Říkají mu Tugo

Letošní ročník mezinárodního festivalu šachu, bridže a her CZECH OPEN je již 20. v pořadí. V organizačních týmech, za šachovnicemi i u stolků rozhodčích se vystřídaly spousty lidí. Jednou ze stálic rozhodcovského týmu je Jevgenij Melikset-Bek z Gruzie.
Jak dlouho jste rozhodčí na festivalu CZECH OPEN? "Už od druhého ročníku, takže 19 let. A můžu s čistým svědomím říct, že jsem nečekal, jak se ten festival změní."

Co vás sem každý rok znovu přivede?
Asi ta příjemná atmosféra a pak silná organizátorská trojice Mazuch, Laušman, Petružálek, která všechno bezvadně zvládá. To je pro mě nepochopitelné, když jsou jen tři. Byl jsem už na mnoha akcích a občas se stane, že něco není v pořádku, ale tady jsem nic takového nezažil. Hráči i rozhodčí jsou tu spokojení a i proto se vrací.

Z vaší rodné Gruzie je to sem poměrně daleko. Jak jsem se k pískání na Czech Open vůbec dostal?
Celé to začalo mým setkáním s IM Josefem Přibylem v roce 1971 na jednom turnaji v Gruzii. Pak jsme si 3 roky dopisovali a v roce 76 mě pozval do Prahy. Dodnes jsme s Josefem i jeho manželkou Růženou přátelé. V tom roce jsem tedy pískal svůj první turnaj na území ČR, a to v Děčíně. Další turnaje následovaly prakticky po celé republice. Až jsem se na jednom seznámil s Janem Mazuchem a ten mi nabídl účast na festivalu v Pardubicích.

Šachový rozhodčí jste už dlouhá léta. Jaké turnaje ve vaší kariéře pro vás byly ty nejvýznamnější nebo nejnáročnější?
Rozhodoval jsem různé souboje o mistra světa a plno dalších světových akcí. Nejraději ale vzpomínám na dvě finále přeboru SSSR. Jedno se hrálo v roce 1959 v Tbilisi. Mělo hodně podobné obsazení jako MS ve stejném roce. Atmosféra připomínala americkou NBA. Hráli tam například Tal, Keres, Cholmov nebo Petrosjan.
To druhé bylo pak až v roce 81 v dnešním Biškeku. Poprvé tam vyhrál přebor SSSR tehdy 18-ti letý Garry Kasparov. Takže se můžu pyšnit, že znám mistra světa už na začátku jeho cesty. (smích)

Který z hráčů, jejichž zápasy jste pískal, vás nejvíc zaujal?
V životě jsem potkal řadu geniálních hráčů. Asi jediný, kterého jsem nikdy neviděl hrát, byl fenomenální Fischer. Nejvíc mě ale zaujal Miša Tal, se kterým jsem se pak i přátelil. Seznámili jsme se na semifinále přeboru SSSR v roce 56. Tal už tehdy v těch 20 letech měl zdravotní problémy a onemocněl. Přinesl jsem mu na pokoj noviny, ve kterých se dočetl, že je až 13. Aby mohl postoupit, potřeboval bezchybný finiš. No a on se prostě zvedl z postele, šel hrát a za sedm kol udělal 6,5 bodu. Obsadil dělené 5. místo a postoupil do finále. I když měl v té době „teprve“ úroveň mistra, věděl jsem, že jednou bude mistr světa. Když analyzoval partie, tak jeho znalosti a dovednosti přesahovaly i úrovně některých velmistrů. No, a 4 roky na to se Miša mistrem světa skutečně stal.

Takže vy jste takový šachový věštec?
Občas si tak připadám. (smích) Stalo se mi to ještě jednou. V roce 74 jsme seděli s přáteli Hortem a Přibylem. Oni jsou oba upovídaní a já se nemohl dostat ke slovu, tak jsem se rozhodl, že je musím něčím překvapit, aby přestali mluvit. Řekl jsem: „V horizontu deseti let se mistrem světa v ženách stane Maja Chiburdanidze a v mužích Garry Kasparov.“ Najednou bylo ticho a pak se oba začali smát, dokonce z toho i slzeli. Ale já měl pravdu! (Chiburdanidze se stala MS v roce 1978 a Kasparov v roce 85 – pozn. autora)

Pravidelně pískáte partie velmistrů s ratingem přes 2600 bodů. Jaká je vaše šachová úroveň?
Dosáhl jsem první výkonnostní třídy. To bylo v té době hodně. V reprezentaci Gruzie hráli šachisté s titulem kandidát mistra. To je jen o jeden stupeň výš. Ale příprava na turnaje a hraní nešlo časově skloubit s prací, tak jsem začal jenom pískat.

Je pro vás osobně CZECH OPEN něčím výjimečný?
Rozhodně je. Považuji za čest, že tu mohu být. Pískám hodně turnajů. Na MS jde často i o velké peníze, takže bývám stále ještě nervózní, abych něco nezkazil. V Pardubicích jsem také nervózní, ale spíš z toho, kolik lidí tu je. Člověk se musí chovat trochu jako filosof a trochu jako psycholog, aby jakž takž vyšel s každým z nich. Ale já se řídím pořekadlem: „Když máš strach a stejně do toho jdeš, jsi odvážný, když se nebojíš ničeho, jsi hlupák.“

Máte nějaký zážitek, který se vám v souvislosti s festivalem vybaví?
Jistě. Není sice moc veselý, ale týká se cesty z loňského CZECH OPEN. V Gruzii se válčilo s Ruskem, takže byla zavřená letiště. Musel jsem letět do Jerevanu, ale tam jsem zjistil, že mi někdo ukradl v Praze doklady i s pasem. Mezitím mi taky došlo vízum, takže do Čech jsem se vrátit nemohl. Byla to taková patová situace, ale nakonec se to vyřešilo.

A nějakou veselejší byste nenašel?
Vlastně se moi jedna stala letos. Byli jsme na procházce a proti nám se vyřítili dva obrovští psi. Já zvířata miluju, ale opravdu jsme se bál, že to nedopadne dobře. Když nám doběhli, zkusil jsem jednoho pohladit. Oba se najednou začali lísat. Skončil jsem celý oblízaný! (smích) Víte, kdybych se mohl reinkarnovat, asi bych nebyl šachový rozhodčí, ale ošetřovatel zvířat.

Přijedete na CZECH OPEN i za rok?
Já sem budu jezdit, dokud mi někdo neřekne, že už mě tu nechtějí.