Dojmy z lovu tygra

Dňa 28.7.2008 v 16:00 v Mohuču začala simultánka s Anandem. Protože sem sa tohoto cirkusu zúčastnil, tož sem byl požádán Viktorem Novotným z novoboskýho šachového klubu, aby sem pro jejich web napsal túto reportáž. Nevím estli si Viktor myslí, že su Julius Fučík, Eduard Bass nebo Egon Ervín Kisch či Ota Pavel, ale přesto sa snažím svůj slib dodržat a snažím sa napsat moje postřehy z této simultánky.

Chcu upozornit, že v sobotu sem ženil syna a věnoval sem sa

rodině aj nové rodině, kterú sem seznamoval s moravským životabudičem – Slivovicú,což dopadlo pro většinu degustátorú tohoto moku dost špatně a taky pro mě, protože sem jako jediný degustátor zústal sám a pro bujarné a divoké noci sem na druhý den odcestoval do Mohuča na simultánku s již zmíněným mistrem. Vzal sem to eště přes Moravu, gde sem nabral své osobní tlumočníky a fotografy, takže sem jel 600kilometrovú oklikú. Cesta do Mohuča byla dlúhá, únavná a žíznivá, protože sem měl furt žízeň a chtělo sa mňa strašně spat, což sa mňa taky stalo. Dostal sem 2 mikrospánky. U jednoho sem sa zbudil sám a u druhého mňa zbudil příšerným jekotem můj německý tlumočník a 1. Fotograf L.Nedyy, který řval na celé auto aj na celú dálnicu (a určtě ho museli učut aj v súsedním Bavorsku). Gdyž sa mňa optal, proč sem najížděl na svodidla, tož sem mu řekl, že sem usnul a jeho odpověď byla: „Jóó tak, to je dobrý“. S mojú odpověďú byl spokojený a víc to nekomentoval, zatímco 2. fotograf a anglický tlumočník tvrdě spal.

Po příjezdu do Mohuča sme sa ubytovali kúsek od místa dění akúsek od nádherného kostela, který zároveň slúžil jako orientační bod.



Náš orientační bod.

Po spánku a odpočinku sme sa prošli Mohučú ,gde sme obdivovali památky hlavního města Falce a Porýní. Taky sme si dali výbornú zmrzlinu, s kterú sem si zas**l košulu a tak si mosel sháňat druhú, což byl dost velký problém, protože na moju postavu sem tady nic nemohl sehnat. Což, v súsedním Bavorsku by to pro mňa nebyl problém, protože takú postavu jak lália má skoro každý. Košulu sem ale nakonec sehnal, převlékl sem sa a utěkal na souboj s Anandem, který už netrpělově seděl ve vestibulu hotelu Hilton s celú rodinú, která ho asi došla podpořit.

Při registraci účastníkú vznikl malý problém, protože mé místo bylo napsaný na mojeho známého ze Švýcarska, který pro mňa vydražil lístek na e-bayu. Po zásahu mých tlumočníkú, kteří všecko vysvětlili a po zjištění mé totožnosti kontrolú pasu, mi bylo změněno méno mého švýcarského kolegy konečně na moje a simultánka mohla začat.



Ředitel sútěže, nebo snad aj hotelu, představil všeckym zúčastněným velmistra Ananda.

Gdyž sem sa posadil, tak do jámy lvové vstúpil jakýsi šedivý fúsatý strýc, kerý furt cosi vykládal a rozhazoval rukama a já do včílku nevím co, protože moji tlumočníci byli něgde v p**eli, akorát když sem je potřeboval. Potom přivítal velmistra Ananda, zacož mu všichni zapleskali, potom cosi vykládal o jedným zúčastněným súpeřem z Mexika (Paul German) a všichni zase tleskali. Já sem sa přidal taky, aj když nevím o co go, ale už sem byl tak zvyklý ze schúzí ROH, gde sem taky nevěděl co sa projednávalo a furt sa tam tleskalo a stejnak to nemělo žádný výsledky.



Každý hráč měl svú šachovnicu aj s figurkama a u každé šachovnice byla cedula s fotkú Ananda, jeho pořadového čísla a ména.



Všichni netrpělivě čekajú ….



… na zahájení prvního tahu.

Anand, který si beztak připadal jak Alibaba mezi 40 lúpežníkama, kteří ho chcú okract o jeho body, přesto vstupoval jako klidný, vyrovnaný člověk. Je to prý tím, že cvičí před každým zápasem Jógu (to sem čul).



Velmistr Anand při prvním útoku…



... gde sa vrhl na své súpeře.

Simultánka probíhala klidně a uvolněně, nebylo čut ani sténání protihráčú a ani obtěžování kybicú. Jako obvykle sa první tahy přejeli dost rychle a potom sa to začalo pozvolna zpomalovat - účastníci sa začali pomalu potit.



Klidný a sústředěný Anand drtí svoje protivníky.

Jediné co mňa na orginanizátorech tohoto turnaja vadilo, že tu nebylo nic k pití, nigdo tady nechodil, nic nenabízal a ani sa nigdo na nic neptal, estli něco chcu nebo ne. Mňal sem takovú žízeň, že sem byl aj ochotný sa jít napit z Rýna, který tekl za hotelem, ale řekl sem si: „Než dondu tam, než sa napiju a zase než dondu zpátky, tož Vishy na mňa čekat nebude a já sem skončil“. Proto sem sa rozhodl, že sa zajdu napit na hajzl, ale k mojemu překvapení u východu ze sálu byl stůl s občerstvením, gde sa voda, džusy a coly prodávaly. Dalším mojim překvapením bylo, že sem tam našel aj mojeho nezvěstného tlumočníka, který vesele koketoval se servírkú, gdyž sem sa ho optal kolik má fotek, tož mňa řekl, že jedinú a to právě túto:



Servírka s mojím 2.tlumočníkem a fotografem Jurú.

Potom začal běhat a fotit než mu došly vnitřky do foťáku, zatím musím pochválit L. Nedyho, který chodil poctivě a fotil dokonca aj partijáře odpadlých súpeřú:









Tož mám tu sise ešče dost partijářú, ale chtělo by to úpravu fotek - některé sú foceny dost nekvalitně a vúbec nevím, estli to vúbec někoho zajímá a tož si to uložím a snad to zas něgdy vytáhnu.



Anand čeká na můj tah.

Jak šel čas, tak sa hra furt zpomalovala a taky byla dost nuda, já sem toho využil a chodil sem si kupovat vodu k výše zmíněné servírce a hasil sem svoju žízeň. Mezitím někteří ludé odpadávali a druzí zas odolávali Anandovému šachovému umění.



V rohu sálu je umístněna výsledková tabula, gde je napsané gdo hraje, za co hraje, a gdy a v kolik vypadl a jak dopadl.



Za mnú vlevo stojí můj tlumočník Jura a vedle s foťákem Břetislav Modr.



Súpeřú ubylo a já sa dívám, gde sa velmistr túlá. Je čím dál pomalejší, asi dostává něgde zabrat.

Jak velmistr vyhrával tak za ním chodil rozhodčí, nebo co to bylo, a sbíral kopie partiářú, kterých dost rychle přibývalo a které snad něgdy a něgde budú zveřejněné na netu.



Asi dva nejlepší nasazení kati turnaja: Dmitrij Bondarew (39), který remizoval a Bernd Grill (40).

Jinak musím řéct, že atmosféra byla vynikající, prostředí, gde sa turnaj hrál, bylo nádherné, nigdo tady neotravoval (jak u Kasparova), aby hráč vzdal partiju jenom proto, že má velmistr o pinčla víc.



Súpeřú ubylo, ale přesto zústávajú na svojich místech a čekajú na konec.

Poslední hráč Dr. Matthias Kribben odpadl ve 20:42 a tím simultánka skončila a šlo sa dom. V celkové simultánce byly dvě remizy. Remizoval Roland Durmeier a Dmitrij Bondarew. Jinak ostatní měli smolu. Snad příště.

Po vyčerpávajícím víkendu sem šel něco pojest a se mnú šli aj dvá tlumočníci, kteří hodnotili dnešní den a jak sem sa od nich dozvěděl, tož to bylo prý pěkné, dobré aj gdyž šachám nerozumijú, tak sa jim to líbilo. Akorát že prý to bylo dlúhé jak třicetiletá válka a gdyž sem sa jich optal, estli vijú, gdy ta válka skončila a jak dlúho trvala, tož mňa řekli, že v 19. století a to výbuchem atomové bomby v Japonském Pearl Harboru. Tož sem radši objednal pivo a věřil, že tyto lidi nigdo nezaměstná, aby naše děcka nebyly ešče blbější jak tito studenti. Jeden študuje pajdák a druhý je premiantem gymplu. Kam to naše školství spěje.



Utahaný L. Nedy. A právem.

Spracováno Bivojem za spolupráce a pomoci Jurú Ivanem. L. Nedy odjel na Slovensko za účelem počítání somrujících medvědů.

Suchou oficiální reportáž si můžete přečíst zde.

V levém sloupci oficiálních stránek si můžete dole najít i obě remízové partie (Bivojovu partii Vám přineseme i s jeho komentářem o víkendu). Výše najdete výsledky ostatních turnajů – Alexandra Kosteniuk obhájila titul mistryně světa ve Fischerových šachách, z počítačů se do finále této disciplíny dostaly Rybka (mimochodem za necelý týden vychází trojka) a Shredder. V hlavním Openu mají po 5 kolech 100% Kasimdžanov a Nakamura. Movsesjan s Hráčkem mají po 4 bodech. V sekci aktualit se můžete dočíst, že třeba nasazená jednička Movsesjan byl pro druhé kolo nasazen na poslední stůl – v programu mu přiřadili chybné ID…