Vládce šachovnice

Ind Viswanathan Anand, přezdívaný „Tygr z Madrasu“, je nejlepším šachovým hráčem na světě. V následujícím rozhovoru nám vyprávěl, jaké to je být indickým národním hrdinou, o nepříjemnostech, které ho málem donutily se šachem skončit, a o přípravě na zápas s Borisem Gelfandem příštího roku.
Tento měsíc jsme se s Anandem znovu potkali ve městě Bad Soden nedaleko Frankfurtu. Vůbec se nezměnil; díky svému chlapeckému vzhledu nevypadá na to, že mu je 42 let. Zrovna přiletěl z Moskvy, kde se uskutečnilo setkání s předsedou Ruské šachové federace ohledně jeho zápasu o titul mistra světa příštího roku s izraelským velmistrem Borisem Gelfandem.

Můj rozhovor se stávajícím světovým šampionem se uskutečnil v šachovém centru „Chess Tigers“, jež bylo vybudováno starostlivou péčí Hanse-Waltera Schmitta, byznysmena a zapřisáhlého milovníka šachu, který je rovněž Anandovým blízkým přítelem. Anand v Sodenu pobývá již pár let, odpočívá zde a trénuje, a má byt jen kousek od zdejšího šachového centra. Odtud se vypraví do Brazílie, aby se zúčastnil první fáze velkého turnaje Grand Slamu, jehož druhá část proběhne ve španělském Bilbau. V polovině listopadu se pak Anand potká se svým vyzývatelem Gelfandem na Talově memoriálu v Moskvě. Pak Ananda čekají ještě další dva turnaje, než dojde k tomu nejdůležitějšímu: v květnu 2012 se utká v Moskvě o šachovou korunu právě s Borisem Gelfandem. Anand říká, že se na něj již pilně připravuje.

„Profesionální hráči pracují téměř každodenně několik hodin, přičemž bych položil důraz na slovo „pracují“,“ říká. „Může to probíhat s trenérem nebo sparingpartnerem, nebo můžete být i sám, každopádně v profesionálním šachu je vždy snaha o nalezení něčeho nového a překvapivého, čím byste zaskočili své soupeře a získali nad nimi výhodu.“

Zápas Anand-Gelfand má punc střetnutí dvou „šachových důchodců“. Šachy nevyžadují to, co například atletika, plavání nebo fotbal – ale i přesto je utkání dvou hráčů, z nichž jednomu je 42 a druhému 43, poněkud nezvyklé. V současné počítačové generaci šachistů mladí hráči rychle zvyšují svou úroveň, často už mezi svým 16-17 nebo třeba 20-22 rokem. Pětadvacetiletého hráče již můžeme považovat za vyspělého a zkušeného, může v té době mít za sebou mnoho těžkých a významných turnajů.

Jakou roli hraje pro šachistu jeho věk?

Anand: „To je složitá otázka. Je třeba se připravit na partii, která trvá obvykle 4-5 hodin a vyžaduje dobrou fyzickou kondici a pevné nervy. Netuším, kolik kalorií spálí šachista v průběhu hry, ale často je to víc než u kolektivních míčových her. Není to tak, že na šachy vám stačí pouze být zdravotně v pořádku a podstoupit nějakou tu teoretickou přípravu.“

„Co se týče věku profesionálních šachistů, který se neustále snižuje… není to rozhodující faktor,“ vysvětluje. „Počítačová éra přináší mnoho mladých talentů, někteří z nich představují zcela nepochybně velice silné hráče. Magnusi Carlsenovi, což je zcela plnohodnotný špičkový hráč, je teprve 19, a existuje i několik dalších mladých „mega-talentů“. Ale i tak se „generace veteránů“ – což jsem kupříkladu já, Boris Gelfand, Vladimir Kramnik, Vasilij Ivančuk nebo Veselin Topalov – ve věku kolem čtyřicítky s tímto nebezpečím dokáže zatím docela dobře srovnat, alespoň prozatím.“

Anand o Gelfandovi

Ačkoliv Boris Gelfand zvítězil v květnu loňského roku v ruské Kazani na Turnaji kandidátů, všeobecně převládá názor, že úřadující mistr světa Anand je jasným favoritem a v zápase na 12 partií zvítězí, čímž si podrží svůj titul, který má ve svém držení již od roku 2007 (byl mistrem světa FIDE i v letech 2000-2002, ale v té době byl šachový svět rozdělen na dvě federace, a Anand byl oficiálně uznáván pouze jednou z nich – právě FIDE).

„Kdo je favoritem?“ opakuje po mně Anand otázku. „Nemá smysl snažit se zjistit, kdo je favoritem papírově, podle předchozích výsledků – musíte prostě zahrát dobře v ten pravý čas. Znám Borise již mnoho let a mám o něm velice vysoké mínění. Byl mezi nejlepšími hráči po dvě desítky let a nemusí už nikomu nic dokazovat. Pokud si podrobně projdete jeho výkony na Světovém poháru v Chanty Mansijsku a Kandidátském turnaji v Kazani, musí to na vás zákonitě udělat silný dojem, i když se jmenujete Anand a jste mistr světa. Gelfand je šachistou, který pracuje velmi tvrdě, a já tedy před naším vzájemným zápasem musím pracovat neméně usilovně.“

„Znám Borisovu šachovou sílu natolik dlouho, že jsem nikdy nevyloučil možnost, že by mohl dosáhnout až na nejvyšší metu – titul mistra světa. Jsme s Borisem staří přátelé, a můžu vám s klidným svědomím říct, že v Kandidátských zápasech, které přesvědčivě vyhrál, nebyl nikdy vážně ohrožen, i když před turnajem se předpovídaly větší šance Levonu Aronjanovi a Vladimiru Kramnikovi. Ale nebylo vůbec jisté, že by mohl uspět někdo, kdo není do hry ponořen tak jako Gelfand, který pro šachy dýchá a žije pro ně, možná nejvíc z celé šachové špičky. V tomto ohledu se mu může rovnat snad jen Vasilij Ivančuk.“

Během našeho rozhovoru jsme na monitoru sledovali právě probíhající zápasy na Světovém poháru v Chanty-Mansijsku. Dán Hans-Peter Nielsen – Anandův dlouholetý sekundant – hrál zrovna rozhodující partii proti Gašimovovi. Anand se omluvil a začal ji pozorně sledovat. Během několika vteřin přišel na to, jak by Nielsen mohl svoji pozici vylepšit, ale k jeho zklamání ani jeho telepatické vlny nedokázaly zabránit Nielsenově konečné porážce.

Anand o pořádání MS 2012 v Moskvě

Náš rozhovor pokračoval. Další moje otázka se týkala toho, že FIDE zamítla jako pořadatele zápasu Indii. Zeptala jsem se, zdali je z toho Anand zklamaný, když přece Indie nabídla vyšší částku (4,5 milionu USD) než Moskva?

„Nevím, jestli je na místě výraz „zklamání“. Hrát v Indii by bylo nepochybně zajímavé, zejména v Chennai, neboť tam jsem se narodil. Podle mého názoru byla Indii zamítnuta, protože ještě nikdy předtím nepořádala akci takovéhoto rozsahu a důležitosti, což je škoda – bylo by velice vzrušující hrát v domácím prostředí. Ale proti Moskvě nic nemám, je to centrum ruského šachového dění a o šachy je tam obrovský zájem.“

Jak se ukázalo, Anand nezná ruského miliardáře Andreje Filatova, který do zápasu vložil 3 miliony USD a tím naklonil váhy ve prospěch Moskvy. (Oficiálně FIDE uvádí, že rozhodnutí o pořádání zápasu v Moskvě ovlivnila „vyšší kupní nabídka“ 2,55 milionu oproti indickým 2,25 milionům, která byla učiněna na poslední chvíli). Podle informovaných zdrojů byly vyvinuty zákulisní politické tlaky, aby Moskva po dlouhé době – naposledy v nezapomenutelné bitvě Karpov – Kasparov v roce 1985 – byla opět hostitelem zápasu o nejvyšší titul. Po své nedávné návštěvě Moskvy Anand prohlásil, že „všechno bude v pořádku a tak, jak má být“.

Nebude Moskva pro Gelfanda výhodnější?

„Dovedu si představit, že Boris by dal přednost Rusku, což je ovšem pochopitelné a naprosto legitimní,“ odpovídá mistr světa. „Pokud jde o mě, je mi jedno, kde se bude hrát, pokud budou přijatelné podmínky pro oba hráče.“

Anand již předtím prokázal schopnost vyrovnat se s výhodou domácího prostředí svého protivníka. Zápas s Veselinem Topalovem se konal V bulharské Sofii, navzdory obavám, že se jeho manažer Silvio Danajlov uchýlí k provokacím s účelem vyvést soupeře z míry. Anand dorazil na zápas autokarem, protože letecká doprava byla v té době kvůli vulkanickému spadu v Evropě znemožněna.

Celý článek si přečtěte na HAARETZ.COM

Zdroj: www.chessdom.com

Autorka článku: Eli Švidler
Přeložil: S. Hošek