Klasické partie jsou publikovány ve skoro každé příručce. Jednu ze zajímavých vydal známý trenér a mezinárodní mistr Volodia Vaisman v roce 2012 v Bělehradě. Na celkem 576 stranách (ve francouzském jazyce) se zabývá různými tématy.
V jedné z prvních kapitol uvádí známou partii Morphyho, kterou hrál v pařížské opeře. Je zajímavé, že při analýze zahájení uvedl dost českých partií, od známé mini Duras - Dyk, 1903, přes Tenk - Egert, 1930 - viz Kapka č. 46, až po moderní Kasparov - Fr. Bivoj, 2008.
Proslulé střetnutí uvádím se jmenovanými
vloženými partiemi a pro zajímavost i s pár známými duplikáty.
Moldavští mistři začali v 70. letech hrávat zajímavou variantu ve slovanské obraně. Byl to vynález Vjačeslava Čebaněnka (1942 - 1997), teoretika a trenéra. Jeho tah krajním pěšcem byl v té době exotický a jak píše sám Kasparov: "šachové myšlení se stále vyvíjelo podle klasických kánonů a i v 70. letech, jež byla z pozičního hlediska docela liberální, bylo obtížné přijmout něco takového, jako byla tato na první pohled ztráta času."
Ještě v roce 1985 v jinak vynikající ruské teoretické sérii Kondraťjev, Slavjanskaja zaščita (Moskva 1985) není o tahu a pěšcem ani zmínka. V roce 2008 ovšem vyšla v Petrohradě již celá kniha, která je věnovaná této variantě.
V sovětském tisku se pak první článek objevil v časopise Šachmaty v SSSR 1983 číslo 12 s názvem Nový systém ve slovanské obraně autorem byl V. Gavrikov. Na jedné straně uvedl převážně ukázky ze svých partii a jednu Čebaněnka (s Žitkusem).
Z databank jsem vybral partie
hrané před rokem 1970 včetně tří
ukázek autora varianty. Jedna z nich s Platonovem
je z knihy o moldavských šachistech, která vyšla v roce 1979 v Kišiněvě.
Jako vůbec první zahrál ve 4. tahu pěšcem a zřejmě Ind Sultan Khan v přeboru Anglie. Pak se tah občas na šachovnici vyskytl (dokonce i na našem 14. sjezdu ÚJČŠ) aby jej nakonec vyzkoušel sám Čebaněnko. Nejprve proti němu hrál a konečně v roce 1977 jej postavil na šachovnici na turnaji v Talinu. Celkově najdete v přehrávacím okně 14 časných partií.
Argentinský velmistr, národní mistr z roku 1993. V roku 1998 vyhrál turnaj v Buenos Aires. Třikrát reprezentoval Argentinu na olympiádách (Moskva 1994, Jerevan 1996, Elista 1998).
Právě jste poslouchali tři minuty klasické hudby.
http://promuze.blesk.cz/clanek/pro-muze-novinky/247675/sexy-klasika-korejky-natrasaji-zadecky-na-dvorakovu-novosvetskou.html
Ta první Morpyho partie s matem na d8 určitě klasická je. Nejen proto, že ji znám, ale prostě proto, že se na ni odkazuje ještě dnes, je jednou z těch "vybraných" od Morphyho, každý velikán pár takových má. Je typická nejen pro něj, ale i pro svou dobu, nejsou v ní žádné zbytečné tahy a jednoduše, když je v partii hodně obětí a potom dá mat zbývajícími dvěma figurami tak se partie stává klasickou snáze
Myslím, že by to ještě chtělo aspoň krátkou definici pojmu "Klasicka partie". Tedy něco jako klasická masáž, či klasická liposukce... Kdy se partie stává "klasickou"? Tím, že je stále předváděna v různých knihách, na školeních, v trenérské praxi? Co ji však učinilo tak zajímavou? Hra Morphyho s několika šlechtici v lóži pařížské opery má vskutku působivý závěr, je však hrou klasickou, nebo jen pěkným využitím několika pochybení jeho soupeřů? A ty ostatní ukázky na Morphyho téma, nebo spíš "šlechtické chyby" jsou také klasikou? Tož to mi jasné není. Třeba někdo z ctěných čtenářů tohoto webu odpoví...