Dlouhá léta zastával funkci generálního ředitele Báňské a hutní společnosti, stal se prezidentem Ústředního svazu průmyslníků v Čechách a na Moravě. Působil v různých hospodářských ústavech a na vysokých školách a nakonec byl po roce 1948 dlouho vězněn. Jeho život by jistě vydal na zajímavý román.
Na internetových stránkách najdete nejen údaje o jeho pestrém životě ale i záznamy o osobní knihovně.
Šachy hrál velmi dobře
o čemž jistě svědčí následující partie, která byla publikována ve zmíněné Národní práci ve 2. pololetí.
Jen na doplnění zde v odkaze uvedeného "knihovnického" životopisu pana Kruliše-Randy:
Narozen 28. 4.1890 v Praze, zemřel 14.2.1958 v Mírově. Kruliš Randa byl synem Ing. Otakara rytíře Kruliše Randy (1860-1900) a Angely šlechtičny z Kruliš-Randů (nar. 1863), kteří se vzali v Praze 12. února 1887. Jeho dědečkem z otcovy strany byl Ing. Jan Kruliš (1829-1903) a z matčiny JUDr. Antonín rytíř Randa, ministr rakousko-uherské vlády, proslulý právník (1834-1914). Otokar Kruliš-Randa byl generálním ředitelem Báňské a hutní společnosti v letech 1927–1941. Od roku 1939 zastával post prezidenta Ústředního svazu průmyslníků v Čechách a na Moravě. Působil v Národohospodářském ústavu Československé akademie věd a na Vysoké škole báňské v Příbrami (v roce 1931 zde získal čestný doktorát technických věd). Byl propagátorem a mecenášem československého šachu (v letech 1940–1945 starosta Ústřední jednoty českých šachistů). Patřil k elitní skupině svobodných zednářů. Z doby jeho působení za okupace je jistě zajímavé, že byl v říjnu 1941 navržen státním presidentem dr. Háchou na předsedu české vlády po zatčeném gen. Eliášovi, ale Reichsprotektor Reinhard Heydrich jeho jmenování zamítl pro jeho údajné styky s židovskými kruhy. Na konci války měl být Kruliš-Randa členem delegace, která měla vyjednávat jménem K. H. Franka separátní mír s Američany, omluvil se však pro nemoc. Po válce r. 1946 souzen tzv. Národním soudem pro údajnou kolaboraci s nacisty – byl osvobozen. Po komunistickém puči byl Kruliš-Randa vězněn v letech 1948–1950, 1953–1958. Jeho majetek byl zkonfiskován (např. velká knihovna z velkostatku Defurovy Lažany o 4.600 svazcích s řadou prvotisků a cennou sbírkou ex-libris – dnes je její podstatné torzo součástí Studijní a vědecké knihovny v Plzni). Zemřel ve vězení. Rehabilitován 1969. Z jeho šachové kariéry sluší vyzvednout několik přebornických titulů v ŠK Dobruský v Praze (1908, 1912, 1913), účast v mezinárodním hlavním turnaji Praha 1908, vítězný zápas s Viktorem Dykem (1909), účast v mistrovském turnaji III. sjezdu ÚJČŠ v Praze 1909, v utkání Berlín – Praha 1913 (0,5:1,5 s Ahuesem) atd. Šachy, knihy a rodopis byly jeho celoživotní vášní.