První výhra náleží Wesleymu So. Ten bílými získal ze zahájení proti Kramnikovi jen malou výhodu, ve střední hře ji však začal krásně stupňovat a kvarteto bílých figur postupně černou armádu umačkalo v prostoru menším než malém. To vedlo k zisku pěšce v koncovce, kterou už si Filipínec pohlídal a elegantně v ní zvítězil. Přičemž mohl vyhrát dokonce ještě dříve:
So - Kramnik, pozice po 38...g6
V partii zahrál bílý na jistotu 39.Je3, ale silnější bylo pěkné 39.Vxf7! Kxf7 (39...Dxf7 40.Jh6++-) 40.Dxc7+ Kf6 (40...Kg8 41.Jd4+-) 41.Dxc6 gxf5 42.exf5+- a se třemi pěšci za kvalitu a slabým černým králem stojí bílý jasně na výhru.
Příliš dlouho netrval souboj mezi Radžabovem a Adamsem. Černý zvolil v katalánské gambitovou variantu, která má celkem dobrou pověst a té i dostál: obětovaného pěšce díky výjezdu po krajnici na dámském křídle brzy získal zpět, čímž partie přešla do zcela remízové koncovky různobarevných střelců za dohledu dam. Novoborský Harikrišna odehrál poměrně zvláštní partii proti Mamedjarovi, jsem z ní trochu na rozpacích, poněvadž bílý se v ní jednou vrátil vyvinutým jezdcem na b1 a střelcem dokonce dvakrát na c1... Myšlenku to však pokaždé zdá se mělo, bílý se prostě trpělivě bránil, a i když při přechodu do koncovky ztratil pěšce, získal za něj silnou dvojici střelců, což černému dávalo malé šance na uplatnění materiální převahy. Partie také po dalších zhruba patnácti tazích skončila smírem. Třetí remízu přidali do do turnajového soudku Eljanov s Wojtaszkem. Tato partie se po celou dobu pohybovala okolo rovnováhy, kterou nenarušilo ani to, že bílému do koncovky zůstal spolu s věží jezdec a černému střelec. Symetrická pěšcová struktura dávala pozici poměrně jasný remízový charakter.
Na závěr jsme si tak nechali druhý rezultát pátého kola, který zařídil Karjakin. Bílými si na Topalovovi smlsl jako na malině:
