Voloshin.

I když ze mne knížka obou autorů lepšího šachistu zřejmě neudělá, odborníci na šachová klání si v ní jistě počtou s potěšením, poučí se a možná v ní najdou i návod, jak být ve vzájemných kláních na 64 polích šestnácti bílých a stejným počtem černých figur úspěšní.

Richard Sobotka, spisovatel, básník, lektor, recenzent, redaktor, atd. Člen Obce spisovatelů Praha, Ostrava