Černohorský soudek v Boskovicích 2014

Pěkný shrnující článek s fotografiemi Soudek strhal všechny rekordy napsal a pořadatelském webu publikoval Milan Boháček. My se do Boskovic podíváme očima šachového historika Jana Kalendovského.

Na tenhle turnaj, který se postupně z pouhé místní události rozrostl na pěknou nadregionální soutěž, mne a kolegy důchodce z Brna každoročně upřímně zve jeho organizátor Pavel Hubený. Naposledy jsem v něm tuším hrál v tom roce, kdy se ještě hrály blicky a do finále se postupovalo z předskupin. Tehdy tým Brňanů ve složení tuším Vykydal, Píše, Štefl a já vyhrál, nebo skončil druhý. Já už si to nepamatuji, ale v předsálí boskovické sokolovny, kde se turnaj čtyřčlenných družstev hrává, bývají vyvěšeny konečné výsledky předchozích ročníků a přítel Jiří Moučka mi říká: „Hele, tady jsi taky napsaný.“ To bylo při prezentaci – přijelo z Moravy i Čech 29 týmů (!) a já teprve zde zjistil, že to nebudou blicky, nýbrž rapid na 15 minut. To mi trochu spravilo náladu, která nebyla po ranním vstávání a při odjezdu od Domu dětí a mládeže Junior u hlavního nádraží v Brně, kam určil sraz náš řidič František Vykydal, právě nejlepší. První byl kupodivu na místě odjezdu mladý Honzík Uhmann, poslední dorazil tentokrát Honza Píše. „Máš hodiny?“, ptá se pan Vykydal. Když jsem ho ujistil, že ano, mohli jsme krátce po osmé vyrazit. Cestou směrem na Svitavy jsme potkali několik dopravních značek, které hlásaly, že různá odbočení směrem na Blansko jsou zablokována, hlavní šok však příšel krátce před obcí Lipůvka, kde byla mi neznámá značka, o níž pan Vykydal prohlásil, že znamená „Zákaz vjezdu osobních automobilů“ a začal litovat, že nezvolil na cestu do Boskovic jinou trasu. V Lipůvce totiž je likvidován kruhový objezd a tak se zde tvoří obrovské fronty, kdy automatický semafor propouští spíše náhodně auta z té, či oné strany. No i přes tuto nečekanou překážku jsme do Boskovic dorazili včas a mohli po zaplacení vkladu (nevím kolik to přesně bylo, ale Vykydal chtěl od každého ze svých spolujezdců 125 Kč), stavět dvoje šachy a hodiny na stolech 13a a 13b. Někdo jiný tam však již dodával šachový materiál též a bylo tedy nutné povolat správce, aby nás „rozsoudil“. Po malé chvilce bylo však vše v pořádku a nastal čas na krátkou návštěvu místního baru, kde byly dnes nabízeny dva druhy černohorského lahvového piva (dal jsem si to zelené), káva, kofola, fernet, rum a později i klobásy. Zvláštní bylo, že v přilehlé restauraci domluvil pan Hubený s personálem, že obědy tam vydávat nebudou, aby, jak jsem z jeho řeči pochopil, se starousedlíci vzdálili a uvolnili místo šachistům, kteří jistě po náročném turnaji nepohrdnou pozdním obědem. Byla to však chybná kalkulace, po turnaji každý spěchá domů a na jídlo v restauraci asi moc kunčaftů nezbylo. Po přátelských stiscích rukou s mnoha známými z Vyškova, Blanska, Lipovce, Boskovic, Adamova, Prušánek, ba i Jezdců Jundrov a Pardubic a slavnostním úvodu, při kterém pan Hubený poděkoval sponzorům, zejména Černohorskému pivovaru, bylo na stěnách sokolovny vyvěšeno losování prvního kola (hrál se švýcar na 9 kol) a také sestavy všech startujících týmů. Naše družstvo jako třetí podle Ela nasazené hrálo v úvodu na třetím stole proti ASK Blansko. Nehodu utrpěl pouze Franta Vykydal, tak jsme zvítězili 3:1 a posunuli se na druhý stůl.

Druhé kolo hrajeme s Vyškovem B, vítězíme 2,5:1,5 a zůstáváme na třetím stole. Jednu ze dvou nehod utrpěl v tomto zápase Honza Píše, ale měl pak sérii šesti výher za sebou! Moje remíza s Frantou Kejíkem byla trochu kuriózní...

Ve třetím kole s Adamovem také vítězíme 2,5:1,5 po třech remízách na prvních třech deskách, jenom Honza Píše poráží Petra Bednáře. Prorocká slova pronesl pan Masák před utkáním, asi v tom smyslu, že se teprve po zápase ukáže, zda dostat Lokomotivu byl dar z nebes nebo trest Boží... Nu – vskutku se ukázalo, ale asi jinak, než doufali adamovští borci.

Ještě cestou do Boskovic jsme se od pana Vykydala dozvěděli mnoho zajímavostí z Ostravského koníka, který jest současně přeborem republiky mužů a žen, třeba i to, že v prvním kole porazila Eva Kulovaná velmistra Štočka. A že v turnaji B Arnošt Zeman zahájil úspěšně tažení výhrou s Glacnerem a snad mu to vyjde lépe než loni, kdy prohrou v posledním kole s outsiderem přišel nejen o první místo, ale i asi o dva a půl tisíce... Já do všeobecné debaty přispěl informací, že na Chess-Results je nasazenou jedničkou dnešního turnaje tým Jezdců Jundrov že snad konečně se seznámím s panem Továrkem mladším, sponzorem a hvězdou týmu. No, jistě jsem ho znal už z Lokálky, ale znáte to, ten Alzheimer... A skutečně – byl postaven na třetí desce, takže jsme se utkali:

A protože Vašek Pech z Vyškova rychle v tomto kole vyhrál, mohli jsme zajít do bufetu a povídat si. Vašek si postěžoval, že musí příští týden odevzdat do Šachového týdeníku článek k nedožitým devadesátinám Luďka Pachmana a že veškerou inspiraci již vyčerpal při psaní předchozího Pachmanova jubilea. Tak jsem se zmínil o jednom svém osobním setkání s velmistrem Pachmanem v roce 1991, kdy mi do Brna přivezl své partiáře z přeboru ÚJČŠ v Brně 1944 a Ostravě 1946 a které jsem mu již nestačil vrátit (jednou je bude jistě sběratelům nabízet v aukci E-Bay Karel Mokrý), z partií doporučil Pachmanovu výhru s Botvinnikem na Čigorinově memoriálu v Moskvě 1947 a slíbil poslat i pár fotografií. Do debaty se pak zapojili i jiní kolegové. A mezitím jsme přemohli Jezdece Jundrov 3:1 a posunuli se na první stůl, kde jsme vydrželi až do konce turnaje! V pátém kole přišla naše první prohra! Hráli jsme s družstvem Garde Lipovec, které tvořil na první desce Jirka Sekanina a pak trojice Ševčíků! Smůlu měl především Franta Vykydal, který měl dámu a nějaké pěšce proti soupeřově věži, ale spadla mu fangle. Večer mi pak to postavení ukazoval v restauraci na Anenské, ale já si ho zapomněl zapsat. Prohrál i Honzík Uhmann se Sekaninou, vyhrál jen Honza Píše a můj soupeř přijal remízu (asi vzhledem k příznivě se pro ně vyvíjejícímu zápasu) v praktický pro něho téměř vyhraném postavení. 

Po pátém kole přišla obědová přestávka, kdy mnozí hladoví účastníci zjistili, že restaurace dnes „nevaří“ a tak stáli v dlouhé frontě v místním bufetu na ohřívané klobásky. A kdo si přivezl oběd či svačinu z domova, ten byl v poklidu, jiní se šli projít, nebo si povídali s přáteli, které už dlouhou dobu neviděli. Já lákal do Brna na pivo přítele Zemánka z Jevíčka, on však odmítal, neb se prý dal na „odvykací kůru“. No – věřili byste tomu? Chvíli jsme si zase pokecali s Vyškováky a kolega Rozumek mne pozval na panáka a přidal pivo. Své drobné výhrady k organizátorům „Soudku“, které jsme spolu dnes probrali, uveřejnil pak na vyškovském šachovém webu. Řeč přišla i na poslední kolo KP I. třídy, po kterém Vyškovu „dluží“ TJ Znojmo dvacet litrů vína (to si nechte někdy vysvětlit) a tak různě a podobně. Olin Šípek z Jezdců Jundrov B si posteskl, jak udělal v prvních třech kolech „velkou rošádu“ a prohrál dokonce na první desce s týmem „Dámy Brno“, když mu soupeřka nenabídla v horší pro ni pozici remízu, jak očekával a byl ochoten ji velkomyslně přijmout. Žen už hraje šachy hodně, ale čistě ženský tým jsem na „Soudku“ ještě neviděl. A že prý bylo na co se dívat, jak konstatovali někteří páni a kreslili přitom do vzduchu různé lákavé obrazce... Po přestávce jsme v šestém kole podali náš nejlepší výkon, když jsme první nasazený tým Bohemia Pardubice A (posílený na druhé desce žďárským Vlastíkem Siebenburgerem) přemohli 4:0. Já měl trochu štěstí, neboť mi soupeř „padl do varianty“:

„Matu nelze čeliti“, jako by řekl pan plukovník Novák. Po partii si sympatický můj soupeř velmi vyčítal svůj šestý tah a ujistil se, zdali jsem „ten známý šachový historik“. Ano – obojí je správně. A do sedmého kola vstupujeme duelem s Makkabi Boskovice A. Vítězíme opět skromně 2,5:1,5 a jak Vykydal podotýká, tak prý díky mé remíze...

O přestávce, která vznikla pro mne po této kratičké hře, opět si povídáme s Vaškem Pechem a čekáme, až dohraje dlouhou partii Jirka Moučka. Ten pil předtím jen „vodu“. Držel v ruce kelímek a ptá se mne „Jestlipak víš, kolik mne ten nápoj stál?“ A současně si odpovídá: „Jednu korunu – za kelímek – voda byla zdarma“. Ale teď mne pozval na ferneta, což mělo kupodivu trochu neblahé následky v utkání proti Pardubicím B:.

NProhráli jsme 1:3 (vyhrál jen Píše), ale zůstali jsme na prvním stole a naším soupeřem byl  v posledním kole Podlužan Prušánky:

Turnaj pro mne skončil, nastala chvíle navštívit restauraci, kde se nevaří. Aspoň mne tam vzali s sebou pánové Rozumek a Pech, kteří hledali Jirku Moučku. „Ten už tam určitě bude“. A byl. A popíjel své první dnešní pivo. Začala debata na vysoké úrovni: všichni jmenovaní pánové mají něco společného s vojenskou vysokou školou, případně pracují i dnes v takových útvarech a zařízeních. A řeč se stočila i na dávnou výuku marxismu-leninismu, na různé neschopné, či všehoschopné přednášející a tak různě a tak podobně. „Doufám, že to všecko ve svém článku vynecháš“, pojišťuje se Moučka. Tož rád vyhovím – stejně si nic nepamatuji. Za chvíli se k nám přidávají u vedlejšího stolu borci z Průšánek. „Jak jsme hráli?“, ptám se. A k mému údivu mi přítel Jirka Marek odpovídá „Vyhráli jste 2,5:1,5“. Honzík Uhmann porazil silného Němce Teubera, který se nakonec dělil o druhé místo na první desce (6,5), Vykydal zdolal Josefa Mayera, kterému se dnes moc nedařilo (3), ale Píše dodatečně bědoval, že pukl vyhranou partii s Markem. No jak se později ukázalo, stačilo to na třetí místo pro Lokálku, při stejném počtu zápasových bodů 14 jsme měli nejhorší skóre. Nikdo mi nic z kolegů nevyčetl, ale těch remíz jsem měl asi moc. Na vyhlášení výsledků jsme nebyli, když jsme si dávali třetí pivo, objevil se v restauraci Vykydal, a že se jede domů, ale jestli nechci, že mne tady nechá. Tož jsem ani nedopil, přátelům z Vyškova utekl, doběhl si pro svoje věci v Sokolovně a přiběhl k Vykydalovu vozu. Zpáteční cesta byla zdlouhavá, nějaký kilometr před Lipůvkou byla opět dlouhá fronta aut, které automatický semafor pouštěl vpřed po krátkých pauzách po třech-čtyřech vozech, furt se jen popojíždělo. Vykydal jen litoval, že nezvolil jinou zpáteční trasu a sledoval auto za námi, kde trpěli stejným problémem Vyškováci. Co zbývá ještě dodat? Honzíka Uhmanna jsme dovezli až domů na Tererovu, Honza Píše vystoupil u pátého nástupiště, mne dovezl Franta Vykydal na Anenskou s tím, že tam tak za hodinku přijde. Uložil jsem si svoji výhru: čtyři černohorské lahváče v kulaté krabici na okno, kde jsem je pak zapomněl! Aspoň že Honzík Uhmann své tři lahváče inkasoval, Píše se ceny vzdal a Vykydalovi zůstaly limonády. Pak jsem si na Anenské přehrával svoje partie, kolem půl sedmé dorazil Franta Vykydal, byl trochu zklamaný, že už žádná teplá jídla (guláš, vrabec) nezbyla, tak mne vyzval na volné partie, z nichž první tři rychle vyhrál, pak jsem snížil na 3:1 a Franta se odebral domů. Mezitím na Anenskou přišel můj milý soupeř z Morendy Pavel Turza se svojí přítelkyní a jejím synem. Tak jsme si taky zahráli (byly to tři remízy), což ho tak povzbudilo, že jsme se přes tvrdý odpor oné milé dámy odebrali o půlnoci už sami dva k Lamplotovi a tam pokračovali v šachovém souboji. Rozešli jsme se na rozjezdech o půl páté. Tož tak – a 8. května pojedeme na rapid družstev ve Vyškově, jenom ještě nevíme, v jaké sestavě...

        

Sestava družstev s výsledky jednotlivců

                                                                                                                                         

Autor úvodníku: Milan Boháček

Autor článku: Jan Kalendovský