Nuda v Brně? V žádném případě!

Nastupuje sestava Aleš Krajina, předseda oddílu a kapitán A týmu, Béďa Pastorek, kapitán B týmu Labortechu, Pepa Michenka a Standa Fiřt coby “skuteční hráči“ a já, divák a fanoušek… V Ostravě-Svinově přistupuje Vláďa Talla a to je celá skvadra, vyjíždějící na závěrečné trojkolo do Brna  „po staru“ tedy vlakem!  Po vlastní ose jedou autem  Poláci Kamil  Miton a Artur Jakubiec. Z Prahy míří do Brna „drak pražské justice“ Víťa Rašík. A zbývají „domácí“tedy Jirka Kočiščák, studující v Brně práva, a Péťa Velička, Ostravák křtěný Ostravicí, ale momentálně bydlící v Náměšti n. Oslavou.

Pohodová cesta. Bodejť, vážně není důvod být nervózní. Zachránění jsme, na medaili, „díky“ předcházejícímu černému víkendu (viz. má reportáž na těchto stránkách "Kolaps s ŠK ERA Poštovní spořitelnou a následně s Výstavištěm), nemáme nárok. Což neznamená, že to vypouštíme. Naopak! 9 z 9 je cílem. Vždyť se hraje o „krále“ Ostravy a „krále Severu“ - jo, Sever Moravy početně ovládá šachově republiku! (Třinec, Karviná, Slavoj Poruba, BŠŠ Frýdek- Místek- a my!).

Brno hlavní nádraží, přestup na bus 67 a go Jundrov. (Pokud tuto čtvrť Brna neznáte, to nic. Já jsem tady studoval pár let na VUT ale tahle čtvrť je pro mě úplně neznámá). Vyhlídková cesta Brnem, snad 45 minut, objíždějící co se dá. Konečně cíl! A kde je asi hotel s ubytováním a hrací místností? Kde jsou asi transparenty, vítající účastníky jedné z nejprestižnějších akcí Českého šachového svazu? Víte kde (nechci být sprostý). Naštěstí máme Google a místo není tak rozsáhlé. Hotel dle fotek poznáváme. To, že se tady skutečně hraje, nám ukáže i „plakát“ velikosti A4 nalepený na skle u vchodu.

Ubytování a pokoje příjemné, tak jo.

Nutno říci, že v hotelu s hrací místností vzhledem k omezené kapacitě, je možné ubytovat jen pár mužstev. My jsme ti šťastnější, díky rychlé reakci na nabídku rovněž jako Slavoj Poruba a Frýdek-Místek (zase ti Severomoravani!!). Ostatní bydleli prostě někde jinde a dojížděli.

Blíží se 16. hodina, hodina oficiálního zahájení finálového trojkola. Všichni účastníci jsou včas na místě, ale stejně je čas zahájení posunut, jelikož nefunguje on-line přenos. Klasika a drobná prkotina, copak se může zahájit největší domácí šachová událost roku (určitě, vždyť zde hraje vítěz Evropského poháru Nový Bor) v zemi Švejka včas? To asi ani nikdo nečeká.

Venku hezky - tak se jde slunit a případně dát cigárko. Fakt žádný problém?! Pak se to konečně rozjede a může se začít!

Labortech Ostrava „A“-Slavoj Poruba „A“
(9. kolo Extraligy v šachu-21.3.2013 - Zápas o „krále Ostravy“)

První jarní den je skutečně jarní a plný jarního příslibu, teda jak pro koho! Labortech je favoritem ani ne tak “elovou sestavou“, rozdíly jsou skutečně minimální, jako spíše tím, že zkrátka se Slavojem to Labortech umí. Jsou takový manšafty. Můžeš se roztrhat, stejně prohraješ. Osud? Nevím. Je fakt, že i B tým na Slavoj umí a pamětníci vzpomínali, zda jsme někdy vůbec se Slavojem prohráli. No další perlička, svědčící o „práci“ organizátorů. Na tabuli je označen duel způsobem Ostrava-Poruba. Zasmáli jsme se tomu! Kdo vlastně hraje proti komu? (pro neznalé Poruba je čvrť Ostravy, běžně se nazývá Ostrava-Poruba).

K vlastnímu zápasu. Krásnému zápasu! Výsledek 6:2 je značně k soupeři krutý, ale jak to vyplývá z předchozích vět. Slavoj by možná prohrál s Labortechem i se sestavou Nového Boru.

Aby vyhráli první čtyři desky, to je unikát! Přičemž Artur třeba po 1.d4 přemýšlel asi 15 minut, než zahrál 1…Jf6 (pokud se vám to zdá divné, tak vězte, že tomuto tahu se vyhýbá) a pak přechází do Volžského gambitu, který hraje, jak se pak přiznává (možná ovšem s nadsázkou) poprvé v životě! Ale hraje to moc dobře a velmi uvolněně. Péťa s černýma zahajuje skvělý víkend rovněž výhrou! Víťa má obrovskou motivaci. K splnění třetího balu velmistra pravda potřebuje tří ze tří, což je vážně skoro sci-fi, ale proč nebojovat! A první bodík po „čtverylce“ jezdců, kde tak zamotal soupeři hlavu (ba jo, takový jezdec to jsou motivy!), že odevzdal kvalitu a tím i partii. Rovněž Kamil předvede techniku a dokončuje „zázrak“ na prvých čtyřech deskách. Zadek se trápí, ale uhraje remízu. Zřejmě nejtěžší remis je partie Jiří Kočičák - Klíma Lukáš

Jako fakt prda. Málokdy je na šachovnici takový „bordel“, kdy ani jeden ze soupeřů neví, jak vlastně stojí. Oba dva se při analýzách přiznávají, že byli zmateni. Jirka to měl těžší, byl v těžké časovce, hrál prakticky na dvou minutách naprosto šílenou pozic. Přiznával se, že měl strach, že to neudrží, ale nacházel přesto skvělé (teda skvělé - asi sepíš jediné) tahy, byť fakt na rozhraní „pádu praporku“. Vyvázl jen se ztrátou pěšce, ale to už zvládl. Hodně důležitá remis v situaci, kdy nebylo nic jasné!

Jdeme lehce slavit. Přidává se i část Porubáků, všichni se znají a není žádná vypjatá rivalita a nepřátelství.

Labortech Ostrava „A“-BŠŠ Frýdek-Místek
(10. kolo Extraligy v šachu-22.3.2013 - Zápas o „krále Severu“)

Tady je favorit jasný. Stačí se podívat na Elo. Na prvých třech deskách tři Rusové. Ratingová převaha i na zadních deskách.

A co! Oni ambiciózní mužstvo, které musí, my můžeme. Manšaft je naladěn bojovně. Případ Jirky Kočiščáka. Rausis Igors mu nabízí snad v šestém tahu remis! Zvláštní situace. Proč? Chtějí eliminovat bílé figury vzadu (Jirka má bílé) a spláchnout předek, kde mají výraznou elovou převahu?  Krátká rozmluva Aleše s Jirkou: “Pokud chceš, dej to za remis. Nikdo ti nic nebude vyčítat. Je to na tobě. Pokud si chceš zahrát, hrej!“

Jirka pokýve hlavou a ponoří se do dlouhého přemýšlení (snad 20 minut?). Tohle Aleš už nevydrží a jde za ním a říká mu: “Hele, dej to za remis, klidně!“  Jirka se usměje a říká: “A já se právě rozhodl, že budu hrát dál!!“ Aleš se také začne smát.

Pak se bavíme a on říká: "jsem rád, že to Jirka hraje dál, že se nebojí!"

Jako Rausis je hráč par excellence (navíc velice korektní, příjemný. Hrál sezonu i za Labortech a moc pomohl). Jirku přehraje, ale nevolí správné pořadí tahů a Jirka se vyvlékne. Ale tak to má být! Proč by se měli mladí bát a „staří pardálové“ neukázat, co umějí a poučit je!

Bohužel prohrává Standa. Tu Francii prostě nezvládl. Péťa sice korunuje svůj skvělý víkendový výkon další výhrou s černýma, ale to je z naší strany vše. Víťa přes obrovskou snahu nestačí na Fedorova a hlavně prohrává Artur, byť se nám zdálo, že nestál špatně. Souboj Kamila s Korobovem (jeho Elo 2713!) je rovněž těžké psycho. Korobov Kamila s černýma přehraje, ale pak, světe div se, i Rusové jsou jen lidé. Dělá chybičky až těžké chyby! V hospodě poté Kamil ukazuje, jak i s kvalitou méně byl jednoznačně vyhraný! Co vy? Vidíte kde? Opět stará písnička, šachy jsou sport a i Baník může málem porazit Spartu (mimochodem, na zápas se v místní restauraci ARKA, kde se většina družstev stravuje, díváme byť při blicání partií a jakožto správní Ostraváci řveme zku…Sparta).

Absolutní poklonu zaslouží Pepa Michenka v partii se Zwardoněm. Frýdečák  pojímá partii jako blicku, buší tah za tahem, tak trochu ve stylu Vojty Pláta (ale ten zde odehrál partie velice úmírněně, hodně nad tahy přemýšlel, což mě překvapilo). Pepa samozřejmě záhy v těžké časovce, v dost těžké pozici. Ovšem, hrál to skvěle! Dokonce tak, že začal hrát, když s úlevou přečkal 40 tah, na výhru! Zda to šlo je těžká otázka, asi pro motory (píši to, aniž bych motory použil. Při „čistých“ analýzách po partii to nebylo jasné).

Nu což „krály Severu“ jsme se nestali, ale hezký, bojovný zápas.

A64 VALOZ Grygov - Labortech Ostrava „A“
(11. kolo Extraligy v šachu-23.3.2013-Zápas o čest a záchranu Karviné)

Grygov je ve velmi složité situaci. Karviná doslova vstává z mrtvých a co se jevilo jako sci-fi se začíná pomalu naplňovat. Grygov MUSÍ vyhrát, aby nemusel čekat na výsledek zápasu Karviné a zachránit se. Nám „o nic nejde“. Na medaili nedosáhneme, zachránění jsme a tak můžeme hrát v klidu. Ale vyhrát samozřejmě chceme! Jednak zachránit kolegy ze severu, jednak jsme s Grygovem mockrát utrpěli porážky. Jediné mužstvo, které odehrálo všechny ročníky české extraligy, můžeme poslat dolů! Motivace tedy nechybí. I v posledním kole pro nás žádná „Nuda v Brně“.

Poměrně rychle končí partii remízou Josef Michenka. Soupeř mu ji nabídne a Pepa po kratším přemýšlení přijímá k velkému údivu soupeře: "Jsem to zkusil, myslel jsem, že budete hrát!"

Ostré duely vznikají zejména na třetí, páté a osmé. Tyto parte jsou zajímavé i tím, že ukazují šachy coby souboj tady a teď, v reálném čase, v reálných podmínkách. Poslední kolo, kde jde o bytí a nebytí, kdy už nejde nic napravit, žádné příště, napjatá atmosféra, mající bezpochyby vliv na hráče. A jako protiklad, když poté dáte partii do stroje, který nemá žádný nervy - zjišťujete věci!

Partie Fiřt-Brodowski na osmé desce. Suchý výsledek 0-1, za kterým je skryté drama. Standa se rozhoduje pro oběť kvality, po dalších tazích hraje dokonce bez věže. Motiv jeho oběti mě nepřekvapuje. Před 25 lety mě jej sám Standa před partií s Čempelem naučil (byť v trochu jiném pořadí), a fakt je to masakr! Jenže situace je jiná, byť soupeř je v těžkém šoku, patrné je to i na spotřebovaném čase. Standa ovšem nenajde tah z „motoru“. Mohl být slavný! Takhle najednou prohráváme 1:0, a vše je na vážkách. Přesto - Stando klobouk dolůza odvahu! Jako za mlada!

Kaňovský - Jirka Kočiščák další partie, která „nemá logiku“ respektive fakt hustá. Určitě stojí za přehrání a představte si atmosféru zápasu, kdy skutečně oba borci MUSÍ! Jak říká Tartakower: "vyhrává ten, kdo udělá chybu jako předposlední".  Tu dělá Kaňovský, Jirka zavěsí a láme zápas. Ovšem vracím se opět k tématu „stroj“. Při rychlé analýze poslední tahy směřují jednoznačně k hladkému vítězství Jirky. Když pak sedíme u pozdního oběda před odjezdem do Ostravy, vytahuje Láďa Talla stroj a hází tam partii (stejně jako partii Standy a Víti, viz. dále) a mašina ukazuje  neuvěřitelné věci! Bílý zde měl vynucenou  remízu.  Ovšem najít ji! A o to go.

Zápas poté nabírá jednoznačný směr k vítězství (k velké úlevě Karviné). Péťa Velička vyčkává s forsírováním remízy, ale pak vidí, že Artur na druhé desce s kvalitou více ví, co dělá. Víťa Rašík rovněž přijímá v nepřehledný pozici remis, takticky se sází na výhru na druhé desce, což se také stalo.

Grygov padá! K parti Víťi, to byl třetí příběh alá „mašina“. Krásná Královská indická, neskonalý „bordel“ na šachovnici, partie plná fantazie z obou stran. Prostě partie zapadající do pojetí trojky Standa - Jirka - Víťa v tomto zápase. A zase„mašina“ ukazuje za Víťu tahy, které by ho ani nenapadly, s výhrou. Ale sakra, kdo to má vidět a spočítat?!

Když jsem přišel v pondělí do práce, ptali se mě naprostí šachoví neznalci jak to dopadlo, jak hrála Ostrava a tak jsem chvíli vykládal. Jedné svojí kamarádce, co spolu vedeme oddíl KČT Havířov na její otázku: “ Stálo to za to, nebylo lepší jet na hory?“ odpovídám: “Hele turistko, je to jako bys ty strávila tři dny v horách s Raihodem Messnerem. Tak já jsem to cítil. Potkat a vidět hrát fakt takový hráče, plná spokojenost!“ A ona to vzala. (Smajlík)

Přesto něco málo k organizaci, která bude asi delší dobu terčem polemik. K tomu chci říci pár slov, byť rozhodně nechci přilévat olej do ohně. Brno-Jundrov, skutečně klidné místo na samém konci Brna. Klidné místo. Až tak klidné, že byť i náhodný návštěvník jej prostě nenajde! Je tohle marketingový tah? Což takhle hrát příště někde na horské chatě, daleko od „civilizace“. Bude klid.

Reklama samozřejmě žádná, vstup do místnosti by si snad zasloužil více, než formát A4 (!!neskutečné!!) napsáno finále extraligy. Že u jednotlivých hráčů případný divák nepozná kdo vlastně hraje, z jaké země, kolik má Elo, chuj s tím.  Má je znát dle obličeje, nebo ne? Že v sobotu ráno a i po zahájení sobotního kola nejsou na webu známy výsledky pátečního kola - no co, webmajster měl jiný starosti, než pozdě večer něco řešit a ráno si při sobotě přispat není hřích.

Samotná hrací místnost prostorově O.K.  ale jen pro vlastní hru. Hned vedle bufáč a za dřevěnými přepážkami prostor pro analýzu partiÍ. Celý problém je v tom, že dnešní hráči jsou zvyklí hrát v absolutním tichu, absolutní izolaci. Doby, kdy Botvinnik trénoval při zpuštěném rádiu, aby si zvykl na hluk v hrací místnosti, jsou zřejmě nepředstavitelné. Doby, kdy se foukal dým z cigár soupeřovi do obličeje, či pod stůl, kde stejně vycházel do obličeje soupeře jsou již dávno zapomenuty. Dobrá, souhlas. Takže ale potřebujeme hrací místnost naprosto odizolovanou od bufetu a prostor pro analýzy a vůbec pokec mezi hráči, přáteli, diváky. Tohle třeba známe na Ostravském koníku. Ale tady? Pořád jen rozhodčí chodili a marně šeptali pššššt. V neděli klasická ukázka! Venku začalo pršet a hráči, kteří skončili dříve, museli čekat na své kolegy. Ale sakra kde? Pokoje museli být vystěhovány, venku déšť, v bufetu a přilehlých prostorách si doslova nesmíš ani prdnout, aby to nebylo slyšet v hrací místnosti. Takže co?

Celá tahle myšlenka, hrát poslední trojkolo společně je skvělá. Ovšem realizace je ubohá, sorry. Nemám ekonomické vzdělání, jsem pouze stavební inženýr, ale organizuji třeba zájezdy v rámci Klubu českých turistů, což je náročné nejen organizačně, ale i  ekonomicky. Musíme si na zájezd vydělat a tudíž zajistit program a zájem účastníků o zájezd. Jinak nikdo nepřijde a my nezaplatíme bus a zkrachujeme. A ono to jde! A děláme to zadarmo v pár lidech. Třeba náš web (KČT Havířov), reklamy v tisku, všechno se dá. Ale musí se chtít.

Na závěr něco ke Karviné. Nebyl větší kandidát na sestup, kromě Spořitelny. Jasná dvojka dle mínění mnohých.“Otloukánci“. Karviná skutečně zprvu jasně kráčela k sestupu. A pak se stal prvý zázrak a v naprosto rozklížené sestavě porazili Spořitelnu. Přesto! Když jsem v pátek potkal Pepu Lyse a hodil s ním řeč, povídá, že jen zázrak by je mohl zachránit a v to on nevěří. Já mu říkám, hele „zázrak“ byl i to, že Spořitelna porazila nás a vůbec ne náhodou! Proč byste nemohli udělat „zázrak“ i vy? Mávl rukou.

Když pak jsem mu blahopřál k vítězství nad Nedělou, což znamenalo součastně i vítězství s Třincem - znám Pepu skoro 35 let - ale nikdy jsem ho neviděl tak šťastného! A v neděli „zázrak“ v podobě vítězství s Litovlí a dokonáno jest! Také si ještě neodpustím drobnou poznámku, jak to asi bude v rodině Olšarů, mladé dcery hájily barvy sestupujícího Grygova, „starej fotr“ uhájil záchranu Karviné! (Opět vítězství zkušenosti nad dravým mládím! Jinak klobouk dolů před Jarkem. Vzhledem k jeho hendikepu to měl obrovsky složité).

Ano, tento ročník opět ukázal, že nic není jisté a musí se hrát na doraz. Medajlisté jsou naprosto zasloužení. Bezkonkurenční Nový Bor a věční stíhači Pardubice a Frýdek-Místek. Páté místo Labortechu je určitě v této konkurenci velmi dobré, byť útok na medaile nebyl nepředstavitelným snem. Vše uťal „černý víkend“ nepochopitelný kolaps s Pojišťovnou a následná křeč s Výstavištěm. Ale takový je sport a v tom je jeho kouzlo!

A za rok může být zase všechno jinak a my doufáme, že budeme o stupínky výš!

autor: Jirka Hurta