Kasparov – Milos
(Simultánka Rio de Janeiro
1996)
1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jc6 5.Jc3 Dc7 6.Se3 a6 7.Sd3 Jf6 8.0–0 Je5 9.h3 Sc5 10.Kh1 d6 11.f4 Jg6 12.De1 0–0 13.f5 Je5 14.Dh4 Sd7
15.g4 Db6 16.g5 Jh5 17.Dxh5 Sxd4 18.Sxd4 Dxd4
19.f6 Sc6 20.fxg7 Kxg7 21.Dh6 Kg8 22.Df6 De3 23.Kh2 Jd7 24.Dh6 Je5 25.Df6 Jd7
26.Dh6 Je5 27.Df6 1/2
Starý název varianty nese název Paulsena v poslední době se člení jako Tajmanovův systém (1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jc6), anebo varianta Kana (1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 a6 bez dalšího ...Jc6), často ovšem přechází do postavení scheveningenu (1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 d6 s dalším ...a6). Je i dnes jedním z nejaktuálnějších.
Známý rakouský teoretik Albert Becker v roce 1929 napsal: „V celé řadě turnajových partií dokázali bratři Paulsenové obranyschopnost černé dámy při jejím postavení na c7, které je zabezpečeno tahem a7-a6.“ Tyto tahy jsou také pro variantu charakteristické.
Podívejme se na základní tahy: 1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 a6 5.Jc3 Dc7 6.Sd3 Aktivní varianta pro bílého, chce velmi rychle útočit po tazích 0–0 a f2-f4. Jc6 7.Se3 Tento tah je přirozeně dobrý, vede ke klasickým postavením. Jiným hlavním pokračováním je výměna jezdce d4: 7...Jxc6. 7...Jf6 8.0–0 Je5 Klasický a logický tah, díky hrozbě 9...Jg4 získává černý tempo a využije svého dámského jezdce na královském křídle. Jiná pokračování jsou 8...Jxd4, 8...Sd6 a nebo i 8...b5. 9.h3 Nejpraktičtější obrana vůči hrozbě černého. Setkáváme se i s tahy 9.Se2 a nebo 9.Jf3. 9...Sc5 Nejúčinnější, střelec je vyvíjen na aktivní postavení. 9...b5 může černý také hrát – bere pod kontrolu pole c4. 10.Kh1 Tah Kasparova. Než ukáže svůj konkrétní plán snaží se profylakticky ukrýt svého monarchu. 10.f4 d6!? 11.fxe5 (nebo 11.Kh1 Jg6) 11...dxe5. 10...d6 11.f4 Jg6 Kam nyní s jezdcem? Na c6 se vrátit nemůže pro 12.e5! jak ukázal Kasparov s Anandem v Tilburgu 1991. Zbývá tedy jít na d7 a nebo na g6 (provokuje tah f4-f5) čímž by opět získal kontrolu nad polem e5. Pro tuto variantu je typické postavení jezdce na g6. 12.De1!? Tah z roku 1995 z partie Saltaev – Liang Jinrog, mistrovství Asie. Z pole e1 může dáma jak na g3, tak i h4. Lze ještě 12.Dd2; 12.De2; 12.Df3. 12...0–0 Tento tah je riskantní a moc logický není. Lépe 12...Sd7 (příprava Db6) a pak rochovat na dlouhou stranu a nebo zůstat v centru. 13.f5 Je5 14.Dh4 Bílý se drží pevně plánu. Dalším pěšcovým útokem vyvolá typický úder v centru: 14.g4 d5! 15.exd5 b5! 16.fxe6 Jxd3 17.cxd3 Jxd5! 18.Jxd5 Sb7 19.Vc1 Sxd5 20.Kg1? fxe6! 21.Vxf8 Vxf8 22.Jf5 Sxe3 23.Dxe3 Db7?! (Df7! 24.Jd4 h5 a černý stojí lépe.) 24.Jd4 remis v 29. tahu, Tischbierek - Lazarev, Meisdorf 1996. Po tahu 14.Dh4
vzniklo základní postavení, které budeme zkoumat. Černý má k dispozici dva používané tahy:
Pokračování
14...Sd7 v
této části a
Pokračování 14...b5
příště.
Každý mladý adept šachové hry se brzy setká s důležitou kapitolou a to typickými oběťmi, které jsou nejrozšířenější právě v sicilské obraně. V ní se dají obětovat kvality (Vc8xc3, Vf1xf6, Sh6xVf8, Vc8-c4), bílí jezdci (Jxb5, Jb5, Jd5, Jxe6, Je6) i střelci (Sxb5, Sb5, Sxe6, Se6, Sd5). V poslední době získala na popularitě další oběť kvality, tentokráte bílé věže na poli f3. Jejím účelem je otevření g sloupce pro svou dosud nečinnou dámskou kolegyni, která chce také ohrozit černého krále po sloupci g (třeba obětí na g7!).
V tomto pokračování tedy probereme:
14...Sd7.
Shrnutí a odpovědi. Jak už jsem psal data se u těch vzorových partií vytratila ne mou vinou.
V podstatě glosované partie z uvedených pramenů CBM a ŠI (z počátku tohoto století) jsem prověřil a varianty uvedl.
V partii Odisharia,T - Javakhishvili,L, Tbilisi 2002/EXT 2004 s malinkou korekturou nesouhlasím, tedy nesouhlasí příšery, po 18...Kxg7 19.Dh6 Kg8 20.e5 po 20...f6 21.Jxe6 jde klidně 21...Sxe6 s hodnocením - 4,9 a asi si může černý dovolit i 21...De7 22.Jd5 Df7 a opticky sice stojí šíleně, ale motoru to vůbec nevadí, cesta k výhodě bílého vidět není (hodnocení -/ 1,5) obé do hloubky 22 polotahů (samozřejmě pomocí silné mašiny s 8mi procesory a kouzelníkem).
V podstatě ve svých článcích upozorňuji na zajímavé partie, pozice a knihy a nechci se moc míchat teoretikům do jejich chleba. Ale poněkud staré analýzy mě svedly k (snad) malým (správným?!) korekturám. V mě dostupných knihách jsem jsem žádnou zmínku o analýze varianty nenašel (Golubev na chesstoday oběť nazval Macedonian Sacrifice u partie Bobras - Haldemann, Bavaria ch 2005) a ani nějaké novější partie silných hráčů mimo uvedené Vatter - Zacharcov zřejmě nejsou (alespoň v mé databance).
Já zásadně protestuju proti tomu, aby se takovému chaosu, co probíhal v té poslední partii říkalo šachy!
Díky za reakce k článku, byl jsem týden v Pardubicích a neměl možnost odpovědět.
Data u partií uvádím vždy, tady v hlavičce nějak vypadly. Na prameny se samozřejmě podívám a během tohoto týdne ještě odpovím.
Danou pozici analyzuje i Aagaard ve svém "Attacking manual" (nevim jestli I. nebo II.)
Zdravíčko. Trochu jsme smíchali povídání o sicilských obětech s teoretickým rozborem jedné varianty. Mě zaujal odkaz na partii Haznedaroglu - Iotov, EU-ch Antalya 2004, kterou ve svých tréninkových materiálech využívám jako příklad útoku proti rošádovému krytu a jeho rozbití kombinační cestou. Oběť dvou věží je velmi sugestiní a působivá.
O teorii varianty jsem se nikdy příliš nezajímal. V teoretickém článku na libovolné zahájení by neměl chybět rok, kdy se partie hrála. Minimálně proto, že Iotov variantu hraje dost často a z pozdějších partií si lze udělat obrázek o tom, co o plánu s Vf3 a Vxg7 soudí podle svých pozdějších domácích rozborů. Ribli v komentáři oné partie pro asi CBM uvádí, že Vxg7 vede k výhře bílého, ale že vše je známá teorie a podivuje se, proč černý onu variantu vůbec hrál. Uvádí jako odkaz ale jen i zde zmíněnou partii Odisharia,T - Javakhishvili,L, Tbilisi 2002/EXT 2004. (Malinká korektura k této citaci, po 18...Kxg7 19.Dh6 Kg8 20.e5 se po 20...f6 21.Jxe6! se černý zase tak moc neubrání, 21...De7 22.Jd5 -). Z dále uvedené partie Starostits - Iotov, Albarino 2006, lze dedukovat, že se Iotov do braní kvality na f3 už moc nehrne. Tak by mě zajímalo, jak spolehlivé jsou zde uváděné teoretické soudy o celé variantě, a co je dnes aktuálně optimální cesta černého, i když nepředpokládám, že měl autor svým článkem podobné ambice. Vlastně jsem chtěl spíše varovat čtenáře, že zařazení podobné varianty do vlastního repertoáru vyžaduje další podrobnější průzkum databází a dnes i konzultaci s elektronikou Rybiček a podobných příšer.