Capablancův memoriál je fenomén, kterým Kuba připomíná světu své šachové tradice. Hraje se vždy několik výkonnostně odstupňovaných turnajů, ve kterých domácí hráči měří síly se zvanými renomovanými soupeři. V hlavním turnaji "Elite" bojují obě dvě velké domácí hvězdy proti hráčům světové špičky ve dvoukolové soutěži. Po první polovině je ve vedení mladý Filipínec Wesley So, který dokázal zdolat na "techniku" Vallejo Ponse a na dynamiku Almásiho. Nevalná forma Valleja vyprovokovala k hazardu Ivančuka, "otloukánek" si to ale nedal líbit a předal velkému favoritovi vstupenku na poslední místo turnajové tabulky.
Wesley So s Francisco Vallejo Ponsem se potkali ve druhém kole (zdroj: columnadeportiva.com)
Domácí Lazaro Bruzon Batista, v zákrytu Zoltan Almasi (zdroj: 
ad pan Navara: někdy lepší lenka bez než s (myší)
aneb čeština je krásná a Lenkám se omlouvám
Mladíkům: Giri, Wesley, Rapport bych dopřál 2-3 roky na "dozrávání" a poté mohou i třeba promluvil do kandidátských soubojů, i když Rapportovi díky jeho stylu věřím nejméně
Měl jsem pocit, že poslední Ivančukova prohra byla přehozením tahů - nezdá se mi to jako oběť figury, ale spíš "teď uhnu a pak tam posunu věž" a udělal tah věží. Bylo zajímavé, jak potom i s figurou méně bojoval a hledal zápletky.
Zřejmě se tu opakuje jeho občasná "deprese" a uvidíme, jestli v sobě najde sílu k obratu.
Pěkný článek! Zdá se mi, že v jedné větě z komentáře k partii Ivančuk - Vallejo Pons chybí "myš":
Ivančukovy lenky je těžké uhádnout...