Takové výročí, pokud mé skrovné vědomosti v dané oblasti nejsou příliš zastaralé, může znamenat odpadnutí určitých formálních překážek ve věci znovuvydávání. Nelze vyloučit, že tato skutečnost by mohla rozhodným způsobem povzbudit zájemce o nové vydání knih, tentokrát třeba i v češtině.
Já sám, ač jsem se o Aljechinův šachový odkaz vždy intenzívně zajímal, se k práci na takovém úkolu necítím ani odhodlán, ani dostatečně kompetentní. Koneckonců, věci se může ujmout jen někdo, kdo dovede lépe zacházet s jazykem, cizím i vlastním. Snad se ale nic nezkazí, když si dovolím přičiniti pár poznámek o tom, jakých možných zbytečných chyb se lze snadno vyvarovat, třebaže pro většinu se bude jednat o nadbytečná konstatování zřejmého.
Aljechin je autorem mj. několika brilantních turnajových knih, ale fundamentálním dílem, které by nejspíš mohlo být přeloženo a vydáno, jsou "My Best Games of Chess 1908-1923" a "My Best Games of Chess 1924-1937" (1.vydání 1927, resp. 1939, G. Bell and Sons, Ltd., London, UK, reprinty 1928, 1939, 1950, resp. 1943, 1945, 1947, 1949). Většina z nás se ovšem s Aljechinovými komentáři původně seznamovala pomocí mnohem dostupnější sovětské sbírky "300 izbrannych partij Alechina" z roku 1954, sestavil V. Panov, zejména na základě výše uvedených publikací. Z hlediska obeznámení s šachovým obsahem je to vcelku jedno, pro zde probíraný účel ovšem nikoliv!
Kdysi jsem připravoval skromný přehledový článek o Aljechinovi, nyní je volně přístupný. Jednoho vzdáleného dne v něm možná opravím níže diskutovaný nedostatek. Množství tam uvedených komentovaných partií vyhovuje formulaci o "citacích v nutné míře". Snad z touhy neponičit mezitím opatřené vzácné knihy, snad z lenosti před nutností přepisovat varianty z popisné notace, ulehčil jsem si vesměs práci užitím ruské verze (s algebraickou notací). V samotném článku to pochopitelně není výslovně uvedeno. Později ale, když v nějaký sváteční okamžik knihy přece jen opustily vitrínu, s jistým úlekem jsem si uvědomil, že cosi není v pořádku. Textový doprovod variant není v obou verzích zcela stejný! Nesrovnával jsem poté samozřejmě vše, ale zjevně je v ruské verzi poněkud větší strohost ve vyjadřování, vynechán bývá někde popis okolností za kterých se hrála partie, systematicky zmizely pasáže, v nichž A.Aljechin odkazuje na materiály, publikované J. Bogoljubovem...Tedy, pokud má mít hypotetický český překlad úroveň, bezpodmínečně nutné je vycházet z původního zdroje! Zkušenosti naznačují, že v šachovém světě nemusí toto být zcela zřejmé.
Pohodlně k dispozici je nyní vydání "Nejlepších partií" s moderní notací, vydáno roku 2013, Russel Enterprises, Inc., Milford, CT USA. Nedávno jsem si je opatřil. Nejdříve o tom, v čem dalším je nové vydání zdařilé. Chybí rozdělení do dvou svazků, nemělo to již smysl. Mnoho moderních vydání klasických šachových knih trpí tím nešvarem, že bývají zaplněna dodatky jakéhosi škrabala, který považoval za potřebné se svým herním šachovým programem "opravovat" komentář legendárního autora. Taková hrůznost se zde nevyskytuje, počítačový dodatek je pouze nabízen ke stažení v elektronické formě. Já této možnosti nevyužiji. Uvedení turnajových tabulek je zajisté plusem nového vydání.
Klikání myší např. v Chessbasi, s následnou úpravou v textovém editoru, občas plodí překlepy. Domnívám se, že vzhledem k významu díla snad vydavatelé mohli kontrole takových přepsání věnovat poněkud větší péči. I ve starém vydání se vyskytují symboly ± a µ, avšak symboly +- a -+, resp. ² a ³ , které jsou v novém americkém vydání k vidění rovněž, jsem v tom starém britském zatím nikde nenašel. Zatímco druhý (ten z obou dvou šachově podstatnější) svazek "Nejlepších partií" byl podle všeho napsán Aljechinem v angličtině, v případě toho prvního se jedná o překlad z francouzského rukopisu, pořízený J.Du Montem a E.M.Goldsteinem. Tato skutečnost není v novém vydání nikde příliš viditelně zmíněna. Případný pečlivý překladatel bude možná muset u prvního dílu zvážit, po konzultaci se znalci, která verze textu je vlastně nejpůvodnější dostupná.
Nejsou uvedeny partie z roku 1938, či pozdější. Aljechin žádnou takovou sbírku připravit nestihl, myšlenka rozšíření publikace alespoň o malý výběr z posledního období se nabízí. Původní vydavatelé věc vyřešili poněkud tenčím dodatečným svazkem z pera C.H.O´D. Alexandera "Alekhine´s Best Games of Chess 1938-1945", vydáno r. 1949. Jak je všeobecně známo, Alexander se nevěnoval šachu coby povolání. Byl to však v té době silný účastník mezinárodních turnajů, k přípravě knihy přistoupil s velkou pečlivostí. A přece se zdá, že dnes by se při případném rozšíření knihy o výběr partií z posledního období Aljechinovy kariéry, z tohoto díla vycházet spíše nemělo. Důslednější by bylo použít nějaké komentáře samotného Aljechina, byť jím nebyly upraveny do formy pro knižní vydání. Opatřit potřebné prameny je v současnosti asi přece jen snazší, než v době krátce po 2.světové válce, třeba v knize Alexandera je občas zjevně jakási nejistota v tom, kdy a kde se partie hrála. V tom jsou zběhlí šachoví historici. Turnajový hráč může zase zájemci poskytnout radu, které partie by se měly vybrat.
Vybrané partie Aljechina, komentované jím samotným, to na velmi cennou publikaci stačí. Případná ambice, mimo turnajových tabulek připojovat ještě rozsáhlejší životopisné údaje, by musela být podložena hlubokými vědomostmi a dlouhodobým zájmem o věc. Rozhodně není možné pouze "vycházet z veškeré dostupné literatury". Mnoho pramenů je až příliš neseriózních. I v těch seriózních se někde vyskytují zcela patrné faktické chyby, dokonce občas např. i ve známé monumentální publikaci Skinnera a Verhoevena, důkladně mapující "jen" Aljechinova šachová vystoupení všeho druhu. Pro účel uvedení tabulek by např. tato kniha ale měla být zcela spolehlivým zdrojem.
Já sám jsem se kdysi domníval, že jsem vcelku dobře porozuměl šachové filosofii Aljechina. Ale stačilo se náhodně nově seznámit s jedním rozhovorem pro chicagské noviny z roku 1933, aby předchozí jistota byla opět rozkolísána. Některé věci tedy ani ve světě šachu nejsou příliš jednoduché, a přehnané ambice by mohly pokazit dobrý záměr.
GM Jiří Štoček
Korekce variant/ hodnocení pomocí stroje má ještě jednu nevýhodu a to tu, že je závislá na aktuální kvalitě HW+SW. Sám jsem si nedávno projel počítačem některé partie v již korigované Kasparovově knize "Moji velcí předchůdci, díl 1." a hned se tam ukázalo pár nepřesností! Ruský originál je snad z roku 2003, takže není ani divu... Ale to samozřejmě nikterak nesnižuje hodnotu této knihy.
Pořád si myslím, že v článku pana Štočka jde o něco jiného. Především zda publikovat staré Aljechinovy texty ve skutečně původní podobě a zda lze přidat k jeho odkazu takový vylepšený třetí díl "Meine besten Partien" 1938-1945. Nebo ne?
Zajímavý střet názorů.
Když bylo něco chybně, tak to probůh dnes opravme!
versus
Lepší milosrdná lež......, která nekazí půvab doby.
Nepovažuji kontrolu analýz starých partií za "škodolibé vyvracení" jak tvrdí pan Kalendovský, spíše k částečnému vyhledání "absolutní pravdy", jak tvrdil Botvinnik.
Zdravím diskutéry. Rozhodně jsem nechtěl v této věci mezi ně vstupovat. Většina obsáhlých příspěvků vychází z jakéhosi nepochopení podstaty inspirativního článku pana Štočka. Ten mluví kromě jiného o tom, že by rád nechal někoho (sám asi na to nemá dost času) projít prameny z let 1938-1945, v nichž by bylo možné najít vlastní Aljechinovy komentáře z té doby, případně ověřit turnajové tabulky (v tom je Skinner velmi dobrý). Takže pokud jde o knižní vydání, leccos se najde ve španělských knihách (spolupodepsaných AA) Ajedrez hipermoderno (1945), El Legado (1946) a Gran Ajedrez (1947). Dále v šachových časopisech Deutsche Schachzeitung, Deutsche Schachblaetter, našem Šachu a jistě mnoha dalších, případně novinových hlídkách. Samozřejmě hloubka těchto AA komentářů není taková, jako ve speciálních knihách typu "Meine besten Partien" (já tedy znám v článku p. Štočka chválené knihy z těchto německých - prakticky soudbých - vydání). K doplňování původních poznámek, resp. jejich někdy "škodolibému vyvracení" pomocí "silikonového monstra" je můj vztah odjakživa přímo opačný, než mnohých zde diskutujících. Pustím si na velmistra Fritze a kde je velikost Aljechina, že?! A sám jako hráč jsem třeba pouhý kandidát, často i mnohem méně. Ale to není podstatné, ať se tím lidé baví, proč ne. Už teď mám náhodně z citovaných zde pramenů pár originálních komentářů AA a mohu je v textové formě předat p. Štočkovi, pokud se mi ozve.
Opravené analýzy naopak zvyšují hodnotu knihy. Já například na trénincích přednášel Rétiho Mistry šachovnice a mladí šachisté mnohokráte upozornili na chybnou analýzu. A dá se tím najít i jiná hodnotná varianta. A nijak to nesnižuje velikost starých mistrů, jejich analýzy zasluhují obdiv!
Také jsem škrabal (stejně jako mnoho dalších včetně Kasparova) a zastávám názor pana EmilV. Oprava starých poznámek je nutná. Decentně to třeba provedl pan Voronkov v knize Šeděvry i dramy čempionatov CCCP (Moskva 2007). Ke knihám o Aljechinovi bych přidal Alekhine´s best games of chess 1938-1945 ((C. H. O´d Alexander, London 1949) U rokovoj čerty (Aleksandr Alechin v 1939-1946), Autor V. Čarušin (Nižnij Novgorod 1996) V roce 1992 vydal ještě 226 korotkich partij A. A. A ještě mnoho dalších ruských co vyšly v tomto století.
Tak už jen jméno šachového génia je poněkud problém...
V originále : Алекса́ндр Алекса́ндрович Але́хин.
Česky : Alexandr Aljechin ale také Aljochin.
Anglicky : Alexander Aleksandrovich Alekhine ale také Alyokhin.
A jako šílenost : fonetický přepis originálu - ɐlʲɪkˈsandr ɐlʲɪkˈsandrəvʲɪtɕ ɐˈlʲexʲɪn
Znáte ještě nějaké verze ?
Patřím k těm šrabalům, kteří si občas dovolí pustit motor a napsat, že Mistr byl tady zcela mimo. Na rozdíl od Jiřího Štočka se domnívám, že v moderní knize nemohou být takové pasáže někde v příloze, pod čarou nebo dokonce jen ke stažení. Musí být přímo v textu a kvalita a úspěšnost knihy bude dána tím, jak citlivě a decentně se podaří skloubit je s původním textem.
Pokud se nová kniha bude jen hnípat v detailech, jestli přesnější slovo bylo ve vydání anglickém, francouzském nebo španělském, pak zůstane specialitou pro pár fajnšmekrů historiků a nevím, proč bych ji kupoval co nového bych se tam dozvěděl.
Letos uplyne 60 let od smrti Karla Hromádky. PŠS o něm vydává knihu.
Chtěl bych žít za 70 let. Představe si, že tehdy vyjdou krásné knihy o Hortovi, Smejkalovi a Jansovi!
Pane velmistře,
chápu, že se Vám do tak rozsáhlého díla nechce, ale opravdu si myslíte, že se v Čechách najde povolanější člověk, než Vy? Myslím, že Vaši nejistotu a strach z příliš rozsáhlého díla by mohlo zlomit, kdybyste se do díla pustil v kolektivu. Umím si představit, že dokážete vhodně formulovat obsah takové knihy. Nějaký pomocník-badatel by mohl vykonat onu dřinu vyhledávání po archivech a skládání životopisných střípků. Jiný pomocník-překladatel by mohl kvalitně přeložit Aljechinovy texty. A Vy byste tu mozaiku vhodně poskládal a doplnil vlastními postřehy a poznámkami. I tak by to byla práce na několik let, ale snad ne tolik hutná, aby se do ní nedalo vykročit. Pak jde jen o tu ekonomickou stránku: najde se dost čtenářů takového díla, kteří by tuto práci zaplatili? Nevím. Ale s touto otázkou je asi potřeba takové dílo začít.
Osobně Vám fandím, kniha by to mohla být nádherná!