Ohlédnutí za MS žen 2007

První mistrovství světa v šachu týmů žen se uskutečnilo od 20. do 29.května v ruském městě Jekatěrinburg, během komunistické éry známém jako Sverdlovsk, v městě s bohatou minulostí a dost možná ještě bohatší budoucností. Město samotné leží v centru uralských hor, těsně za pomyslnou hranicí mezi Evropou a Asií. Momentálně je se svými 1,3 milióny obyvatel po Moskvě, Petrohradu a Novosibirsku čtvrtým nejlidnatějším městem Ruska.

České republice se díky skvělému výsledku na poslední olympiádě dostalo cti být mezi deseti pozvanými týmy společně s Ruskem, Čínou, Vietnamem, Ukrajinou, Arménií, Gruzií, Polskem, Německem a mistrem Afriky Botswanou. Tato soutěž se má konat každé čtyři roky a mají se jí účastnit přeborníci jednotlivých kontinentů plus ti nejlepší z poslední olympiády. Mezi muži už proběhla vícekrát, mezi ženami to bylo poprvé.


(zleva: Jana Jacková, Kateřina Němcová, Pavel Šímáček, Olga Sikorová, Petra Blažková)

Naše republika dostala jako druhý náhradník pozvání na poslední chvíli (asi 3 týdny před začátkem akce) a tak se vše zařizovalo za pět minut dvanáct. Například moje vízum se vyřizovalo méně než 24 hodin před odletem a víza ostatních hráček jen o den dříve. Také finance se hledaly kde se dalo a výsledkem bylo, že v rámci úspor se jelo bez náhradnice v sestavě Jana Jacková, Olga Sikorová, Petra Blažková a Kateřina Němcová. Jet na tak silnou akci bez náhradníka byl dost velký handicap, nejen v tom, že jde o fyzicky i psychicky dost náročnou soutěž, ale i proto, že soupeři už dopředu znali naši sestavu a mohli se připravovat o dost dříve než my.

V soutěži jsme byli nasazení jako devátí a devátí jsme nakonec i skončili. Doufali jsme sice v lepší umístění, ale pravdou je, že jediný sport, kde se mohou srovnávat amatéři s profesionály je box na Kubě. Když pominu Botswanu, která se i přes značně nelichotivý výsledek skutečně snažila a bojovala až do konce, byly snad všechny ostatní hráčky profesionálky nebo mladé talentované hráčky na vzestupu. Celému mistrovství transparentně dominovaly Číňanky. Na jejich partie byla radost pohledět – maximální koncentrace, perfektní příprava a maximální snaha o vítězství v každé partii. Zvláště pak Zhao Xue (současné elo 2467) na první a mladičká třináctiletá Hou Yifan (2513) na druhé šachovnici na mě udělaly obrovský dojem. O svém vítězství rozhodly už ve druhém kole, když v prestižním duelu s Ruskem (se kterým občas hrají přátelské zápasy) deklasovaly své soupeřky 4:0. I druhé Rusky jinak působily suverénním dojmem. Přeci jenom 1., 3. a 7. z letošního ME plus zkušená Kovalevská a talentovaná Tairová (všechny přes 2400) vytvářely velmi silnou sbornou. Třetí místo si ve vzájemném duelu s Gruzií vybojovaly Ukrajinky.


(Kateřina Němcová, Olga Sikorová, Jana Jacková, Petra Blažková)

Střed tabulky byl vyrovnaný, nakonec se pořadí ustálilo na 5.Polsko, 6.Německo, 7.Vietnam, osmá Arménie přeci jen zaostávala, stejně jako my. Botswana – jak jsem už zmínil – neuhrála ani půlku, což se s elem kolem 2100 na prvních třech deskách dalo očekávat.

Naši první šachovnici hájila Jana Jacková. Proti ní seděla světová elita v čele s Majou Čiburdanidze. Kromě Botswaňanky a Vietnamky měly všechny vyšší ratingy (průměr bez Botswany 2443) a značně víc zkušeností jak z turnajů, tak z tréninku. Přesto asi Jana pomýšlela na víc než na dva a půl bodu z devíti kol, ale není každý den posvícení.





Nejtěžší úkol měla na druhé šachovnici Olga Sikorová. Se soupeřkami, které často mohly plnohodnotně zaskakovat na první šachovnici (O 2406) se rvala urputně, ale tentokrát to prostě nešlo. Nechci se mýlit, ale Olga asi tak silný turnaj v životě nehrála. Výsledkem je hubených 1,5 bodu, ale na druhou stranu naprosto spravedlivá remíza s aktuální bronzovou hráčkou Evropy je hodnotný úspěch.



Podobně jako Olga má i Petra Blažková šachy jen jako doplňkový koníček. Na šampionát ale přijela správně nažhavená a dle svého zvyku hrála každou partii nekompromisně na výhru bez ohledu na soupeřku. I jí ale chyběla turnajová praxe, což se několikrát projevilo, když nedokázala dotáhnout slibně se vyvíjející partii. Zvláště ta s Vietnamkou bude ještě dlouho mrzet. Při průměru soupeřek 2331 nakonec vybojovala tři body a rozhodně svou hrou ani nasazením nezklamala.






Nováčkem v týmu byla šestnáctiletá Kateřina Němcová, která se v tomto roce rozhodla naplno věnovat šachovému tréninku a letos se účastnila už několika těžkých turnajů, ve kterých si vydobyla titul mezinárodní mistryně. Její výkonnostní vzestup se nedá přehlédnout a svými čtyřmi body družstvu významně přispěla. Přesto si myslím, že Káťa má výrazně na víc a se svým výsledkem nebude úplně spokojená. Což je dobře, protože jasně ukázala, že do reprezentace patří, a že bude v blízké budoucnosti patřit k našim oporám.

Celý turnaj proběhl jako významná společenská akce a přispěl k zviditelnění a k zvýšení prestiže ženského šachu. Věřím, že stejně se zadařilo i naší reprezentaci. Kromě toho jsme jistě načerpali obrovské množství zkušeností, jak vlastně takové „opravdové“ šachy vypadají a jak se hrají, a které budou – zvláště pak pro Katku Němcovou – k nezaplacení.