Možno sa Vám zdá, že jediný rozdiel medzi Vami a Anandom je proste v tom, že Anand počíta presnejšie a má lepšie zanalyzované otvorenia. To je ale omyl. Rozdiel je v pochopení, vo vhľade.
Pokúsil som sa o takmer nemožné; skúsil som sa vlámať sa Carlsenovi a Kramnikovi a Aronjanovi do hlavy. Prešiel som všetky tlačovky z turnaja kandidátov v Londýne, vypočul si pozorne bezprostredné vyjadrenia hráčov po partii, (aby ich vyjadrenia boli čo najčerstvejšie, najautentickejšie) a predkladám Vám VIP materiál. Nasledujúce – napohľad nenápadné - výroky prezrádzajú, ako vidia šach superveľmajstri:
„Mal som šance, a nedokázal ich premeniť.“
(Kramnik o svojej sérii siedmych remíz.)
Šanca je dôležité slovo v slovníku top veľmajstrov. Snažia sa hrať dobre, ale tiež dobre chápu, že súper im musí k výhre pomôcť. Nedokážu priamo spôsobiť, aby súper chyboval, to nie je v ich moci. Dokážu mu len znepríjemňovať život, stavať ho pred ťažké rozhodnutia. Silný hráč vie, že nevyhrá každú lepšiu pozíciu. Nemrzí ho to ale, lebo vie, že vyhrá štatisticky povedzme tri z desiatich podobných pozícií.
Podobá sa tak trochu na rybára: zvolí správnu návnadu, nahodí a stoicky čaká. Pozície pritom nedelí na vyhraté, lepšie a rovné, ale na technicky vyhraté, pozície v ktorých má šancu na výhru a pozície, v ktorých túto šancu nemá.
„Tento ohavný ťah je najlepší v pozícii.“
(Carlsen o ťahu h2-h3 vo svojej partii s Radžabovom)
(Carlsen - Radjabov, místo 18.h3 zahrál bílý 18.Vad1)
Silný šachista vie, že krása a elegancia myšlienky nie je zárukou jej kvality. Vie, že nápad je jedna vec, a jeho realizácia druhá. I keď mu cit jasne hovorí, že určitý ťah je najlepší, ak ho nedokáže podporiť prepočtom, vzdá sa ho. A podobne je ochotný urobiť ťah, ktorý vyzerá vyslovene škaredo, i keď s najväčším sebazaprením, ak sa dostatočne presvedčí, že je najlepší.
Krása ťahu nezaručuje jeho kvalitu. Cit pre krásu zachytí len všeobecné rysy pozíce, na tie špecifické je tu tvrdá práca nad prepočtom.
„Tento plán je veľmi prirodzený.“
„Zvláštna pozícia.“
Podobne ako hráči svetovej špičky delia ťahy na pekné/škaredé, toto delenie sa však nie vždy kryje s delením dobré/zlé, podobne vnímajú niektoré ťahy ako prirodzené, kým iné ako zvláštne, podivné. V zvláštnych pozíciach je ťažšie sa orientovať, a niektorí hráči (Morozevič?) urobili kariéru na lákaní súpera do zvláštnych pozícii. Treba povedať, že povzdych „this is a strange position“ počujeme na tlačovkách pozoruhodne často. Ako sa zdá, naučené schémy proste nestačia zachytiť mnohorakosť šachu...
„Môj plán je možný len vďaka nasledujúcemu triku.“
(Ivančuk o jednom variante svojej partie so Svidlerom, kde chytal vežu na f3.)
(Ivančuk - Svidler, po tazích 18.f4 Ve3 19.Sxd5 Vd3 mohla vzniknout pozice na diagramu. Bílý si může dovolit zahrát krásný tah 20.Sf3!!)
Trik je ďalšie dôležité slovo zo slovníku superveľmajstrov. Nie ale vo význame „pasca“ či „oklamanie súpera.“ Trik v slovníku svetovej špičky je skôr miestom, kde Caissa výrazne pomohla: miestom, kde taktika pracuje v prospech šachistu. Ide o nezamýšľanú šťastnú náhodu: na konci dlhej varianty paradoxne chytáte vežu, nečakaný úder umožní večný šach, obetou dámy vystaviate nevšednú pevnosť. Schopnosť nachádzať takéto šťastné výnimky v šachovom vesmíre umožňuje veľmajstrovi maximalizovať svoje šance.
„Neuveriteľné, koľko ideí predstavil v tomto turnaji. Možno viac ako my ostatní dohromady.“
„Aspoň som dostal hrateľnú partiu.“
(Geľfand chváli Kramnika za jeho vynaliezavosť v otvorení ich druhej partie, Kramnik odpovedá.)
Idea je tretie dôležité slovo hráčov TOP 10. Aby ste proti veľmi silnému súperovi získali výhodu, potrebujete myšlienku, ideu. Niečo neštandardné, a pritom dobré a dostatočne hlboké, aby to súper hneď neprekukol. Novinky v Londýne obvykle zahŕňali celý nový plán, nie len nový jeden ťah. Ak v príprave nazbierate mnoho ideí, môžete stavať súperov pred ťažké rozhodnutia, zvýšite šancu, že urobia chybu, a vyhráte viac partií. Tiež častejšie získate zaujímavú („interesting“ - v zmysle hrateľnú, neobvyklú, nádejnú) pozíciu, neumožníte súperovi, aby sa priľahko vykúpil.
„Hral som to, aby som dostal dobrú hru, nie aby som sa zachránil sériou ôsmych štúdiových ťahov.“ (Geľfand o zavrhnutí ťahu ...Df8 v partii s Carlsenom)
(Carlsen - Gelfand, černý zavrhl 20...Df8 a zahrál 20...Db6?!, viz analýza GM Petra Háby)
Podobne často počujete výroky ako „Táto pozícia sa hrá len na dva výsledky.“ či „Tu som pochopil, že by som mal začať bojovať o vyrovnanie.“ Zdá sa, že silní hráči majú neustále v mysli výsledok, ku ktorému smerujú, a podľa toho otvárajú či uzatvárajú hru, menia mieru rizika. Myslieť si, že superveľmajster hrá vždy strojovo najlepší ťah, je mýtus: odhad vlastných šancí v partii má veľký vplyv na jeho hru.
„Nie som si vôbec istý.“
Tieto slová počujete od najsilnejších hráčov prekvapujúco často. Podobne ako Sokrates vedia, že vedia veľmi málo. Často váhajú a trápia sa, netušia ktorou cestou sa vydať. Je dobré rešpektovať súpera a samotnú logiku šachovej hry. Keď si uvedomím svoju nevedomosť, omnoho ľahšie sa vyliečim zo šoku nad svojimi chybami.
„Vedel som, že tam má čosi pripravené, bol som ale príliš zvedavý na to, aby som odbočil.“ (Giri o jednej partii z Corusu Wijk an Zee.)
Čo ma na najlepších šachistoch najviac fascinuje, je ich úplná fascinácia šachovou hrou. Tá často prebije i športové aspekty. Giri neodbočí z hlavného variantu, kde na neho čaká pasca, lebo je na ňu zvedavý. Ivančuk hrá Budapeštiansky gambit a ďalších 20 otvorení, aby sa nenudil. Carlsen po prehre v poslednom kole ostane sedieť a so Svidlerom desať minúť analyzuje; vôbec nepôsobí zdrvene.
Veľká väčšina hráčov zo svetovej špičky sa navzájom oslovuje menami a správa sa k sebe navzájom s netajenou úctou. Človek má občas pocit, akoby sa ani nedíval na protivníkov, ale skôr na skupinku dobrých priateľov. A možno tomu tak je... Napokon, kto rozumie vrcholovému šachistovi lepšie ako iný vrcholový šachista?
Napriek tomu, že dnes má každý prístup k nascenovanej literatúre, Houdinumu tri celá nekonečno a databáze s miliónmi partii, šach ostáva ezoterickým, takmer tajným učením. Niektoré zákonitosti kráľovskej hry nevymyslíte, ak Vám ich niekto nepovie. Neviem, či bol pre Vás tento článok osožný, v každom prípade ale radím: sledujte, čo o šachu hovoria Tí, ktorí mu rozumejú, hráči svetovej špičky. Jedna ich veta občas pomôže viac ako hodiny strávené v prítomnosti silného enginu.
autor: GM Ján Markoš
Ještě závěrečný dovětek a pak tuto debatu opustím - trenér by neměl být ten, kdo dává žákovi správné odpovědi na jeho otázky ale ten, kdo ho ponouká si klást ty správné otázky.
Ano, v tom je mezi námi hluboký folozofický rozdíl. Já tvrdím a pořád budu tvrdit, že Navara se nestal nejlepším českým hráčem díky tomu, že měl skvělé trenéry, ale díky tomu, že má vrozené skvělé porozumění šachové hře (stejně jako všichni ostatní hráči světové špičky), které mu umožnuje jít vpřed mílovými kroky narozdíl od nás hlemýždů.
A to, že spousta lidí neuznává intenzivní analýzy s počítačem a jejich přínos pro porozumění šachu, no budiž, ale odsuzování řešení šachových úloh už je opravdu tmářství
V tom s Vámi souhlasím. Nemožné to asi nebude, ale bude to obtížnější, jak ukazuje příklad Bobby Fischera. Ohledně počítače jsem to myslel tak, že může stát za úvahu nejprve zkusit přijít sám na to, kde udělal chybu a teprve posléze si to nechat překontrolovat od počítače a trenéra, když ho má.
@Pavel Ch. Nakonec se k pravdě doberou, když budou postupovat poctivě. Nejhorší ale je, když si někdo řekne, že nikdo se nemůže dobrat pravdy, tak to vzdá a přestane se snažit. Heslo pravda vítězí se pak hodí do koše, protože žádná pravda dle relativisty neexistuje. A tehdy nastává soumrak, soumrak zoufalství a dezorientace dnešní doby, kdy člověk neví čeho se chytit a neví, čemu má věřit. Všechno se relativizuje, žádné hodnoty se neuznávají. To je pak totalita obrácená, totalita, která popírá pravdu a tvrdí, že žádnou pravdu není možné najít.
re rytir 10:45
Děkuji, že jste ocenil, že jsem vyhodnotil uvedené věci z článku správně. Ale já si tím jist nejsem a bohužel si ani nejsem jist, že Vy máte pravdu, že to víte správně.
Také mne těší, že si všímáte, že i v jiných oborech si přestáváme konečně hrát na jednu svatou pravdu, tolik desetiletí vštěpovanou Čechům do hlavy (dnes přetrvává v KLDR, psal jsem i do jiné diskuse).
Ano 1 plus 1 bude vždy dvě, dát figuru bez kompenzace je chybou, ale jsou složitější věci. Nejen, když ve své mnohadílné knize Kasparov opraví původní komentáře, načež mu Dvoreckij najde 5 chyb na dvou stránkách. Ovšem není jisté, že tyto opravy poté někdo opět neopraví. Ale to stále jsou věci jednodušší oproti složitějším, kde opravdu je více cest, o kterých se můžeme pouze domnívat, že některé správnější a některé chybnější. To se třeba týče diskutovaného sytému tréninku, co jak studovat, jak se na to dívat, aby poměr času stráveného a výkonu byl co nejpříznivější.
re Honza Hučín: skvěle řečeno (napsáno)
Takto to obecně platí v individuálních disciplínách (sportech) pro 80-90% lidí. Když budu věnovat neúměrně času jen jedné části přípravy (jedno zda koncovkám v šachách, forhendu v ping-pongu), pak mi uteče něco jiného (zahájení v šachách, podání u ping-pongu,.....). Prostě to správně "namíchat". A to je vlastně to nejtěžší a zásadní
Ono by spíš bylo užitečnější na ty chyby se pokusit nejprve přijít sám. Protože, když je člověk odkázaný na hodnocení počítače, může to být i škodlivé. Jako člověk, který neustále počítá na kalkulačce, začne mít problémy počítat zpaměti. O užitečnosti zacílené trenérské rady jsem hovořil, to ale není totéž, jako naslouchání tomu, jak hovoří top hráči.
Markimu se podle mě skvěle podařil závěr článku: "jedna jejich věta občas pomůže víc než hodiny strávené v přítomnosti silného enginu".
Dejme tomu, že jsem právě odehrál devítikolový turnaj a chci nyní udělat co nejvíc pro své zlepšení. Můžu si všechny partie projet počítačem, najít kritická místa a analyzovat je. Můžu se podívat na zahájení, která se mi nepovedla, případně nepodařené koncovky, a lépe si obojí teoreticky nastudovat. Můžu si každý den vyřešit deset až dvacet diagramů. To všechno nějaký přínos má. Ale zdá se mi, že daleko víc šachistovi prospěje, když své přednosti a nedostatky dokáže zobecnit. To někdy dokáže sám hráč, ale někdy to vystihne líp spoluhráč a obvykle to umí dobrý trenér. Například: "Nehraj benoni, nesedí ti, zkus klasickou králku. Příliš spěcháš do koncovek, neboj se a podrž víc figur. V horších pozicích nemáš trpělivost k obraně a zbytečně zkoušíš hrát na šejdy, to ti proti silným hráčům neprojde. Neboj se hráčů s vysokým ratingem, i oni dělají chyby a jejich figurky mají stejné možnosti jako tvé." Sem patří i věta z článku: "Silný hráč ví, že nevyhraje každou lepší pozici, a nemrzí ho to."
Pokud budu jen projíždět své sehrané partie a nezískám nad svou hrou nadhled, je to řešení problémů hrubou silou. Troufám si tvrdit, že efektivnější je vyřešit klidně méně diagramů a mít nastudováno méně variant, zato vědět, kde typicky dělám chyby a v čem jsem naopak silný.
Jinak většina zlatých zásad šachu se velmi lehko definuje ale velmi těžko dodržuje - např. zásada č.1 - kontrola hrubých chyb. Ted před provedením každého tahu je třeba se ještě na vteřinku zamyslet a zkontrolovat, jestli to není hrubá chyba. To zná asi každý - uděláte tah a v okamžiku kdy pustíte figurku už víte, že to byla hrubka. A nebavím se o prstové chybě ale o propočtu který třeba trval půl hodiny. Mně se to stává zcela běžně
Ale dodržovat toto bšhem časové tísně, v okamžiku krize v partii, v době, kdy po dlouhém a marném přemýšlení vím, že něco už hegrot zahrát musím, to je kumšt.
Tak tted prozradím jedno z těch malých tajemství - ve skutečnosti by si člověk neměl vážit jen těch dobrých, perfektních tahů které zahrál ale i těch chyb. Protože za každým tahem se skrývá nějaké úsilí, nějaký propočet, nějaká mzšlenka. Dříve jsem to hrával tak, že jsem se snažil odehrát ideální partii a to mě motivovalo. Jenže po prvním pochybném tahu se mi partie přestala líbit, chtěl jsem se jí co nejdříve zbavit a šachový výkon a tím i výsledek šel pochopitelně dolů.
Dneska už to beru jinak - dokonalost neexistuje, v každé partii budu 3x vyhraný a 3x prohraný. Vyhraje ne ten, kdo hraje bezchybně ale ten, kdo vyvine větší tlak na soupeře a dokáže lépe odolat jeho tlaku. Třeba moje předposlední partie proti Šplíchalovi - ano, zdupal jsem to, ano, byl jsem totálně prohraný ale v časovce jsem se kousnul a řekl si, že zmatit se nenechám! Takže z jedné strany jsem s tou partií samozřejmě nespokojený ale z druhé strany jsem hrdý, jak jsem tu časovku zvládnul. A nakonec mi to přineslo extra půlbodík navíc
Představme si, že hráč prohraje partii, ve které udělá spoustu chyb. Partii si rozebere, chyby odhalí a příště je již nebude opakovat. Prostě se poučí z chyb. Chybami se člověk učí. Oproti tomu relativisticky myslící prohlásí, že žádné chyby v partii neudělal, protože neexistují správné nebo špatné tahy nebo že se to o žádném jeho tahu nemůže prohlásit. Ten se těžko může dál zlepšit, když má závadné myšlení.
re Rytir
Marki si dal ohromnou práci s projitím tiskovek, aby nám napsal myšlenky sdělené velmistry. Skvělé dílko.
Přitom jasně oddělil to, co velmistři řekli od toho, co z jejich myšlenek vyvozuje sám autor. To u méně zkušených autorů, než je Marki, často splývá, nechtěně či záměrně.
Myšlenky jasné a zajímavé. Je na každém, co si z toho vyvodí. Na to co z toho vyvodil Marki, může mít čtenář svůj názor, to je jeho svaté právo. Já třeba také bych si vyhodnotil po popsaných myšlenkách velmistrů úvahu, že neustále myslí na výsledek, trošku jinak; Či o (ne)provedení škaredého tahu od Magnuse. Ale to nikomu nevnucuji, je jen na mne, zda poslechnu autoritu, velmistra-autora, nebo si "drze" vyhodnotím přetvořím, výstup sám, mohu se samozřejmě mýlit. Ovšem takto pojatá "absolutní pravda" s klávesnice rytire (14:20, 5.4.) o neznalosti stavu věcí autora, společně se stylem příspěvku, se asi nejen mně vůbec nezdá.
Zaplacená tréninková jednotka, či pár jednotek, u autority nebo prostudování přínosných knih, které hráč odmítal, může hráči otevřít oči a nakopnout ho o třídu výše. Samozřejmě musí být podloženo další systematickou samostatnou prací z toho vyplývající. Proto i nesouhlasím o konstantě počtu hodin a matematice, jak ELOminator propagoval článek. Tím samozřejmě netvrdím, že je možno najít kámen mudrců a díky tomu trénovat hodinu měsíčně a prudce se lepšit, to je samozřejmě hloupost.
Přínos článku veliký, proto jsem na začátku diskuse psal, že bych si přál v nadpise římskou jedničku.
Pro admina: Psáno již v pátek večer, nešlo 10x odeslat, objevilo se místo toho vždy "vložte článek", tak jsem to vždy smazal. Dávám si předtím CtrlC, takm jsem uložil a zkouším znovu.
Vypadl mi přísudek. Ve třetím souvětí má být "skrývat".
Pane rytíři, vystupujete tu jako šachový pozitivista. Představujete typické reduktivní myšlenkové figury (nějaký jev ve skutečnosti není nic než ...). Zřejmě se bojíte, co všechno hrůzného by se mohlo za slovem "téměř tajné učení". Souhlasím s Honzou Hučínem; jde prostě o schopnost podívat se určitým způsobem.
Vyhnul jste se tu otázce na svou vlastní šachovou sílu. Turnaj kandidátů jste tu podrobně komentoval způsobem, který bych se strojem za zády dokázal taky (mám elo cca 2100). Pak tu kádrujete autora o několik levelů silnějšího.
Nemyslím, že Ján Markoš chtěl "zaujmout něčím neotřelým". Myslím, že chtěl v první řadě něco pochopit a toto pochopení předat. On si přece nehraje na nějaká utajování, on tu svoje náhledy zveřejňuje. Nepřipadá mi, že si tu na něco hraje. Nejde přece o to "hltat všechna vyjádření top šachových hráčů", ale snažit se o nějaké to propojení jednotlivostí, průhled skrz, který občas mohou umožnit.
Tak tak, k šachovému úspěchu vede jediná cesta - se učit, se učit, se učit (ale od sebe!!!)
K tomu tajemnu - John Nunn napsal knihu Secrets Of Practical Chess. Myslím, že slovo "secrets", tj. tajemství, pojímá podobně jako Marki. Je to tajemství ve stylu Kolumbova vejce
Tedy několik slov či vět, které vystihnou věc, nad kterou člověk dlouho bezúspěšně dumá, a v praxi mu pomohou. To je něco jiného, než vyřešit stovky diagramů nebo si přehrát padesát partií na katalán. Trochu provokativní příklad z Nunnovy knihy: "Často chcete instinktivně zahrát určitý tah a strávíte dlouhý čas hledáním důvodu pro něj. Nedělejte to. Pokud nenajdete v krátké době vyvrácení zamýšleného tahu, pak vám ho stejně nakonec intuice přikáže zahrát, tak proč zbytečně plýtvat časem."
NIck rytir hovořil o tréninku; ano, přijímání dobrých rad je velmi efektivní trénink za předpokladu, že je dává dobrý trenér.
Fischer měl štěstí,že ho sověti nechali v mezipásmu vyměnit za jiného hráče USA,protože nehrál pásma se nekvalifikoval!,byl velmi psychycky labilní-viz jeho výstřelky, pokud prohrál nějaké partie zmizel z turnaje,držel nějaký šábes či co -potom spasskij pokud by poslouchal sověty a neumožnil 3 partii ,hrát mimo kamer v nějaké malé místnosti bylo by to 3-0,pochybuji,že by to zvládnul - mistr bobík. Potom se odmítl utkat s karpovem už tam by ho horko těžko udělal ,natož kasparova-to co sehrál po 20 letech s borisem byla labutí písen-pak měl hrát s polgárovou,nedošlo k tomu už tam by měl problémy,sice se považovalza mistra světa do smrti,ale myslím že kasparov alechin byli o něco kvalitnější ,než mistr bobby.
re ELOminator
... no jo, správně, připomnělo mi to, co píšete, film z mého mládí "Viděno osmi" o olympiádě v Mnichově 1972. Režie Miloš Forman a další.... O filmu ZDE
Tak, tak jste o kandidátech myslel !?
Článek se mi líbí, protože je to pohled z jiného úhlu, než je člověk zvyklý.
@P.Ch: No já jsem to bral podle nadpisu - tedy Očima Carlsena... zbývá tedy ještě 14 očí, to máme 7 dílů.
Jinak já ty Markiho články neberu až tak posvátně jako někteří jiní ale určitě jsou čtivé a dá se o nich dobře diskutovat.
Když se to všem tak líbí, tak musíte také Markimu napsat, a hlasitěji, to co jsem napsal v 7:49.
Musím říci, že Ján Maroš má poměrně vzácný dar dívat se na běžné věci z úplně jiného úhlu pohledu. A snad ještě vzácnější dar o nich neuvěřitelně poutavě psát. Děkuji.
A když slova hráčů světové špičky okomentuje slovenská špička J.M., amatérský čtenář je velmi spokojený, má opět nad čím dumat. Hurá! Ján Markoš má totiž dar nevšedních pohledů a vzácný dar pedagogický, potažmo literární /mimo jiné viz. seriál Strategie střední hry, zde v sekci Trénink/.
Mě nejvíc fascinuje ten úplně rozdílný přístup jednotlivých hráčů - Kramnik je až pedantský, neopomene zmínit žádnou variantu a hledá mikroskopické výhody i tam kde nejsou. Carlsen všechny tahy odbyde suchým konstatováním "this is normal", potom zmíní jeden pochybný tah soupeře který se mu nelíbil a náhle už je soupeř prohraný. Griščuk se tváří, že nehraje kavárnu i když je tomu naopak, zatímco Svidler na každé tiskovce zdůraznuje, že hraje pouze kavárnu, i když je na něm vidět, že má všechny varianty pečlivě pčipravené.Gelfand se zase začne hned durdit jakmile mu někdo ukáže nějakou počítačovou variantu. Ivančuk vždy s klidem v odpovědi na otázku proč jste hrál dneska zrovna tuhle variantu řekne protože se mi zrovna chtělo
.
A přesto se nakonec všichni víceméně sejdou v tom, jak ta která pozice stojí. Fascinující.
Nádhera! Se stejnou fascinací a takřka posvátnou úctou, s jakou začátečník vzhlíží k našim banálním kombinacím na poli f7, můžeme aspoň nahlédnout do uvažování světových top šachistů, kterému rozumíme právě tak málo, jako ti začátečníci běžným tahům nás, řadových klubových hráčů. Díky za to!
Tobi - Tenhle fantastický turnaj bude rozebírán ze všech stran na různých serverech ještě hodně dlouho, tečkou snad tento pěkný článek nebyl. Jak už se zmínil někdo z přispěvatelů, pokud by vyšla kniha o téhle nádherné podívané, určitě bych neváhal. Takový pohled Kasparova, či některého z přímých aktérů by byl určitě zajímavý.
Prosil bysom viacej cukríkov, áno, Jáno? :-)
No upřímně řečeno to pořád klouže jen po povrchu, to opravdové tajemství by nám museli prozradit ami aktéři a to asi neudělají
.
Ale souhlasím s tezí, že nejvíc se člověk o svém pojetí šachu a o jeho slabinách dozví, když poslouchá slovní komentář velmistra po partii a srovná si to s bláboly, kterými komentuje svoje vlastní partie.
Velmi svěží článek, Turnaj kandidátů z lidské stránky, velmi pěkná tečka za turnajem. Autorovi
Marki, po přečtení článku jsem říkal, že mi tam něco chybí....., ano, římská jednička v nadpise.
Úžasný.
Království za tyhle články! 