MEZIGALAKTICKÉ ŠACHOVÉ VÁLKY aneb „Vzhůru za Klokany!“

DEN DRUHÝ
Lodní deník poručíka Dejfa

Opět jsme časně ráno vstali, abychom nevzbudili podezření u senzacechtivých domorodců. Energetická a výživná snídaně všem nesmírně bodla. Sbalili jsme svých pár švestek a v tichosti definitivně opustili naši ubytovací planetku ZABRVLAS.
Dnešním cílem bylo souhvězdí SANIMBOEH. C

esta k němu vůbec nebyla jednoduchá, dvě sesterské lodě dokonce na jedné vesmírné křižovatce špatně zahnuly a vůbec jsme nevěděli, kde se ocitnou. Naštěstí stihnuly bleskurychle nastavit správný kurz a dorazily na místo určení jen o pár světelných minut později než my. Po klasických mimozemských uvítacích formulích jsme usedli do polstrovaných hvězdných křesel a započali boj na život a na smrt!...

K samotnému zápasu.
Jako první skončil svou partii Radek Sluka. Jeho soupeř Honza Sodoma bílými nabídnul Radkovi ve 4. tahu remízu, kterou náš bojovník samozřejmě odmítnul. Poté bílý de facto už v 8. tahu (!!) ztratil pěšce, načež se o další 4 tahy později vzdal. (!!!) Prý musel na basket!! No, je sice pravda, že původně hrát v neděli vůbec neměl a nastoupil až na poslední chvíli, ale přeci jen – když už člověk usedne k extraligové partii, měl by to brát trochu vážně. Honza tím podle mě jednoznačně pokazil celý zápas, a to především svému družstvu. Takto zahozený bod se jen těžko dohání... To ovšem nebyla jediná ultrakrátká rezultativní partie zápasu! Ríša junior odehrál na osmičce pouze o jeden tah více (tedy 13), zde však po téměř tříhodinovém boji (!!). Spolu se svým sokem Jaroslavem Voříškem se totiž pustili do varianty, kterou ani jeden z nich moc neznal, a tak se začalo tvořit. V této oblasti byl náš hráč o poznání kreativnější, bílý počítám přehlédl především silnou repliku 11...c5! Díky ní získal Ríša figuru a tím i partii.

Dvoubrankové manko soupeř už nedokázal stáhnout. Partie na 7. šachovnici mezi Evou Kulovanou a Květoslavem Znamenáčkem a na pětce mezi Karlem Malinovským a Honzou Šuráněm nevybočily z mezí rovnováhy, a tak se rozhodovalo na předních deskách.
Lukáš Černoušek šel bílými s Tomášem Petríkem do principiální varianty dámské indické, kde sice bílý má malé šance na výhru, avšak při pozorné hře černého by pozice měla být remízová. To se také Tomášovi podařilo a přechodem do věžovky byl smír nevyhnutelný. Bojovnou partii sehráli na trojce Ríša senior a Jiří Jirka zvaný JJ (čti: džejdžej). V zahájení si v podstatě otočili barvy, což evidentně oběma vyhovovalo. Nastal divoký boj, misky vah se asi vícekrát naklonily na tu či onu stranu. Ve vrcholné časové tísni JJ užuž chtěl odmítnout nabídku remízy, s posledními třemi vteřinami na hodinách si to ovšem rozmyslel.

V největším ohrožení se během zápasu octla moje maličkost. V zahájení jsem při propočtu přehlédl silný tah 20.Sd4!, po kterém můj soupeř Petr Zvára získával pěšce. Toho jsem se rozhodl dát ve spojitosti s výměnou svých dvou věží za soupeřovu dámu. Vzniklá pozice je určitě jasně lepší pro bílého, ale není úplně snadné zvolit správný plán. Peťa asi nezvolil zrovna nejlepší, zbylé dvě černé figury získaly potřebnou souhru a bílého pěšec navíc padl v boji. V ten moment přišla ze strany bílého nabídka smíru, která se nedala omítnout. I konečná pozice je objektivně lepší za bílého, vyhrávat ji však už asi nelze.

Tím bylo naše vítězství zpečetěno (resp. Ríšou sr., který dohrál později než já) a zbýval už jenom duel našich jedniček. Vlasta Babula dalšího velkého bojovníka v týmu klokanů Petra Neumana postupně přehrál, leč ten kladl i po časové tísni aktivní odpor. Pozice bílého musela být někde po cestě vyhraná, Vlastík možná příliš podcenil nedostatek pěšců. Každopádně po ostrých zápletkách vznikla poměrně kuriózní pozice tří lehkých figur proti věži a třem pěšcům (svého posledního pěšce bílý v tu chvíli vynuceně ztrácel). Těžko říct, která strana může v tu chvíli pomýšlet na výhru, objektivně asi žádná. Proto byla i vzhledem ke stavu zápasu také v této partii podepsána remíza.

Poměrně klidný zápas (z našeho pohledu), který, jak jsem už podotkl, výrazně ovlivnilo zcela neprofesionální chování bohemácké šesté šachovnice. V podstatě v žádné partii kromě mé a tak trochu Ríšovy jsme nebyli výrazněji ohroženi, navíc Vlastík užuž sahal po bodu. Díky všem těmto faktorům si dovolím považovat naše vítězství za naprosto zasloužené...

Dvě lodě se ubraly na další putování nekonečným vesmírem, třetí sesterská loď ještě na nějakou chvíli zakotvila v přístavním doku nabrat potřebné zásoby. Postupně se i druhá sesterská loď oddělila od naší, aby započala svou vlastní mezihvězdnou okružní jízdu. Tím se naše cesty na několik vesmírných týdnů pravděpodobně rozejdou. Dalším místem společného setkání bude až planeta DEKTEK...