Oběť figury v centru za dva střední pěšce patří k intuitivním rozrušujícím obětem. V knize ruských autorů Běljavského a Michlačišina (vyšla v několika jazycích) je jí věnována celá kapitola.
"V zavřených strukturách typu španělské a nebo královské indické se černému v některých případech podaří rozbít centrum protivníka obětí figury za dva pěšce, po čemž houf černých pěšců zaujme centrum, neutralizuje materiální převahu soupeře a ohraničuje současně aktivitu soupeřových figur."
Tah g pěšcem v útoku Maxe Langa 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.d4 exd4 5.0–0 Sc5 6.e5 d5 7.exf6 dxc4 8.Ve1+ Se6 9.Jg5 g7-g6
je připisován holandskému šachistovi Lomanovi (Rudolf Johannes 1861 - 1932). Stal se přeborníkem Holandska v roce 1912 a povoláním byl učitel hudby. Jeho partii na variantu jsem ale nenašel.
Zajímavou analýzu s polemikou s tehdejšími významnými teoretiky Tarraschem, Marcem (ten připisuje tah g6 Hugo Fähndrichovi z volné partie hrané asi v roce 1898), Alapinem uveřejnil Chalupetzky v Deutsches Wochenschach 1908 na straně 412. Upravuje původní analýzu Marca, viz výstřižek.
kterou však Botvinnik nezahrál byla možná v pozoruhodné partii s Larsenem na turnaji v Palma de Mallorca 1967. Upozornil na ni velmistr Szabó, když vydal sborník svých partií 50év - 100 000 lépés, Budapest a to v roce 1981.
Mistr světa partii s Larsenem ve svém vynikajícím trojdílném sborníku z 60 let neuvedl,
v dalším pětidílném vydání ano, ale více si považoval zahraný tah 21.Vd7 ale na kombinační 21.Jf6 upozornil a tah zanalyzoval. Chybné
Sf8 ovšem ponechal bez komentáře.
Podívejte se tedy na obě partie.
Účastník několika mistrovství SSSR, přeborník Leningradu 1962-63, v roce 1961 byl trenérem Spasského.
Maďarský šachový mistr, skladatel úloh a studií a šachový programátor.
