1. Novoborský ŠK – A64 Grygov aneb „Rozhodovaly ohony!“
11.03.2007 08:00 | TurnajeNuže, dnes jsem měl v plánu napsat skutečně šťavnatý, výživný, kalorický a já nevím co ještě článeček o dnešním prestižním duelu dvou severněji položených kamenných klubů, nicméně mám takový neblahý pocit kdesi dole v ...
Nuže, dnes jsem měl v plánu napsat skutečně šťavnatý, výživný, kalorický a já nevím co ještě článeček o dnešním prestižním duelu dvou severněji položených kamenných klubů, nicméně mám takový neblahý pocit kdesi dole v podbřišku, že z toho ani tentokrát nic nebude, protože vlastně není moc o čem psát... No ale jakožto „správný“ redaktor, který musí chtě nechtě psát i „o ničem“, se o to tedy i já tak trošku neuměle pokusím.
..
„Rychlá čtyřka“, toť výstižný popis první hodiny utkání. V tomto časovém úseku (plus mínus) totiž skončila rovná polovina duelů, konkrétně, abychom byli časově úplně přesní, v tomto pořadí: Sluka – Klíma (ultrarychlá), Kaňovský – Šimáček (rychlá), Biolek st. – Hába (rychlá leč teoreticky zajímavá), o něco později pak také Cvek – Veselovský (tak trošku bojovná). Komentáře příliš netřeba, prostě k tomu není moc co dodat... Asi bychom se měli trošku stydět, přeci jen jsme „zahodili“ třikrát bílé figury, jenomže hrajte to s kamarády, když vlastně už téměř o nic nejde (sestoupit jsme už ani teoreticky nemohli a na medaile už to taky jaksi nevypadalo...)!...
Po této „bojovné čtyřce“ jsem se uráčil odjet do své rodné Náměště, a tudíž zbytek pouze co vím z doslechu...
Na jedničce chtěl určitě vyhrát Zbyněk Hráček, jednu chvíli se mi zdálo, že by mohl stát líp, ale náš Míša „držák“ Luch jej pravděpodobně k ničemu konkrétnímu nepustil, a tak byl podepsán vzájemný smír. Bezesporu divácky nejatraktivnější partii předvedl Marek „Voko“ Vokáč, který Karla Malinovského v dámském gambitu strašlivým způsobem zatlačil „do vlastního týlu“ – velmi hezky to vyjádřil Peťa Buchníček slovy: „To je nějakej divnej beton!“ – a podlé mého nekvalifikovaného oka stačilo pár jednoduchých tahů a BOOM! – černá pozice by byla záhy v troskách, Mareček si však zvolil ďábelské pokračování v podobě oběti věže (resp. prý „pouze“ kvality, já jsem odcházel přesně v okamžiku, kdy v pozici (bez dalších figur) bílý: Vh1-g6, černý: h6-g7 přišlo Vxh6!!). Jak říkám, nevím, co se dělo dál, takže nemohu objektivně soudit, jediné co vím je, že se černý h-pěšec nakonec dostal až na h2 (!) a remízu zachraňoval v tom okamžiku asi už spíš bílý, tedy Marek... Díky tomu prvních šest desek skončilo remíškama a rozhodovaly „důležité ocasy“...
Poprvé si slabší chvilku v letošní sezóně vybral Štěpán Žilka, už ze zahájení bylo vidět, že Tomáš Kulhánek rozehrál partii mnohem lépe a vzniklou pozici už ani nesmírně vynalézavý Štěpán nedokázal zachránit... Tím pádem to stejně jako v sobotu bylo na Petru „Buchňovi“ Buchníčkovi (i když vlastně dohrál už jako šestý...), jehož soupeřem byl mladý, nevyzpytatelný a neklidný borský talent Honza Vrána. Honza, jak mi sám psal na ICQ, stál určitě celou partii dobře, v časové tísni však nedocenil Peťovu protihru skrze otevřené déčko a nevybojoval nakonec ani tolik očekávaný (pro borské) půlbodík…
Díky tomu skončil tento i přes svůj velmi klidný počátek poměrně bojovný zápas celkovou remízou. Chtělo se mi napsat „spravedlivou“, nicméně musím stejně jako v sobotním článku uznat, že milá a laskavá Caissa opět stála spíše na straně malinkého, avšak šachově velmi významného městečka!...
„Rychlá čtyřka“, toť výstižný popis první hodiny utkání. V tomto časovém úseku (plus mínus) totiž skončila rovná polovina duelů, konkrétně, abychom byli časově úplně přesní, v tomto pořadí: Sluka – Klíma (ultrarychlá), Kaňovský – Šimáček (rychlá), Biolek st. – Hába (rychlá leč teoreticky zajímavá), o něco později pak také Cvek – Veselovský (tak trošku bojovná). Komentáře příliš netřeba, prostě k tomu není moc co dodat... Asi bychom se měli trošku stydět, přeci jen jsme „zahodili“ třikrát bílé figury, jenomže hrajte to s kamarády, když vlastně už téměř o nic nejde (sestoupit jsme už ani teoreticky nemohli a na medaile už to taky jaksi nevypadalo...)!...
Po této „bojovné čtyřce“ jsem se uráčil odjet do své rodné Náměště, a tudíž zbytek pouze co vím z doslechu...
Na jedničce chtěl určitě vyhrát Zbyněk Hráček, jednu chvíli se mi zdálo, že by mohl stát líp, ale náš Míša „držák“ Luch jej pravděpodobně k ničemu konkrétnímu nepustil, a tak byl podepsán vzájemný smír. Bezesporu divácky nejatraktivnější partii předvedl Marek „Voko“ Vokáč, který Karla Malinovského v dámském gambitu strašlivým způsobem zatlačil „do vlastního týlu“ – velmi hezky to vyjádřil Peťa Buchníček slovy: „To je nějakej divnej beton!“ – a podlé mého nekvalifikovaného oka stačilo pár jednoduchých tahů a BOOM! – černá pozice by byla záhy v troskách, Mareček si však zvolil ďábelské pokračování v podobě oběti věže (resp. prý „pouze“ kvality, já jsem odcházel přesně v okamžiku, kdy v pozici (bez dalších figur) bílý: Vh1-g6, černý: h6-g7 přišlo Vxh6!!). Jak říkám, nevím, co se dělo dál, takže nemohu objektivně soudit, jediné co vím je, že se černý h-pěšec nakonec dostal až na h2 (!) a remízu zachraňoval v tom okamžiku asi už spíš bílý, tedy Marek... Díky tomu prvních šest desek skončilo remíškama a rozhodovaly „důležité ocasy“...
Poprvé si slabší chvilku v letošní sezóně vybral Štěpán Žilka, už ze zahájení bylo vidět, že Tomáš Kulhánek rozehrál partii mnohem lépe a vzniklou pozici už ani nesmírně vynalézavý Štěpán nedokázal zachránit... Tím pádem to stejně jako v sobotu bylo na Petru „Buchňovi“ Buchníčkovi (i když vlastně dohrál už jako šestý...), jehož soupeřem byl mladý, nevyzpytatelný a neklidný borský talent Honza Vrána. Honza, jak mi sám psal na ICQ, stál určitě celou partii dobře, v časové tísni však nedocenil Peťovu protihru skrze otevřené déčko a nevybojoval nakonec ani tolik očekávaný (pro borské) půlbodík…
Díky tomu skončil tento i přes svůj velmi klidný počátek poměrně bojovný zápas celkovou remízou. Chtělo se mi napsat „spravedlivou“, nicméně musím stejně jako v sobotním článku uznat, že milá a laskavá Caissa opět stála spíše na straně malinkého, avšak šachově velmi významného městečka!...
