Zápisky z Bulharska I. aneb s Lufthansou na věky!

Když jsem před pár dny vymyslel název svých zpráv z ME mládeže v Bulharsku, říkal jsem si, že první zápisek asi nebude příliš zajímavý: cesta do Albeny, ubytování, večeře, slavnostní zahájení, možná pár foteček. Tato má bláhová představa se ovšem ukázala zcela lichá: hned úvodní den naší výpravy se proměnil v divokou kovbojku jako vystřiženou z amerických westernů…
Jelikož jsme měli odlétat v sobotu 10. září v 7:10, vypravil jsem se do Prahy už o den dříve a přespal (spolu s Kájou Olšarovou) u Marka Vokáče, který se laskavě nabídl, že nás ráno dokonce hodí na nádraží. Měl jsem nastavený budík na pro mě vskutku nekřesťanský čas 4:30 (ještě tak dva, tři roky zpátky jsem touto dobou spíše chodíval spát… po práci, samozřejmě!), nicméně cca o pět minut dříve mě vzbudila smska od Radky Laurincové, která už na letišti v tu doba byla: "Dobré ráno, tak cesta bude ještě dobrodružná.:) Let do Mnichova je zrušen.:)" Hmmm, dobrý začátek, říkal jsem si v duchu…

I proto jsme se v cuku-letu vypravili na letiště, kde naštěstí právě v dobu našeho příjezdu byla Radka téměř na řadě v poměrně dlouhé frontě, tudíž jsme mohli okamžitě jednat. Pochopitelně dostat 23 lidí takto narychlo do jiného letu je zhola nemožné, museli jsme tudíž výpravu rozdělit do skupinek. I díky ochotnému personálu se nám podařilo 11 lidí "naložit" na dřívější let v 6:00 přes Frankfurt, který jsme stíhali skutečně za minutu dvanáct. Další 3 lidi jsme poslali cca v 8:00 přes Vídeň, ale do Bukurešti mělo všech 14 dorazit téměř ve stejný čas (okolo 13:30 místního času). Na zbývajících 9 cestujících ovšem nezbylo nic lepšího, než počkat na jiný let do Mnichova a dále do Bukurešti, který odlétal 12:50. V klidu jsme si tudíž vyzvedli nové letenky, poukazy na občerstvení…

…a čekali (pro zajímavost jsem také zjistil, proč byl náš let zrušen: v pátek večer z Německa nepřiletělo letadlo a v Praze neměli žádné náhradní?!?). Zároveň jsem se spojil s organizátory (i když to také nebylo úplně jednoduché, protože vůbec nebrali oficiální telefon, naštěstí vypomohl p. Nguyen, který byl na místě již od pátku), abych jim oznámil nové časy našich příletů do Bukurešti. Tudíž jsme se odbavili, zašli si do restaurace na snídani, v klidu pojedli a kolem dvanácté odešli k bráně C12. Byli jsme poměrně přešlí z toho, že do Albeny dorazíme až někdy kolem jedenácté, ale aspoň že dorazíme.

Tak jsme tak čekali na otevření brány C12… když tu se ozvala červená paní s hlášením: „Mám pro Vás nepříjemnou zprávu, let do Mnichova 12:50 byl kvůli technickým problémům letadla zrušen.“ To už byla studená sprcha i pro mě, jinak optimistu a pohodáře téměř za každé situace. Vzali jsme si zpátky bagáž a vrátili se na Terminál 2, opravdu se nám po něm stýskalo…

Jaká je pravděpodobnost, že v jeden den zruší hned dva Vaše lety v okamžiku, kdy je nádherné počasí a nikde žádné bouřky, ba dokonce ani jediný mráček? Raději se neodvažuji tipovat, ale pokud bych měl použít slova doktora Chocholouška z české klasiky Jáchyme, hoď ho do stroje, tak: „Takováto politováníhodná událost se stává maximálně jednou za deset let.“

Když jsem se znovu dostavil ke stánku Lufthansy, zcela automaticky jsem předběhl frontu asi 30 lidí s tím, jestli mám prioritu, když jsem tam v jeden den už podruhé?! Paní se jenom pousmála a povídala: „Určitě, však už jsem na Vás taky čekala…“ :) Ve spolupráci s p. Nguyenem jsme se naštěstí bleskurychle domluvili na případném odvozu z Bukurešti, kde nám pořadatelé skutečně vyhověli, protože náš další plánovaný přílet hlavního rumunského města byl 23:55 místního času (což je o hodinu víc času našeho). Jak se říká: do třetice všeho dobrého. S tímto letem už se nic nestalo a my jsme skutečně dorazili až do Bukurešti. Pikantní je, že nejen že jsme místo 7:10 nakonec odlétali 17:10 (pročež z Prahy už jsem radši vybral ČSA a Lufthansu až z Frankfurtu, říkal jsem si, že domácí by snad měli mít dostatek vlastních letadel…:)).

Cestu z Bukurešti do Albeny jsem prakticky celou prospal, tedy hned poté, co jsem sepsal první verzi úvodního zápisku. Po ubytování jsem se odebral na pokoj, bez jakýchkoliv dalších úkonů ulehl na postel a téměř okamžitě usnul. Po takovýchto 24 hodinách prakticky bez spánku (v mikrobusu jsme sice také něco málo naspal, ale vzhledem k silnicím, po kterých jsme jeli, jsem v podstatě každých 5 minut budil… zladá česká dé jednička!:)) se snad ani není čemu divit…

Odkazy

Stránky trenéra mládeže IM David Kaňovského

Oficiální stránky
Průběžné výsledky - chlapci
Průběžné výsledky - dívky
On-line přenos