A64 Valoz Grygov – BŠŠ Frýdek Místek aneb: „Ti nováčci jsou letos nějaký moc silný!“...
17.12.2006 08:00 | TurnajeTo byl zase zápas!... Ty předehrávky nám prostě nevycházejí, i ta letošní stála „za p...“!... Nejenže nám během zápasu „vypli proud“, ale hlavně jsme dostali pořádně na frak! Za světla snad nemůžeme, to byla holt „vyšš...
To byl zase zápas!... Ty předehrávky nám prostě nevycházejí, i ta letošní stála „za p...“!... Nejenže nám během zápasu „vypli proud“, ale hlavně jsme dostali pořádně na frak! Za světla snad nemůžeme, to byla holt „vyšší moc“, ale za poměrně vysokou prohru 5½:2½ si rozhodně můžeme sami, nemluvě o tom, že to asi mohlo být ještě „krutější“.
..
Na 1. stole se spolu střetli dva zkušení velmistři Vlasta Babula a Viacheslav Dydyško. Sehráli zajímavou partii, která však pravděpodobně nevybočila z mezí rovnováhy. Dvojka, to je naše „smojka“ (= „malá smůla“)! Miki Maník dle mého soudu získal v sicilské černými velice perspektivní pozici, pak ovšem zcela zbytečně (a především asi nekorektně) obětoval figuru, která mu v nadcházející končící hře poněkud chyběla. Sergei Azarov tak započal vítězné frýdecké tažení... Třetí deska patřila polskému souboji. Michal Luch postavil dobrou pozici, bohužel se do ní posléze až příliš „zamotal“ a už se z ní nevymotal. Rafal Antoniewski tak zvýšil vedení severomoravského nováčka již na poměrně nepříznivě vyhlížející stav 2½:½…
Takový až „duelový“ zápas, chce se mi napsat. I na další šachovnici se totiž odehrál takový „tematický“ souboj, neboť proti sobě usedli dva známí a aktivní šachoví trenéři Sergej Berezjuk a Richard Biolek st. Co do obsahu byl jejich souboj vskutku „učebnicový“, „bohužel“ pro budoucí studenty skončil „pouze“ remízou, což jeho poučný charakter poněkud snižuje... O velkém štěstí můžeme hovořit na šachovnici č. 5, Martin Kubala se do Standy Zawadzkého pustil ve francouzské se vší vervou, někdy kolem 20. tahu bych si na Standu nevsadil ani pověstný pětník strýčka Skrblíka! Jenomže pak přišel „totální zkrat“, Martin ztrácí celou věž a je nucen krásně započatou partii vzdát! Když k tomu připočítám i remízu, kterou v poměrně divoké pozici přijal Kuba Lahner Sergeji Veselovskému, byl v tu chvíli průběžný stav 3½:2½ v náš neprospěch, přičemž zbývající 2 partie slibovaly maximálně, pokud by strýček Fido hodně dopřál, 1½ bodu, tedy celkovou remízu. To bych ovšem především já nesměl hrát jako „úplný hovado“!...
Proč jako „úplný hovado“? Jednoduše proto, že prohrát koncovku, ve které stojím o něco málo lépe a kterou můžu hrát téměř bez rizika na výhru, způsobem, kterým se mi to podařilo, je poněkud smutné! Technika hry mě prostě tentokrát zklamala na plné čáře, ne že bych byl „nový Karpov“, ale to, co jsem v pátek předvedl, by se směle dalo nazvat jako odstrašující příklad! Standa Jasný díky tomu zajistil svému týmu cenné vítězství. „Naštěstí“ to v celkovém součtu nemělo na konečný výsledek až tak veliký vliv, Vojta Rojíček totiž dokázal svůj jemný poziční výkon dotáhnout do konce a donutit tak Radka Sluku kapitulovat. Dovršil tak konečné skóre na již zmíněných 5½:2½, asi svým způsobem zcela zasloužené...
Na 1. stole se spolu střetli dva zkušení velmistři Vlasta Babula a Viacheslav Dydyško. Sehráli zajímavou partii, která však pravděpodobně nevybočila z mezí rovnováhy. Dvojka, to je naše „smojka“ (= „malá smůla“)! Miki Maník dle mého soudu získal v sicilské černými velice perspektivní pozici, pak ovšem zcela zbytečně (a především asi nekorektně) obětoval figuru, která mu v nadcházející končící hře poněkud chyběla. Sergei Azarov tak započal vítězné frýdecké tažení... Třetí deska patřila polskému souboji. Michal Luch postavil dobrou pozici, bohužel se do ní posléze až příliš „zamotal“ a už se z ní nevymotal. Rafal Antoniewski tak zvýšil vedení severomoravského nováčka již na poměrně nepříznivě vyhlížející stav 2½:½…
Takový až „duelový“ zápas, chce se mi napsat. I na další šachovnici se totiž odehrál takový „tematický“ souboj, neboť proti sobě usedli dva známí a aktivní šachoví trenéři Sergej Berezjuk a Richard Biolek st. Co do obsahu byl jejich souboj vskutku „učebnicový“, „bohužel“ pro budoucí studenty skončil „pouze“ remízou, což jeho poučný charakter poněkud snižuje... O velkém štěstí můžeme hovořit na šachovnici č. 5, Martin Kubala se do Standy Zawadzkého pustil ve francouzské se vší vervou, někdy kolem 20. tahu bych si na Standu nevsadil ani pověstný pětník strýčka Skrblíka! Jenomže pak přišel „totální zkrat“, Martin ztrácí celou věž a je nucen krásně započatou partii vzdát! Když k tomu připočítám i remízu, kterou v poměrně divoké pozici přijal Kuba Lahner Sergeji Veselovskému, byl v tu chvíli průběžný stav 3½:2½ v náš neprospěch, přičemž zbývající 2 partie slibovaly maximálně, pokud by strýček Fido hodně dopřál, 1½ bodu, tedy celkovou remízu. To bych ovšem především já nesměl hrát jako „úplný hovado“!...
Proč jako „úplný hovado“? Jednoduše proto, že prohrát koncovku, ve které stojím o něco málo lépe a kterou můžu hrát téměř bez rizika na výhru, způsobem, kterým se mi to podařilo, je poněkud smutné! Technika hry mě prostě tentokrát zklamala na plné čáře, ne že bych byl „nový Karpov“, ale to, co jsem v pátek předvedl, by se směle dalo nazvat jako odstrašující příklad! Standa Jasný díky tomu zajistil svému týmu cenné vítězství. „Naštěstí“ to v celkovém součtu nemělo na konečný výsledek až tak veliký vliv, Vojta Rojíček totiž dokázal svůj jemný poziční výkon dotáhnout do konce a donutit tak Radka Sluku kapitulovat. Dovršil tak konečné skóre na již zmíněných 5½:2½, asi svým způsobem zcela zasloužené...
