Kasparov žije politikou

Vystoupení Kasparova na Hluboké se od začátku vyznačovalo častými změnami harmonogramu. Vše je patrně ovlivněno i sedmihodinovou simultánkou z předchozího dne, kterou Kasparov sehrál v sousedním Rakousku. V 11:45 přijíždí na zámek, téměř zároveň dorazí i prezident Václav Klaus.
Již v tu chvíli je jasné, že tiskovka plánovaná na pravé poledne nebude zahájena na čas. Jak ve 12:20 avizuje starosta Hluboké nad Vltavou Ing. Tomáš Jirsa, není na zámk

u osoba, která by mohla vyslovit: "Pane prezidente, je čas jít...". Avšak během následujících deseti minut se početná skupina novinářů a pozvaných hostů dočkává příchodu Kasparova společně se svou ženou Dášou. Tisková konference může začít.

Jelikož výběr jazyků pro komunikaci se nemusí omezit pouze na jeden, hned úvodní slova o organizaci dokazují demokratické smýšlení šachového génia: "Navrhuji kompromis, věci politické budeme rozebírat v angličtině, šachovým otázkám dáme prostor v ruštině."



Nova, Prima, ČT, Lidové noviny a další začínají chrlit otázky spojené s politikou a Kasparov si evidentně libuje. Odpovědi jsou obsáhlé, ale věcné. Od radaru až po Kreml, to vše jste se již jistě mohli dočíst v nešachových periodikách, případně vidět na různých televizních kanálech.
První otázku s šachovou tématikou pokládá zástupce slovenského korespondenčního šachu. Pane Kasparov, chybí Vám ještě titul korespondenčního mistra světa. A jaký máte názor na toto odvětví šachu?.
"Korespondenční šach ztratil s příchodem počítačů na svém prapůvodním kouzlu. Dnes je to spíše o tom, kdo umí lépe pracovat se šachovými programy a databázemi. Vývoj nejde zastavit a možná v budoucnu se dočkáme verze klasického šachu v podání člověk plus počítač."

Lidové noviny přicházejí s klasickou otázkou. Jak Vám šachová genialita pomáhá v politickém světě?
"Využívám hlavně své analytické schopnosti, které jsem díky šachu hodně zdokonalil. Učit se z chyb a umět je správně analyzovat pro budoucnost je velmi důležité i ve světě politiky. V šachu jsem se projevoval dosti agresivním stylem hry. V otevřených diskuzích, které vedu, však pro tento přístup prostor není.



Během celé tiskové seance cvakají fotoaparáty na plné obrátky, kadence se rapidně zvýši, když se Kasparov odhodlá k výmluvným gestům své pravice. Medveděv není pro něj příliš velkou zárukou nových ruských časů a stále platí Putinovo, parlament není místo pro diskuzi. Slova o špatném stavu ruské infrastruktury a blížící se krize ekonomiky se snažíme přerušit otázkou na tělo: Říká Vám něco přezdívka Rafael (Raffael)?, na kterou jsme se dočkali dosti diplomatické odpovědi (jak jinak)
"Přezdívku Rafael samozřejmě znám. Na playchess.com si chodím zahrát." S pomocí novinářky ze stream.cz přitvrdíme: Pane Kasparov, jste to Vy?
"Až budu chtít odkrýt svou identitu, udělám to oficiálně sám. Nebudu čekat až se mě na to někdo zeptá," dodává dosti nepřístupně. Sám za sebe mohu říci, že jsem čekal hlavně na jeho výraz ve tváři. Ten z mého pohledu zvýšil šance, že je to on, na 80%! S odstupem času mě ale taky napadá, jestli jsme ho neurazili představou, že si značná část šachového "obecenstva" spojuje přezdívku Rafael s jeho jménem, přitom to dotyčný hraje tak "špatně".


vlevo manželka Dáša



Čas zahájení simultánky s dvacetišesti protivníky padl na 14:00 hodin, přesouvali jsme se z hotelu Štekl do samotných útrob zámku. Malý sál určen pro souboje praskal ve švech, kamera na kameře. Diváci bez pozvání měli možnost sledovat průběh zprostředkovaně v Alšově jihočeské galérii, která je v prostoru před zámkem. Šachoví odborníci si však těžko přisli na své, klasický on-line přenos, jak jsme zvyklí, se nekonal. Dvě klasické kamery snímaly v sále hráče a horko-těžko pozice, vše se přenášelo do zmiňované galerie na velkoplošnou obrazovku.
Naděje všech Kasparovových soupeřů se s postupem času začaly rozplývat a bývalý mistr světa výsledek hodný jeho jménu - 26:0.



Po simultánce následovala autogramiáda Kasparovových "předchůdců" a jeho nové knihy "Šachmaty kak model žizni", která vychází v české překladu.