Batumi zdola už s píšťalkou

Schůze rozhodčích, vpředu zleva zástupci hlavního rozhodčího Marika Japaridze a Omar Salama, výkonný ředitel FIDE Geoffrey Borg a u mikrofonu hlavní rozhodčí Takis Nikolopoulos. Zdroj: Lana Chess Photography.

Takis popsal hrací prostory, zdejší rozhodcovskou hierarchii a trpělivě a polopaticky vysvětlil všechny povinnosti zápasových rozhodčích. Důraz byl kladen na týmovou práci. Již dříve jsem z jeho úst slyšela – Vaše chyby jsou i moje chyby, neexistuje všímat si jen svého zápasu a ignorovat ostatní. Jeho vyčerpávající povídání bylo zakončeno rozdělením do jednotlivých sektorů.

Toto dělení je vždy předmětem debat. Rozhodně to není určeno podle jakéhosi pomyslného žebříčku od „nejlepšího“ po „nejhoršího“ na základě schopností a zkušeností. Z Takisových úst zaznělo „Nejsou žádné snadné zápasy a žádné těžké zápasy. Nejsou žádné důležité zápasy a nedůležité zápasy“. Na posledních šachovnicích je z praktického hlediska přítomnost schopného rozhodčího skoro důležitější, než vpředu, kde se zřídkakdy něco semele. Mezi důležité faktory patří také jazyková vybavenost sektoru jako celku a v neposlední řadě politika.

Přesto přese všechno asi většina tak trochu doufá, že se podívá na přední stoly, které s sebou nesou určitou prestiž. Takže jsem měla velkou radost, když jsem byla zařazena do 2. sektoru žen, protože jsem si moc přála být v centru dění. Částečně to připisuji své účasti na červnovém MS kadetů v Minsku, kde jsem se seznámila s řadou lidí. Zrovna tak to ale může být naprostá náhoda. Nakonec mi byla přidělena šachovnice číslo 14, kde zůstanu, dokud tam nevyjde los našemu týmu. V jiných sektorech se protáčí každé kolo, záleží na domluvě. Je to velká změna oproti mé předchozí Olympiádě, kde – jak s oblibou říkám, jsem rozhodovala pouze zápasy zemí, do kterých kdybych emigrovala, mohla jsem je za ně hrát i také.

Nadšení z 1. kola u zápasu Dominikánská republika - Španělsko. Zdroj: Šachový svaz ČR a Martin Petr.

Zápasový rozhodčí přijíždí do sálu alespoň hodinu před začátkem hry a má na starosti jeden zápas. Připraví partiáře, tužky a výsledkovou tabuli a samozřejmě nastaví hodiny. V průběhu hry je neustále přítomen, pokud musí odejít, má za povinnost informovat sousedního rozhodčího, který ho na chvíli zastoupí. Každou půlhodinu zapisuje čas na hodinách, dává dobrý pozor, zda někteří hráči neodcházejí příliš často a snaží se sledovat, kam chodí a jestli s nikým nemluví. Dál zajišťuje, aby se všichni ze stejné země dívali na partie pouze za zády spřáteleného týmu. A pochopitelně pečlivě sleduje průběh všech partií.

Partiáře máme vždy ve třech vyhotoveních. Originální bílý zůstává rozhodčím pro kontrolu a později organizátorům pro archivaci, modrá kopie je pro hráče a žlutá je určena technickému týmu, který zajišťuje online přenos. Nemohu říci, že bych byla fanouškem letošního designu, více se mi líbil nápad organizátorů v Baku, kteří nechali vyrobit partiáře jednoduché a černobílé, ale na 80 tahů (což je ve valné většině případů dostačující počet) a k nim podložky odpovídající velikosti.

Propisky zajištěné pořadatelem jsou úmyslně co nejjednodušší, aby se nedaly žádným způsobem modifikovat a zároveň o ně hráči nejevili zájem, a tak jich zůstalo dostatek pro celý turnaj.  

Oficiální partiář a propiska letošní Olympiády. Zápasoví rozhodčí mají za úkol předvyplnit kolo, číslo zápasu a šachovnice.

Na rozdíl od Olympiády v Baku zde nejsou jednotlivé sektory ohraničeny vymezovacími sloupky a pásy. Hráči se tedy mohou během hry pohybovat kdekoliv v hracím sálu. Důvodem je jednoduše nedostatek místa. Po skočení partie však musí odevzdat svou žlutou kartu hráče a úplně opustit hrací prostor.

Hranice sektoru na Olympiádě v Baku. Rozhodčí v oficiálních tričkách připravují jména na výsledkové tabule. V letošním roce na týmová trička nedošlo. Zdroj: Web Olympiády.

Pohled do hracího sálu v Batumi. Celý prostor je hráčům otevřený a vzdálenosti mezi jednotlivými stoly jsou menší. V pozadí tým našich mužů a nalevo od nich můj zápas. Zdroj: Lana Chess Photography.

Pohled na hracího sálu v Baku. Crystal Hall postavená pro Eurovision Song Contest byla tak obrovská, že se všechny zápasy pohodlně vešly do jedné haly a každý měl kolem sebe spoustu místa.

Pohled na 1. hrací sál v Batumi. Diváci mají povolen vstup na tribuny a mohou sledovat online přenos na velkoplošné obrazovce uprostřed, v druhém sálu tyto možnosti nejsou. Naproti tomu je ale druhá hala prostornější a vzdušnější. Zdroj: web Olympiády.

Jedno z nejdůležitějších témat posledních let je anti-cheating, prostředky, které se snaží zamezit podvádění. Pro tyto účely je na Olympiádě celý jeden sektor rozhodčích pod vedením člena anti-cheatingové komise Klause Deventera. Nezbytností už jsou dnes tzv. letištní kontroly na vstupu do hracích sálů. Tyto kontroly neminou ani rozhodčí a od 4. kola po několika zazvoněních již ani VVIP (skutečně VeryVIP). Žádný systém není od začátku perfektní, ale nyní už se zdá, že vše funguje, jak má.

V případě, že si některý účastník Olympiády přinese mobilní telefon či jiný elektronický přístroj, náramkové hodinky nebo propisovací tužku, musí tyto věci odevzdat k úschově do speciálně připravených skříněk a poté projít detekčním rámem a nechat si prohledat případné zavazadlo. Celý systém bezpečnostních opatření považuji za povedenější a důslednější než ten na předchozí Olympiádě.

Probíhající kontroly u hlavního vchodu. Zdroj: Šachový svaz ČR.

Během kola probíhají náhodné rychlé kontroly 20 až 30 hráčů, trvají jen pár sekund a provádí se pouze v době, kdy nehrozí časové tísně. Více než 10 hráčů za kolo z každé kategorie je potom kontrolováno důkladně po skončení jejich partie ve speciální místnosti. Všechny partie všech kol jsou navíc přezkoumány programem prof. Regana, který následně anti-cheatingový sektor informuje o podezřelých případech. Místa pro kouření pro obě haly jsou rozděleny na dvě části, zvlášť pro hráče a zvlášť pro kapitány. Problematickými úseky zůstávají toalety a fronty u nápojů (k dispozici jsou zdánlivě nekonečné zásoby čaje, kávy, Coly, Fanty, Spritu a Fuze Tea). Všechna tato místa by však měli mít pod kontrolou anti-cheatingoví rozhodčí za asistence dalších dobrovolníků.

Zvláštností Olympiády jsou i speciální funkce ve Swiss Manageru a chess-results. Jejich tvůrce pan Heinz Herzog je členem týmu TAP (Technical Administration Panel), který zde má vlastní kancelář. Mezi těmito funkcemi je např. možnost zadání sestavy týmu, k čemuž každý kapitán obdržel přístupové heslo. Ze systému je potom možné rovnou vygenerovat zápis o utkání pro každého zápasového rozhodčího se vším všudy. Velmi efektivní a elegantní.

Dalším zajímavým tématem je dress-code, oblečení účastníků. Pro letošní ročník je doporučen týmový dres, od příští Olympiády už bude povinností. Důvodů je několik, nejen že je to pro sportovní utkání naprosto standardní a vypadá to o poznání lépe, ale také je to další anti-cheatingový nástroj. Na první pohled je vidět, kdo sleduje zápas nebo jestli u stolku s kávou či na toaletách spolu prohodí slovo příslušníci stejného týmu nebo ne. Velká část družstev nastupuje v stejnokrojích již letos, v oblibě jsou nejrůznější sportovní mikiny či trička, k vidění jsou ale i košile, hedvábné halenky nebo vyšívaná saka, případně jejich kombinace. Objevují se i takové s logem Olympiády, tedy speciálně ušité na míru pro tuto akci.

Každý účastník Olympiády při akreditaci obdržel tašku s upomínkovými předměty.

Organizátoři si bezpochyby velice cení toho, že dostali možnost uspořádat Olympiádu, jsou velice milí a snaživí. Každý účastník např. obdržel uvítací balíček s upomínkovými předměty. Přesto se mi zdá, že jim prozatím chybí organizátorský cit, na který jsme zvyklí u některých našich velkých pořadatelů a jakási schopnost předvídat, co se může pokazit. Vidět jsou např. nedostatky v komunikaci, informovanosti a logistice. Všichni hráči, rozhodčí a další mají možnost využít k přesunu do hracího sálu i zpět na hotel autobusů, které organizátoři zajišťují a koordinují. V tomto směru je zde značný prostor pro zlepšení. Největší mínus mají místní ode mě ale za změny v ubytování, které přišly na poslední chvíli a roztříštily rozhodčí snad do všech hotelů v okolí. Dle původního plánu měli téměř všichni bydlet společně, nyní některé z nás dělí až 50 km. I menší vzdálenosti však znemožňují popovídat si u snídaně nebo zajít večer na pivo, což je nešťastné vzhledem k tomu, jak málokdy se máme možnost vidět a zamrzí to.

Naděje ale umírá poslední a před volným dnem nás čeká hromadná party v centru Batumi. Doufejme, že bude možnost si to vynahradit…

Jiřina Prokopová