MEZIGALAKTICKÉ ŠACHOVÉ VÁLKY aneb „Pod dohledem Ludvíka Daňka“

DEN OSMÝ Lodní deník poručíka Dejfa

Za krutého deštivého počasí (aneb předzvěsti vesmírného hurikánu Emma) se naše tři mateřské lodě, každá po vlastní ose (jedna dokonce skrze sousední vesmírné pásmo), vypravily na klikatou cestu vstříc planetě VORNUT. Přistání naštěstí též proběhlo bez problémů, nezbývalo než se ubrat do snově galaktického spánku a dobře se vyspat na zítřejší veledůležitý titánský souboj nejen o čest a slávu...

Kdo by to byl řekl, že bychom při výhře dělili druhé místo a bojovali v podstatě o titul! Nicméně musíme spravedlivě uznat, že dnes byl Turnov přeci jen o maličko lepší.
Jako první se o bod rozdělili na poslední desce Ríša Biolek junior a Tomáš Zelený. Chvíli nato je následovali pro změnu na jedničce Lubo Ftáčnik s Vlastou Babulou a o dalších pár (desítek) minut později na trojce Vladimír Sergejev a Ríša Biolek senior. Ani jedna z těchto partií nevybočila z mezí rovnováhy, nejvíc jsem věřil staršímu Ríšovi, který obsadil těžkými figurami a-sloupec, jenomže bílý s ledovým klidem obětoval věž (resp. kvalitu) a věčnému šachu nebylo možné zabránit. 1½-1½. To byla třetí a poslední remíza v zápase, ve zbývajících duelech si to hráči mezi sebou rozdali skutečně na ostří nože!

Standa Zawadzki se do „neprůstřelného“ Leona Vološina pustil v Širovově stylu odvážným výpadem g2-g4!?, který ovšem po partii sám kritizoval. Následný boj vyústil ve ztrátu kvality, kterou Leon vtipně a zkušeně „protiobětoval“ a převedl hru do jasně vyhrané věžové koncovky. 2½-1½. Naštěstí pro nás na druhé desce Miki Maník doslova převálcoval Falko Bindricha, jehož sicilské dračí experimenty v zahájení se mu tentokrát hrubě nevyplatily. Miki tak zaznamenal za své dvousezónní působení v Grygově vůbec první výhru, což jsme pochopitelně večer po zápase náležitě oslavili!:-) 2½-2½.

Karel Malinovský na šestce zcela správně odmítl Petrem Kačírkem v zahájení nabízenou remízu (v pozici s malou, ale trvalou výhodou), ve střední hře získal figuru, a tu pak zkušeně přetavil v zisk celého bodu. 2½-3½. O šachovnici níže se příliš nepovedla „ptačí partie“ Radku Slukovi černými proti Petru Špačkovi. Nevím přesně, jak k tomu došlo, no prostě najednou měl Radek čistého pěšce míň a jasně horší pozici. Tu ani přes aktivní odpor nedokázal vylepšit a musel kapitulovat. 3½-3½. No a borec na konec? Kdo jiný než pisatel těchto řádků. Na páté (pátá, právě už odbyla...) proti mně nastoupil čerstvý Mistr Evropy seniorských družstev Jiří Lechtýnský a jasně mi dokázal, že jeho (jejich) výkon na ME skutečně nebyl náhodný! Série nepřesností snad počala lákavou, ale zcela zbytečnou obětí pěšce tahem e3?, po které jsem se najednou ocitl v dost nepříjemné situaci. Vzniklá pozice se možná ještě dala přesnou hrou bránit, technika v koncovkách je však stále ještě mou (velkou) slabinou, tudíž mě Jirka zcela zaslouženě udolal! Tím zajistil Turnovu dík konečnému výsledku 4½-3½ velmi příjemné tři body, avšak ani my jsme nějak moc nesmutnily. Medaile to sice letos už nebude, ale co není dnes, může být jindy, že...:-)

Po zdvořilém „au-revoir“ s pěknou a galakticky prostornou hrací místností jsme se rozloučili s místními domorodci, paní Bindrichové poděkovali za nonstop servis vesmírných vornutských tekutin, panu Daňkovi a jeho hvězdnému disku popřáli šťastný let, nasadili helmy a vyrazili tzv. Měsíčním průsmykem směr KÝBOR-VOSON...