Čí sou body? Naše!! Olééééééé

Takhle bojovný, dramatický a krevní tlak povážlivě zvyšující zápas jsem dosud neviděl. Omluvou budiž skutečnost, že šachuju teprve od třinácti jar, za deset let člověk ty figurky houby pozná...
Tak tedy, šesté kolo krajského přeboru přineslo dlouho očekávané střetnutí. Domácí Ústí, prahnoucí už leta letoucí po druholigové příslušnosti, přivítalo céčko Polabin, kteréžto naopak z lepší společnosti loni vypadlo. Oba mančafty dosud drtily jednoho soupeře za druhým, a tak bylo jasné, že osm nedělních partií hodně napoví o tom, kdo se podívá na podzim o „level výš“.

Následuje overtura...

K prvnímu zápasu roku 2010 nenastoupí žádné rezervy ze skladu, to bylo už před začátkem nad slunce jasnější. Náš kapitán Martin Šmajzr povolal do zbraně prvních sedm „kusů“ a ku výpomoci byl přizván taktéž Karel Škeřík z Litomyšle (je celkem vtipný, když máte na posledním prkně první šachovnici druholigové Litomyšle, je aspoň vidět, že o něco šlo :-). Mně spadla do klína vděčná role nehrajícího reportéra, ještě že tak!
Ráno jsem se ovšem vypravil nejprve ku Žamberku, kde měl velkou slávu Aleš Toman, kamarád, s nímž jsem kdysi společně válčil v lize dorostu za Ústí. Teď je z něj husitský kazatel a táta od rodiny, mohu mu leda závidět. Do Oustí jsem tím pádem dorazil hodinu po začátku a jal se psát, abyste vy, čtenáři, nebyli o nic ochuzeni...

Do času, kdy slušní lidé obědvají, se nic moc dramatického nedělo, bylo znát, že obě družstva hrají o hodně. Nám ale začaly drobně hořet druhá a osmá šachovnice, pročež Martin Šmajzr pravil: „Ten zápas se mi ale vůbec nelíbí“. Za chvilku měl pravdu, protože na osmičce jsme zapsali nulu. Jak? KAREL ŠKEŘÍK se bránil karokánkem, jenže jedovatou variantu s c3 v podání hostujícího JIŘÍHO KOROLA moc nezvládl a pozici měl hodně škaredou. Bránil se srdnatě, figurky do hry dostal. Za chvilku ovšem vyrobil hrubku, která se na podobné úrovni moc často nevidí. Zalezl si do jednoduché hrozby a pak jen sledoval s hlavou v dlaních, jak Pardubák odebírá nekrytou věž na a1 – 0:1.

V ten moment se sevřeným dolním rtem v zubech konstatuji, že zápas vypadá na tři tečky a hlavně si lezeme pomalu na všech šachovnicích do kisen. Chjo...

Jenže to by za Ústí nesměl hrát PETR MAREŠ. Se zkušeným ligistou JANEM ČERNÝM bych čekal v jeho podání spíš dlouhou přetahovanou, jenže náš borec se s tím, slušní návštěvníci webu odpustí, prostě nesral :D Soupeř si rochnul nakrátko a Petr rozbalil černými „boudu“ tak, jako onehdá na velmistra Hábu. Bílý se jen bezmocně díval, jak na něj naskákalo pomalu všechno, co měl náš hráč k dispozici. Mocnou baterii D+2V na g sloupci podpořil bujarý kůň na f4, no a byla z toho pořádná demolice – 1:1.

I přesto šel do vedení ještě jednou soupeř, kterému v tu chvíli chyběl ku spokojenosti akorát Franta Navrátil v sestavě. Na dvojku totiž přijelo totiž eso v podobě JIŘÍHO HOSTINSKÉHO. ZEINY neměl nějak svůj den, připustil v Paulsenovi nebezpečné e5 a ze zápletky vylezl s kvalitou míň. Snažil se ještě vařit a doufat v nedostatek času svého soka, leč marně. Zasloužený bod pro Polabiny C – 1:2. A to jsem pak ještě Zeinyho seřezal v prvních dvou blickách, chudák malej.
A příště platí cigára!

Klika, milí příznivci ústeckého šachu, že máme kapitána srdcaře. MARTIN ŠMAJZR zatáhl trochu nečekaně s JOSEFEM KOURKEM d4 a hrál nějaký divný paskvil, kterému jsem nerozuměl. Nicméně figurky našeho borce najednou naskákaly do centra dění, hráče Polabin to stálo kvalitu a kompenzaci vymýšlel marně. Martin zavěsil s přehledem a pak šel akorát seřvat mě a Zeinyho, že si dovolíme u záchodů zapálit, když je zápas tak napjatej... 2:2.

Krevní tlak stoupá, dech se tají, utkání roku se láme, čemuž přihlížejí i Mejťáci Jiří Kosek s Michalem Trhalem, kteří se přišli podívat a rozšířili tak početný fan club domácích (Petr Mareš ml, Jan Mareš, Pavel Kylar, Jiří Fangl, Vít Kapoun no a samozřejmě pan Kříž, jenž nechybí na žádném našem vystoupení a za přízeň nám projevenou mu patří velký dík).

Venku sněží naprosto nechutně, že se vyplatí spíš u šachovnice sedět. A tohoto hesla se drží výjimečně i JARDA VOLF, můj druhý hrdina dne, jenž bílými pokouší nadějného JAKUBA PULPÁNA. Ze zahájení náš hráč nic moc nevytěžil a co hůř, zalezl si do solidní kisny, což u něj nebývá zrovna zvykem (většinou v tu dobu sedí už v úplně jiné hrací místnosti :-). Jenže polabinský junior a nesporný talent českého šachu místo toho, aby vymýšlel komplikace, začal betonovat, takže Jarda manko dohnal a začal sušit a žužlat. Koncovka věžová je asi to nejhorší, co mohl mladinký šachista hostí na Volfíka vymyslet. Přidal k tomu černopolné střelce a protože si naskládal floky na blbá pole, měl dny spočítané. Jarda ho rozebral úplně na součástky, jako už desítky soupeřů v podobných pozicích před ním – poprvé vedeme – 3:2.

Jarda Volf (vlevo) suší Kubu Pulpána. A nakonec úspěšně...

Pak jsem na to už jářku neměl nervy a jal se raději ve výčepu blicat s panem Korolem a ke stolu přizvat nějaké to pivo. Zeiny neměl co dělat, tak dostal párkrát do nosu, ale to už se blíží finále, NAŠE VELKÉ FINÁLE !!!

Jedním z jeho aktérů jest MARTIN PEČINKA, který se na pátém stole zkouší prokousat obranou zkušeného a sympatického LUBOŠE TROJANA. Tak dlouho se mi pozice našeho mlaďáka líbila, až se začala sypat a Péča čekal jen na ránu z milosti, která mohla přijít hned v několika momentech. Maturant mi po kisně vzdychal, jak je to v pr... a že nemá co hrát. Nicméně živá voda v podobě pokřiku: tak sakra vař, ta se ukázala v plné kráse. Martin zabral, soupeř ztratil půdu pod nohama a věčňák vynutil už v pozici říkající si o kouli. Držíme vedení – 3,5:2,5.

No a pojistku na dalších pár slavnostních piv a vítězný pokřik (nikdo se ke mně nepřidal!) zařídil PAVEL HOLÁSEK. Černými měl nelehkou úlohu! LUBOŠ ŠILAR mi, jen tak mimochodem, dva roky zpátky otrávil šachy natolik, že jsem je půlrok nechtěl ani vidět. Hrála se sicilka se Sb5, kde Pavel vsadil na aktivitu a oželel pěšce (oficiálně tomu říkejme oběť, ve skutečnosti přehlédnutí :-). Pardubáka ale nebavilo jen bránit, najednou se rozohnil a obětoval, co měl po ruce, koukal jsem jak puk. Kvalita míň, pak věž, no potěš koště (jak říká Martin Petr). Našeho hráče ale nějaké šejdy nezajímaly, povedlo se mu vyměnit dámy a pak už jsme mohli objednat vesele další Holbu - 4,5:2,5.

Jakoby stranou dění zůstával celou dobu, trochu neprávem, HONZA ŠVUB, naše letošní posila. Na sedmičce hrál s PAVLEM JUSTEM, kterého už ze vzájemných partií také dobře znám. Zkušení pánové rozehráli klasický dámský gambit, v němž měl asi malou výhodu bílý. Partie ale z rovnováhy moc nevybočila a remíza je myslím spravedlivým výsledkem, za který se nikdo nemůže zlobit. Náš hráč předvedl opět poctivý přístup k šachu, hrál za mančaft a s jistotou – 5:3 a vymalováno!

Bulvární postřehy bokem:

Martin Šmajzr: „Mně se ten zápas vůbec nelíbí!“
Petr Mareš: „Jdu útočit, mám tam figurky...“
Karel Škeřík: „Počkat, to se mám fotit s vámi?“
Martin Pečinka: „Nedám si pivo, musim se učit...“
Pavel Holásek: „No dal bych si pivo, ale mám tady auto (Petr Mareš, odvoz, pozn. autora).
Jarda Volf: „Tak mi ještě jedno přines.“
Zeiny: „Ty seš ale krupička" (2 tahy před matem, blicka se mnou :-)
Reportér JP: „Zeiny, tobě už nikdo hodně dlouho nenapad věž na a8?!“ :-)

PS: Nejvíc mě rozsekala závěrečná konverzace ve výčepu s Jardou Volfem, uveřejňuji, pro pobavení i poučení, v nezkrácené verzi!

Hlavní role:
Jan Pokorný (JP)
Jarda Volf (JV)
(pro fajnšmekry, je to jak z Havlovy Audience)

JP: Kdy se konečně na tu partii přichystáš?

JV: Ale já se chystal...

JP: Jak to myslíš? Dyť s Pulpánem jsi měl po patnáctým tahu pět minut do konce!

JV: Já se chystal!

JP: Kecáš!

JV: Nekecám. Soused slavil včera pětapadesát...

Fotografie

Partie se lámaly kolem časovek... a v náš prospěch!

Na čtyřce to vypadá dobře, protože Pavel (vlevo) se ošálit nedá :-)

Naše nedobytná tvrz, pivnice U Skoby!

Trošku čaje je nutno na uplatnování výhody. A Holy se nemýlí...

Hoši se z Polabin se namáhali, ale marně. Luboš Roško mě nebude mít rád :-)