Jediným člověkem, který nevynechal ani jeden z ročníků pardubického šachového svátku, je šachista pardubického klubu 2222 ŠK Polabiny Bohuslav Vorel.
Jak se vůbec přihodí to, že člověk nevynechá ani jeden z 26 ročníků Czech Openu?Dá se říci, že je to shoda hned několika okolností. Šachy mě pořád hrozně baví a navíc bydlím třináct kilometrů od Pardubic, takže mi odpadá starost s nějakým delším cestováním. Sednu na kolo a za chvíli jsem tady.
Kolik dovolené již na pardubický festival padlo?
Mám štěstí, že se zatím nestalo to, že by mě v práci
neuvolnili, za což jim musím poděkovat. Párkrát jsem sem jezdil hrát po práci,
ale nebylo to ono. Většinou si vyberu týden volna, což je i letošní případ.
Nejsem ten typ, kterého baví ležet u moře, takže mi to ani nevadí.
Co považujete za svůj největší úspěch na Czech Openu?
Asi je to letošní osmé místo z turnaje G3 v rapid šachu.
Většinou však skončím někde jinde, než bych podle předpokladů měl. (smích)
Měnily se v průběhu těch let nějak vaše ambice?
No už je jasné, že velmistr ze mě nebude. Beru to tady spíš
jako trénink na družstva a relax, nijak extra vážně už svoji účast neberu.
Vzpomenete si ještě, jak probíhal úplně první ročník
Czech Openu?
Pamatuji si, že se hrálo na jednom pardubickém učilišti,
takže prostředí se vůbec nedá srovnávat. Také tam bylo asi třicetkrát méně lidí
než teď, tudíž prosadit se bylo tenkrát o mnoho lehčí.
Čím si vysvětlujete, že se festival uchytil zrovna v
Pardubicích?
Rozhodně to svědčí o schopnosti organizátorů a také o
skvělém výběru prostředí, ve kterém se turnaj koná. Nedovedu si představit, kam
jinam by se vměstnalo tolik lidí, pardubická arena je ideální. A také určitě
načasování, tenkrát podobných turnajů moc nebylo a lidé, co Czech Open
pořádají, zřejmě využili příležitosti. Pak už to bylo jenom o tom vydržet.
Jakou váhu pro vás má fakt, že jste jediným účastníkem,
který nevynechal ani jeden ročník?
Mám hodně historek k vyprávění a dá se říci, že jsem vlastně žijící
turnajovou legendou. (smích)
Bogas, jsme na Tebe pyšní!
