Nebo provede Petr Nárožný v partii s MUDr. Štrosmajerem v zahájení dva tahy za sebou a nikdo z kibiců si toho nevšimne?
Takových a podobných malých zločinů proti šachovému národu je kinematografie plná. Podívejme se na jeden z nejslavnějších filmů: Sedmou pečeť režiséra Ingmara Bergmana. Klíčová zápletka je tato: Pro Rytíře, který se vrací po křížové výpravě (12. století) ze Svaté země domů, si přijde Smrt. Rytíř se Smrtí sehraje šachovou partii o život. V jednom záběru je vidět, že Smrt má krále a věž v rošádovém postavení. To je v rozporu s tím, že rošáda bude vynalezena o několik století později. Šachový poradce tuto drobnost neohlídal, a tak se tato scéna dostala na čelní místo v seznamu filmových chyb (Goofs). Avšak! Třeba to není chyba a rošáda Smrti má hlubší význam. Uvažujme: Smrt je entita nezávislá na prostoru a čase, a proto její výskyt u partie s Rytířem je z časového hlediska naprosto nahodilý. Smrt ví, že v budoucnosti lidé rošádu vymyslí – už v té budoucnosti mnohokrát byla. A protože se Smrti rošáda v konkrétní pozici hodí, tak ji zahraje. Můžete namítat: Proč Rytíř, když vidí tento neznámý zauzlovaný tah, neprotestuje? Vžijte se do Rytířovy situace. Zkuste napomenout Smrt, že s vámi nehraje podle pravidel. To byste se zlou potázali! A tak nebohý Rytíř mlčí a nakonec prohrává partii i život a při posledním vydechnutí ho tíží poznání, že Smrt může hrát tahy, které on neznal. V Sedmé pečeti hrají šachy sice důležitou, nicméně vedlejší roli. Když jsem se před dvěma lety dozvěděl, že společnost Universal natáčí film, v němž budou šachy účinkovat v hlavní roli, tak jsem předpokládal, že tentokrát si dají tvůrci pozor a najmou a především použijí hejno skvělých, přesných a nepodplatitelných šachových poradců.Film se jmenuje „Pawn Sacrifice“, česky „Tah pěšcem“. Správný překlad by byl „Oběť pěšce“, ale to se možná zdálo českému distributorovi buď málo, nebo příliš úderné. Nicméně ten film se do české kinodistribuce vůbec nedostal, pouze vyšel na DVD, a lze ho získat (včetně českého dabingu) na tradičních web úložištích. Hrdinou filmu je 11. mistr světa v šachu, Robert James Fischer a klíčovou událostí je zápas století: Spasskij – Fischer v Reykjavíku v roce 1972.
(Pozor! Následující text obsahuje spoilery! Mnoho spoilerů!)
Film jsem si pustil s českým dabingem a „těšil se“ na špatně přeložené šachové termíny. Bohudík je překlad až na pár drobností v pořádku. Všiml jsem si pouze těchto tří úletů:
1. Fischer vyčítá velmistru Lombardymu (jeho budoucí sekundant), že neměl obětovat v partii s Petrosjanem „králova pěšce“ – rozumějme: obětovat pěšce na e-sloupci. Pojem „King’s pawn“ se v angličtině používá, nicméně v našich končinách nikoliv. Na laika (např. moje žena) to působí dojmem, že „králův“ pěšec je něco více než obyčejný pěšec, a že tedy oběť králova pěšce je něco výjimečného.
2. Po prvních tazích první partie zápasu Spasskij – Fischer velmistr Lombardy řekne, že se hraje „variace indické obrany“. Bez komentáře.
3. A jeden obecný nevhodný překlad: „Game“ je důsledně překládáno jako „Hra“, nikoliv jako partie. Slyšíme tedy například, že „Spasskij v první hře zvítězil“.
Mnohem větší škodu – nebo, pokud jsme škodolibí, tak legraci – napáchali na filmu samotní američtí tvůrci. Jistě měli k ruce odborného šachového poradce, nebo možná celý tým poradců, avšak tito odborníci buď nebyli odborníky, nebo u natáčení některých scén chyběli, nebo tam byli, ale ve stavu totální zdrogovanosti.
Velmistr Lubomír Kaválek, který Fischera velmi dobře znal a v zápase se Spasským mu dělal sekundanta, bohužel tím poradcem není – a není ani postavou ve filmu. Prý producenti Kaválkovi nabídli, aby se odborným poradcem stal, ale když Kaválek zjistil, jak filmaři Fischerův životní příběh skrze scénář přenáší do vizuálních obrazů, tak z toho projektu vycouval. Druhá verze říká, že velmistr Kaválek se poradcem stal, ale byl záhy vyhozen, protože jeho připomínky ke scénáři byly destruktivní a zcela ignorovaly vyznění filmu. A tak Lubomír Kaválek „za“ tímto filmem zoufale chybí…
Ve slavném filmu typu „Sedmá pečeť“ je možné šachovou chybu vysvětlit a obhájit. Stačí se trochu snažit. Nicméně u plytkého a nepovedeného filmu je jakékoliv vysvětlování kiksů. V takovém případě je možné „goofs“ vyjmenovat a zlomyslně se nad nimi smát. Jak se nefungující popř. zdrogovaný šachový poradce projevil ve filmu „Tah pěšcem“, si ukážeme na dvou scénách ze začátku filmu.
Malý Bobby (9 let) v posteli před usnutím analyzuje pozici s černým pěšcem na b1. Pěšec je na tomto „zakázaném“ políčku jasně patrný několik sekund. Zatím nevíme, že film Tah pěšcem je hloupý; jsme optimisté, a tak doufáme, že na nás čeká Umění. Proto zkusme na tento omyl použít stejnou metodu, jako u filmu Sedmá pečeť. Chvilka přemýšlení… Aha! Režisér nám skrze černého pěšce na b1 posílá tento vzkaz: Malý Bobby analyzuje složitou pozici, aniž by ještě dokonale znal šachová pravidla.
Optimismus nás však brzo opustí. Zanedlouho teenager Bobby (16 let) zakoupí v brooklynské šachové prodejně časopis Šachmaty v CCCP. S časopisem v ruce usedne doma k šachovnici a nedočkavě si začne přehrávat partii, která začíná tahy: 1.h2-h4 h7-h5. Která partie to asi je?
Představuji si, jak to při natáčení této scény na place probíhalo.
Režisér: „Sedni si, Bobby, k šachovnici, koukni do
časopisu a zahraj dva tahy.“
'Představitel mladého Bobbyho: „Jaké tahy?“
Režisér: „Pěšci, těmi malým vepředu. O dva kroky dopředu!
Akce!“
Mladý Bobby čuče do časopisu zahraje h2-h4 a vzápětí g2-g4.
Režisér: „Stop! Bobby, musíš to střídat, nejdříve bílým
pěšcem, a pak černým pěšcem. Rozumíš?“
Mladý Bobby pokývne provinile hlavou, vrátí oba pěšce zpátky a po „Akce!“ zahraje zíraje do časopisu 1.h2-h4 h7-h5.
Režisér: „Stop! Super, to bereme!“
Asistent režiséra: „Poslyš, rejžo! Neměl by to vidět odborný
šachový poradce?“
Režisér: „Proč? Ty tahy jsou podle pravidel!“
Nesmyslné šachové události se neodehrávají jen na šachovnici.
Rok 1962. Fischer se slovy „toto bude můj turnaj“ vstupuje do slavnostně vyzdobené budovy – nápis na budově a titulek nám říkají, že zde probíhá šachová olympiáda ve Varně. Avšak uvnitř se hraje jiný turnaj, žádná týmová soutěž, na pódiu je jen sedm, možná osm šachovnic. Pravděpodobně (vzhledem k Fischerově rozhořčení nad tím, jak Sověti dávají vzájemné partie za remis) to má být turnaj kandidátů 1962 v Curaçau. Představuji si, jak probíhala dramaturgická porada nad scénářem.
Vedení studia Universal: „Je to dlouhý, zkraťte to! Ty dva
turnaje vmáčkněte do jednoho!“
Scénáristé: „To nejde, to bychom museli oželet…“
Vedení studia Universal: „Tak to oželte!“
Rok 1966. Na turnaji v Santa Monice (druhý ročník Piatigorského poháru) v roce 1966 má lovec nesmyslů žně: Spasskij už je mistr světa, ve skutečnosti se jím stal až v roce 1969. Fischer hraje se sovětským velmistrem Valentinem Ivanovičem, zná ho někdo? Možná to je jugoslávský velmistr Borislav Ivkov, který se turnaje zúčastnil, a někdo z filmového štábu popletl jmenovky… Podobný nonsens se filmařům povedl i na turnaji ve Varně, přesněji na Curaçau: Fischer zde poráží šedesátiletého hráče se jmenovkou Stein, asi to má být sovětský velmistr Leonid Štejn. Ten však ani ve Varně, ani v Curaçau nehrál, navíc mu v roce 1962 bylo 28 let. Vraťme se ještě do Santa Moniky: Na fotografii je kromě fiktivního velmistra vidět ještě jedna chyba. Najdete ji?
Reykjavík 1972: Zápas Spasskij – Fischer začíná. Čeká se na příchod Fischera k první partii. Na pódiu sedí Spasskij za černými figurami, což je v rozporu s tím, že v této partii má mistr světa bílé. Jsem napjatý, jak to bude dál. Přichází Fischer a rozhodčí Lothar Schmid vydává pokyn. Spasskij do každé ruky bere pěšce, a nechá Fischerovi vybrat. Losování jako v kavárně U Nováků! Fischer ukáže na pěst s černým pěšcem, Spasskij si přesedne za bílé figury a dějiny se vrací do správných kolejí.
Události v první partii jsou natočeny výborně (všichni čtyři hlavní herci hrají skvěle celý film), avšak o to větší šok na znalce čeká. Fischer sebere v tupé střelcové koncovce pěšce Sd6xh2 – hrubá chyba. Překvapený Spasskij sedne k partii a tahem g2-g3 zavírá střelce a říká: „Nevypadá to dobře, Roberte Jamesi!“ Fischer se okamžitě vzdává.
To byla Báseň. A jaká je Pravda? Ve skutečnosti se hrálo ještě 26 tahů, partie byla přerušena a Fischer byl při zachraňování koncovky bez figury blízko remíze.
Představuji si, jak probíhala dramaturgická debata nad scénářem.
Vedení studia Universal: „Je to jako němý film! Dejte tam
nějakou větu!“
Odborný poradce: „Hráči při šachové partii nemluví!“
Vedení studia Universal: „Budou mluvit, divák se musí dozvědět,
že Fischer udělal chybu!“
Je jasné, že celý zápas Spasskij – Fischer se do filmu vejít nemohl. Proto bylo rozhodnuto zdůraznit jednu partii, která na svá bedra vezme celý zápas. Tato čest připadla 6. partii. Stav zápasu je 2,5:2,5.
Televizní zpravodajové nám před partií řeknou, že „to bude rozhodující hra, kdo vyhraje tuto hru, tak vyhraje celý šampionát“. Aha! Asi něco jako Tildenův game v tenise.
V napínavé scéně před prvním tahem šesté partie hraje dramatická hudba, Fischer si pozorně Spasského prohlíží, Spasskij Fischera bedlivě pozoruje a divák tuší, že se blíží něco úchvatného. Fischerův první tah je 1.c2-c4. Všude zavládne překvapení. Spasského obočí se povytáhne, Lombardy strne a Geller vyděšeně vyjekne: „Tak ještě nikdy nehrál!“ Komentátor v podkresu říká, že „Fischer tentokrát nezahájil klíčovou hru svojí obvyklou sicilskou obranou“.
Hraje se známá varianta dámského gambitu (přesněji: Tartakower), to však nebrání komentátorovi v nadšení: „Fischerovy tahy jsou v dějinách šachu naprostou novinkou!“
Šachový národ sténá bolestí, nicméně pohyby po šachovnici a tváře obou hráčů jsou nasnímány skvěle, herci hrají jako o život, a tak každý divák pochopí, že Spasskij mele z posledního. Avšak je třeba tuto scénu nějak vyvrcholit. Představuji si, jak probíhala dramaturgická rozprava nad scénářem.
Vedení studia Universal: „To musíte předělat!“
Odborný poradce: „Ale jak? Spasskij se vzdá, podívá se na
Fischera a podá mu ruku.“
Vedení studia Universal: „To je málo!“
Odborný poradce: „No, mohl by položit svého krále!“
Vedení studia Universal: „To je málo! Já si to představuji
takto…“
Fischer zahrál tah 41.De4-f4, Spasskij chvíli zírá, pak se usměje, vstane a začne tleskat. K potlesku se přidávají diváci, následuje provolávání slávy, sál kypí nadšením. Fischer nechápe, co se děje.
Tato skvěle natočená, avšak zcela surrealistická scéna má důležité pozitivní sdělení. Spasskij je ukázán (na rozdíl od Fischera) jako normální, empatický člověk, který umí přijmout porážku.
Po tomto velkém potlesku film končí. Ještě se z titulku dozvíme, že Fischer v zápase zvítězil 12,5:8,5 a že 6. partie je stále považována za nejlepší partii všech dob. (Aby ne, když všichni tleskali!) Zbytek Fischerova života je smrsknut do několika archivních záběrů a krátkých vět včetně (značně nepřesné) informace o odvetném utkání o titul mistra světa v roce 1992 v Bělehradě.
Kamarád Petr, velký znalec (nejen) Roberta Fischera, se mi svěřil: „Na jednu stranu mě to bavilo, na druhou stranu mě to strašně rozčilovalo, protože tam jsou pitomosti. Navíc je to plné klišé. Když Fischer vyhraje, tak se všichni radují: matka, sestra, prostitutka ze Santa Moniky a jásá i Henry Kissinger. Utvrdilo mne to v tom, že nikdo nikdy nenatočí dobrý film o šachách.“
Že se z Fischerova vítězství raduje americký ministr zahraničních věcí, je pochopitelné. Pokud vás zajímá, proč prostitutka ze Santa Moniky řve nadšením jako tur, pak nezbývá než film zhlédnout. Třeba najdete další zločiny proti šachovému národu.
Tah pěšcem (Pawn Sacrifice), Universal, USA 2014. Režie: Edward Zwick, Hlavní role: Tobey Maguire, Liev Schreiber, Peter Sarsgaard, Michael Stuhlbarg.
Petr Sýkora
"Poznámka velmistra Kaválka":
(doplněno 5.5. v 21.39)
Filmů, kde
se šachy objevují, letmo nebo na dlouhé lokte, bylo kolem roku 2005 skoro dva
tisíce (podle knížky Boba Basally ’Chess in the Movies’). Za jedenáct let jich
hodně přibylo. ’Pawn sacrifice’ je jeden z nich. Aby se nerozšiřovaly omyly a
mýty, nemám s tím filmem nic společného.
Koncem sedmdesátých let jsem pomáhal se scénářem a byl poradcem k filmu Miloše
Formana o zápase v Reykjaviku. Miloš chtěl, aby Boris Spasskij a Bobby Fischer
hráli sami sebe a tak jsem mu je sehnal. S Bobbym jsme o tom filmu mluvili více
než dva roky. Škoda, že se neuskutečnil. Miloš tam nechtěl nic přikrašovat.
Tak, jak se to odehrálo, bylo samo o sobě neuvěřitelně dramatické. Více
podrobností bude v knížce, kterou píši.
Macguire dával film ’Pawn sacrifice’ dohromady přes osm let. Nemohl sehnat
peníze až nakonec našel velice dobrého režiséra a výborné herce. Poradcem byl psycholog
dr. Joseph Ponterotto, který napsal ’Psychobiography of Bobby Fischer,’ ale
který v Reykjaviku nebyl a šachu se moc nevěnuje. Lombardy měl k němu a k
celému filmu ostré výhrady. Pravdu bych v tom filmu nehledal. Je to hezká
pohádka pro nešachisty.
V časopise Šachmaty v SSSR, který si jako snad dvanáctiletý koupil, je fotka Spasského, jak mohl vypadat tak kolem roku 66, tedy o deset let později ...
Teď jsem si konečně udělal čas, abych to kouknul. A hned první partie, co Bobby hraje v kostele, vylosuje si bílé a začne se - DÁMSKÝ GAMBIT. Někdo té přípravě šachových reálií opravdu mnoho nedal.
to Wittus: Přesně. Černý po 8. tahu říká: "... Vieš, čo je to, mať výhodu pešca?" Předchozí tahy byly s nejvyšší pravděpodobností 1.e4 c6 2.d4 d5 3.Jc3 dxe4 4.Jxe4 Jf6 5.Dd3 e5 6.dxe5 Da5+ 7.Sd2 Dxe5 8.O-O-O! Jxe4? - ve skutečnosti sebral černý v 8. tahu otráveného jezdce a ne pěšce - tato malá vada na kráse poradcům unikla. Pak následoval mat 3. tahem po 9.Dd8+!!
"ÚŘEDNÉ RUŠÍM SICILSKOU OBRANU" řval v noci na celé sídliště po prohře a posléze v podroušeném stavu filmový šachista seriálu konce 70. let. Vzpomenete si pamětníci
?
A protože se od 20. h. dalo dívat jen na jednu věc (2.program hrál jen někdy a to ještě černobíle, první teda také), tak to téměř každý viděl, nota bene seriály byly oblíbené. Já tedy zrovna ještě hrál v klubu, neviděl jsem. Ale ráno této hlášky byl plný autobus a pak plná škola.
Nesmírně mezi nešachisty tím byly "zpopularizovány" šachy.
to Zdeněk Závodný: Díky za tip
to Petr Mičulka: neštymuje mi to hned po provedení osmého tahu černého
K těm nesmyslům filmu "Oběť pěšce" by se dal přidat blok či kniha po levé ruce Fischera na fotce v článku, když hraje s fiktivním velmistrem Ivanovichem - moc nevěřím, že něco takového mohl někdo mít při partii na stole (i když jde o situaci před 45 lety). Přesto, že se takových detailů najde ve filmu více, z psychologického hlediska jsou protagonisté charakterizováni srozumitelně a s autentickými pozicemi zápasu si dali poradci taky práci. Úsměvné pro šachisty jsou pohyby velmistrů při provádění tahů, ještě víc třískání do hodin a nejvíc grimasy, které jsou určené pro nešachisty, aby poznali, kdy který hráč udělal chybu.
Na vysoce kvalitní šachovou ukázku, kterou jsem viděl v dětství, jsem si vzpomněl, v dnešní době nebylo těžké ji vypátrat a znovu se na ni podívat. Je na konci 4. dílu seriálu Vivat Beňovský, který o slovenském světoběžníkovi vysílali v 70. letech. V čase cca 1:09:55 - 1:13:20 (konec 4. dílu) zde: https://www.youtube.com/watch?v=7ksUml_JL_U je ukázka šachu na neobvykle vysoké úrovni. Jde o závěr partie, kterou asi o 140 let později zopakovali :-) Réti s Tartakowerem. Kdo tyto asi 3,5 minuty zhlédne, objeví přece jeden nonsens (pusťte si i zvuk). Poznáte který?
Docela slušný je po šachové stránce film Šachový turnaj. Viz http://www.csfd.cz/film/413625-sachovy-turnaj/prehled/ Prakticky celý děj se odehrává na šachovém turnaji a v hotelu, kde se hraje. Šachových prohřešků je tam, řekl bych, minimum. Zájemci nechť navštíví uložto.
Rubinus: Při vší úctě k šachové komunitě, jejíž jsem součástí, je prakticky vyloučené, aby někdo natočil "film pro šachisty", protože nikdo jiný by na něj do kina nešel. Proto mně přijde nadbytečné něco takového stále zdůrazňovat. Mě ve filmu úplně postačí, pokud hráč s hrůzou nezjistí, že právě dostal mat, až když stojí na šachovnici. Podstatou filmu je, aby byl dramatický, zároveň scéna není vůbec mimo mísu, takže za mě OK.
pawn: Nevinné tahy. Ano, ale finalisté přeboru USA, byť dětí, jsou na úrovni minimálně silných kandidátů. Takže v té závěrečné partii by asi OBA viděli daleko dřve, že Josh staví dámu sice později, ale se šachem ... Je to natočené dramaticky, ale pro nešachisty ... Mě se tam líbí ti blicaři v parku.
Krajní meze, 7.serie, 21.díl - Lidský faktor.
A co Akta X - 5.serie, 20.díl, The End - Gibson Preise ....
Chtěl bych zmínit film "Nevinné tahy". Přestože má některé nepřesnosti, např. dámě se říká královna, je to velmi kvalitní film převážně z dětského prostředí, který mě jako šachistu bavil.
Bolku, aby to byl tedy trhák a o šachistovi, na který by šly davy lidí, muselo by to vypadat asi takto:
Název: "90 minut bez přídavku", USA, akční film, 128 minut.
Film o trošku pomateném šachovém mistru, který si před možným životním úspěchem posledního kola turnaje splete čas a na výletě, kde se uchází o přízeň Rebeky, veteránky války ze Zálivu, zjistí, že mu zbývá pouhých 90 minut na start partie při nulové toleranci a k tomu všemu jim kikslo auto. Bez oddechu budete sledovat minutu po minutě neuvěřitelný závod s časem naprosto rozdílné partnerské dvojice, kde uvidíte skoky z vodopádu ala Vinetou, zdolávání příkrých skal a ve ztracené situaci pokus o udržení se na podpěrách vrtulníku. Přitom jsou jim v patách banditi, kteří si myslí, že vyloupili jejich skrýš, mafie zaplacená za likvidaci Rebeky, jako pomstu za válku i horlivý policista, který si všimnul, že mistr má v klopě chráněnou květinu..... Stihne překonat dvojice všechny nástrahy, mistr včas partii a řádně ji odehrát a jaký vliv bude mít těch 90 minut na jejich budoucí milostný vztah? Na to vše si rezervujte lístky včas, během pár minut již nebudou.
No asi by to byla možná tak maximálně parodie na akčňáky
Fischer si ze sebe uměl udělat legraci a byl ochoten i prohrát.
https://www.youtube.com/watch?v=N5rhhZckJcQ
Za článkem je dost práce s ověřováním si faktů. Ovšem jinak je to zcela zbytečná záležitost. Film není realita a to ani takový, který se na ni odvolává. Poslechněte si názor na kriminálky od kriminalisty. Udělejte chybu jako já a jděte na výpravný historický film se specialistou na historický šerm. Dvě hodiny kritizoval co šlo, od brnění, přes průběhy bitev... a jistě měl pravdu. Kostýmy, účesy, zvyklosti... vše je nastaveno pro efekt. A teď najednou se bude řešit tahy pěšci. Někteří jdou ještě dál a zjišťují, zda lampička použitá v dané scéně byla prodávána v době příběhu na daném trhu.
Nejlepší zprávou nakonece je, že GM L.Kaválek píše knihu. Na tu se moc těším. A na film se určitě podívám. Chyby tam už hledat nemusím, tak si film prostě užiju jak je
Film dobrý,chybky pobavily.Hvězdné obsazení spiderman vs x-man.Určitě stojí za to film zhlédnout.
Jsem rád, že se Pavel Ch ještě ozval. Úvodní příspěvek mě trochu nadzvedl, ale po ránu jsem nebyl na rychlou reakci ještě správně provozně rozehřátý.
Tak teď mám možnost, zase ten Titanik. S tímhle přístupem (diváckým, nekritickým) půjdou naše děti brzy na Paganiniho, který po sólu na elektrickou kytaru skočí ze 2 kilometrů přímo do náruče své milé a.........kasovní trhák.
Díky, Pavle Š., názor z první ruky, a blahopřeji k výhře, snad norma GM "padne".
Jak jsem začal ráno, většina se shodla, film nemusí přesně kopírovat přesný popis děje. Odkázal bych raději na databasi
.
Titanic jsem také zmínil, jistě se tam nějaké milostné příběhy také odehrávaly, do filmu doplněn uvedený, každý chápe, že film. Ale i amatérský fyzik jistě pozná, že skočit ze skoro 100m výšky do ledové vody bez úhony, je nesmysl. By nedali ani profesionální skokani výšek svěťáku (33m a občas problémy). To jen na okraj....
Úterý 3.5.2016 jsem si vybral jako den odpoledního osobního volna na Ostravském Koníkovi. V 16:30 jsem započal bonbónkem v hrací místnosti. V 17:00 jsem již seděl v kině ART jako naposledy před dvaceti osmi léty...a těšil se na příběh.... Paní uváděčka při trhání lístku mi řekla, že si mám sednout kde chci, a že tam budeme dva, ještě nějaký malý polák, ale toho, že by pustila, ale už dal osmdesát korun a nejde to stornovat v kase. Usadil jsem se vedle poláka. Byl z Wroclawi, česky ani prd nerozuměl, tak jsem něj zkusil svoji polskoprajštinu a zkamarádili jsme se. Těsně před spuštěním projekkce se do sálu nahrnuli ještě dva. S paní uvaděčkou nás tak sledovalo film pět. Jaký to luxus! Mladý wroclawák se za dvacet minut začal nudit a zpřevracel sedačky. Bum, bum. Odstěhoval jsem se o řadu níž. Mladý wroclavák dostal hlad a tak vytáhl z batohu šustící pytlík. I žízeň dostal. I čůrat pak musel jít. Chtěl jsem ho zpřerážet. Šel jsem na film o Bobym a Borisovi. Šel jsem na film a byl jsem jenom zvědavý, jak se autorům dílo povedlo. Je to film. Není to život. S několika lidmi jsem dílo v přísálí probral, ale byli "chytří", ačkoliv film neviděli.....Škoda i těch, co jsou líní si na film zajít. Génius Fischer byl filmově geniální a před očima mi stříleli jiní reální géniové. Já si to užil a kdo neviděl a šušnil osmdesát korun, může jen litovat!
Dnes ráno jsem si přečetl tuto recenzi a dost jsem se vyděsil, protože dneska jsem šel se svým strýcem, amatérským šachistou, na tento film do kina.
Nelituju toho, jen je asi důležité vědět, že to je, jak píše pan Kaválek, "hezká pohádka pro nešachisty". Jak říkal strýc, je to "o šachistech bez šachů".
Oba hlavní herci (F+S) jsou excelentní a přesvědčiví, jako šachistu mě občas rozčiloval český překlad (Jak je napsáno výše, game je hra, ale i partie, battery asi nebude kulomet, ale baterie, králův pěšec či králova věž je taky "pojem".) Historická fakta jsou přizpůsobená dramatu. Pravda je, že Leonardo na Titanicu je asi taky "mírně" historicky upraven.
Takže za mě je to zajímavý film, který stojí za vidění a rozhodně v tom nehledejme dokument.
Na konec článku doplněna poznámka od velmistra Lubomíra Kaválka.
Proč by rytíř nemohl znát rošádu? Filmoví rytíři jsou přece experti na cestování časem. Filmoví tvůrci jsou schopni dát rytíři z první křížové výpravy do ruky meč z pozdního středověku, vyvinutý na bodání mezi kovové pláty
. To je jako napoleonský voják s RPG.
to Pavel Capek: Dobrá poznámka. Lužinova obrana byl umělecky také kvalitní film.
Jiný "šachový" film : The Luzhin Defence - podle románu Vladimira Nabokova.
Pokračování :
Hezky jsem si připravil polštářek, načechral tygrované leskymo, demonstrativně hlasitě zívnul, ulehnul … no a pak jsem skoro dvě hodiny oka nezamhouřil. Tenhle Éda Cvik to totiž dramatizačně a režijně zmáknul na jedničku a na nějaké detailní popisování toho, jak nejlépe dvěma prsty uchopit pindíka a objet s ním dámu, nebo v případě těch sexuálně dezorientovaných krasavců spíš krále, se téměř zcela vysral. Udělal z toho v podstatě strhujícího a překvapivě zábavného Atrorockyho, ve kterém se mlátí jen do šachových hodin, načež se neuroticky cuká hlavami, a kde naopak ze všech sil fandíte sympatickému kůl Rusákovi, aby tu asociální, pošahanou a arogantní ropuchu, kterou Touby se svým zjevem neměl ani trochu problém přesvědčivě zmáknout, dostal svým matem co nejdříve k terminálnímu záchvatu a následně do komatu. Po skončení pak máte neodolatelnou chuť adoptovat si Davida Navaru, abyste jej mohli doma zavřít do klece a dávat mu třikrát denně rány elektrickým obuškem. Opravdu jsem na rozpacích, jestli duševně postiženým existencím, které jsou sice schopné díky své poruše brilantně vykombinovat, jestli vám za dvě hodiny urputného mnutí brady a kompulzivních záškubů hodí šachovnici do xichtu, ale jinak jsou úplně na hovno, stavět pomníčky, nebo je neprodleně hospitalizovat. Nicméně tohle byla poutavá a kulantní exkurze do mentální zoo, která utekla rychleji než atletická desítka, před níž v parku s lascivním úsměvem rozhalíte baloňák!
Kritiky filmu jsou různé - jedna zábavná od verbala z CSFD :
Vrcholové šachy jsem vždycky považoval za terapeutický nástroj, pomocí kterého si dva uhrovití psychotičtí ufoni tlumí autistické záchvaty. Samozřejmě je mistrovsky ovládám a obohatil jsem jejich dějiny tak zvaným Verbalovým gambitem, což je mat prvním tahem. Teď jsem dozajista několik těch poďobaných postiženců zacyklil, takže než se vycukaně složí na podlahu s pěnou u huby, raději abych svůj geniální tah vysvětlil. Za mou dlouhou a bohatou šachovou kariéru jsem zjistil, že si sto procent těch elektronů myslí, že se táhne jen dopředu! Proto každou partii prostě otevřu dámou na D9 a šachmat. Jako velmistr samozřejmě vím, že přes ty otravné pinčlíky nemůžu, a tak jednoduše vycouvám, obejdu šachovnici a napálím jim to pěkně zezadu rovnou za bezmocného krále. No, a pak už jen stačí třísknout do budíku a na jejich obvyklou námitku „Ale to přece nemůžeš!“ s ironickým úšklebkem zareagovat „Já můžu všechno, kokote!“. Když se tedy povznesu nad nějaké ty následné nepodstatné hemzy neumětelů z Šachové federace, tak jsem všechny své dosavadní partie s bílými jednoznačně vyhrál a donutil ELO každého z těch nehezkých retardů škemrat „Dount bring mí daun!“, jako by už to snad od narození dauni nebyli. Tudíž jsem vzhledem k výše uvedenému do toho šel plný slastných očekávání kvalitní hybernace při bandě unylých partiářových anotací slintajících mutantů s tiky, jímž ze špatně padnoucích tesilek při sedu vykukují atrofované, sýrově bílé holeně.
Jo a jen tak mimochodem. Kdyby jako hráče na turnaji v Santa Monice označili někoho, kdo tam skutečně hrál, tak se někteří budou zase hádat, že se tak nesesypal, jako to bylo v následujícím záběru.
Většina tu už byla zmíněna, nicméně já se musím filmu zastat. Mám rád šachovou historii a chyb ve filmu jsem si při sledování všiml, ale podle mě můžeme být za tento film rádi. Samozřejmě je to natočené tak, aby to zaujalo i nešachistu.
Pro kritiky: Natočte film, který zaujme i nešachistu a bude úspěšný... Nemůže to být jednoduché.
Jediné s čím souhlasím je to, že se produkce mohla vyhnout zbytečným chybám typu Varna 1962 nebo Brent Larsen.
Josef: To nešlo :), na název už má "ochranou známku" jiný šachista, a ještě možná trošku hůř
Viz IČO: 26558327
PS: Omluva - věděly; Slovo "žáky" opravím na "děti" a ono sloveso, potvora, i v dalším souvětí.
Pro zasvěcené šachisty vtipný článek. Pro nezasvěcené diváky minely filmu až tak moc neublížily, i když jsem se také dlouho nemohl dobrat toho, co že se to tam v tom roce 1962 vlastně hraje za turnaj...Tobey ale předvedl výborný herecký výkon. A téměř mě fascinovala filmová podoba Lieva Schreibera se skutečným Spasským...
Jinak cestu filmu do české distribuce podle mě uzavřel špatně zvolený název filmu. Kdyby se jmenoval třeba "Pawn Promotion" - v české distribuci přeloženo jako Pěšcem do dámy - minimálně první víkend by asi patřil mezi kasovní trháky.
Jak jsem úplně dole psal a jak někteří potvrdili, film se může odchýlit od pravdy, něco přidat, něco pozměnit.
I dokument o odborné věci může být pokažen. Ovšem ve "slavných sport. okamžicích" se autorům o šachu povedlo
, myslím si skvěle: Fischer-Spasskij, Karpov-Kasparov i (s velmi drobnými výhradami) Kasparov - počítač .
PS: Když byla zmíňka o překladech. Prosím i nejkvalifikovanější pisatele (bohužel) nebo opravte vaše ctěné překladatele, prostě nepřepisujte do knížek: "Vyhraj věž, vyhraj dámu, vyhraj figuru". Otrocky z ruštiny, prý i z angliny.
A pak ve Swissu již (i když v některých verzích ještě zůstalo), byl na můj návrh požádán autor, aby v ČJ opravil "odstoupení" u lichécho posledního na volno. Strašné bylo slyšet děti, jak běží od nástěnky a říkají "mám odstoupení". I když věděli co to znamená, na rozdíl od rodičů doma, kteří volali, co se stalo
.
Tak si říkám, ještě že nejsem šachový znalec. Protože já jsem si film užila a pěkně si u něj odpočinula. Po všech těch Mentalistech, kde klidně hlavní hrdina komusi sděluje, že dostane "šach ve třech tazích", anebo naslepo hraje tahy, které jsou úplně nereálné, či dr. Hausové, kde šachista teenager umlátí někoho šachovými hodinami, čemuž předchází konverzace typu: "tak se už konečně vzdáš, nebo si necháš ještě ukázat, jak hloupě si prohrál..." ap. se mi Oběť pěšce zdál jako solidní film. Zajímalo by mě, kolik šachistů si zmíněných chyb všimlo a kolik jich autor sám našel až po velmi pečlivém zkoumání, opětovném přehrání, hledání v různých zdrojích a ověřování, zda to či ono tak skutečně bylo nebo ne. A pokud je zmerčil a uvědomil si je všechny „on-line“ při běžném sledování filmu, tak klobouk dolů. To je pak opravdu úžasný znalec! Já musím přiznat, že jsem si při běžném sledování nevšimla ani toho pěšce na b1. Článek je velmi pečlivý a detailní, nějak se ale nemohu zbavit dojmu, že až příliš přísně kritický. Že si to ten film snad ani nezasloužil.
to chess: klidně na film běžte a nenechte se hned odradit první kritikou, i když slušně napsanou a dobře zpracovanou. Třeba Vás ten film zase až tak fatálně nezklame.
ten film je sračka!!
vychází z klišé že šachisté jsou asociální blázni a ten nejlepší tudíš musí být nejasociálnější nejblázen... Když začal Spasskij tleskat dostal jsem strašnou chuť rozmlátit mojí novou 4K, možná to jsou ty emoce které chtěl autor filmem vyvolat. Článek je pěknej - autora film iritoval evidentně stejně jako mě. Chudák Bobby, tohle si nezasloužil.
tak mě se ten film líbil. Nějakých pěchů nebo tahů jsem si nevšimnul. Historii Fishera jsem nikdy nestudoval. Herci hrají výborně, o to víc, že je to děj z šachového prostředí. Jen jsem po skončení filmu říkal, jestli byl Fisher vážně takový pošuk. No a když si vezmete takový megahit Titanic to je úplná historická pohádka, tam by člověk teprve bouchal hlavou do zdi. Nebo jak dopadla Lída Bárová, že prej „když chcete dokumentární film, tak si pusťte ČT2“. Tam také z toho vycouval historický poradce, protože se pod takový skvost nechtěl podepsat.
Snímek jsme viděli s partnerkou, která je pracuje jako psychoterapeutka (má zkušenosti s přímou prací se schizofreniky) a postava Fischera (skvělý T. Maguier) ji zaujala natolik, že si sama našla nějaké info o něm; navíc má šachy ráda. Mně se film líbil, třebaže jako šachista bych mohl mít mnoho výhrad viz. článek, ovšem hodnota snímku byla podle mě zcela jiná, a sice ukázat "rozervaný" vnitřní svět člověka - génia deskové hry a zároveň asociála, pro něhož všední svět a lidé v něm byli ohrožujícím faktorem.
Film má vyprávět příběh, přilákat diváka. A pokud se o něm vedou diskuze, tak svůj účel bohatě splnil.
Když jsme u filmů s šachovou tematikou a „nesmyslností“, pusťte si detektivku “Tah jezdcem“ s Ch. Lambertem v titulní roli a pochopíte, že Pawn sacrifice je skvělý snímek.
Možná je film směšný. Nicméně autor článku, který nerozumí tomu, jak se film dělá a pro koho je určen, je ještě směšnější.
Pokud jde o kvízovou otázku, myslím, že tam je zkomolené jméno velmistra Larsena. Nemůžu ho přečíst, ale nevypadá jako Bent.
Ad Quiz: Bent Larsen
Výborný článek, já jsem film neviděl a ani se k tomu nechystám, ale popsané chyby by mi asi dost vadily. Pokud jde o recenze na csfd, zde je hodnocení celkem slušné, přece jen diváci - nešachisté posuzují i herecké výkony, hudbu, atd. Někde jsem četl, že pokud se ve filmu nebo seriálu vyskytne šachovnice, tak se daleko častěji zobrazí otočená než normální. Nicméně za odstrašující příklad toho, když autor nemá o šachu ani ponětí a přesto o něm napíše divadelní hru, pokládám " dílo " Jiřího Justa " Mat 3.tahem " z roku 1974. V jednom čísle Čs.šachu ( možná šlo o 2/1975) ji strhal profesor Jiří Veselý. Popisuje, kolik nesmyslů, hloupostí a bludů se autorovi podařilo nacpat do této hry " jakoby o šachu , přičemž ale autor neudělal ani krůček směrem k místnosti, za jejíž dveřmi se hraje nějaká šachová soutěž. Podařilo se mu tak vytvořit zmetek, jemuž není rovno " .
Děkuju autorovi za moc hezký článek! Asi nejvíc mě pobavila ta vtipná pasáž o rochující Smrti. Jinak souhlasím s panem Chrzem, že film se nemusí přesně držet historie, ale u Tahu pěšcem mně ty odchylky od skutečnosti připadaly moc velké, v tom s panem Sýkorou souhlasím. Pan Kasparov se prý po zhlédnutí filmu vyjádřil, že to mohlo být i horší.
Po přečtení tohoto vyčerpávajícího článku mi nedá abych nepřipomenul také jednu scénu. Ve filmu "Smrt černého krále" pánové Bouše a Brůžek sestavují pomocí šachových figur seznam všech podezřelých. Následně rada Vacátko praví, že jim přidá do seznamu černého krále. Přitom drží v ruce dámu jako poleno (naštěstá černou).
Hezký článek od Petra Sýkory
To však obvykle řekne každý "odborník" o filmu z "odborného" prostředí, šachy v tom nejsou žádné výjimky.
Petr Sýkora přesně vystihl proč obvykle chybí rady odborných poradců (oba možné důvody L.Kaválka - buď by museli přepsat celé sami a tudíž nechtějí být s tím spojováni nebo jsou brzy vyhozeni, v lepším případě, "no dobře, ale necháme po svém").
A pak ještě napsal x scénář x režisér...., vtipně vystiženo ve filmu o filmu "Trhák", jak tam Svěrák stanuje, když mu škrtnou rozpočet na ubytování, aby do toho nekrafal (vrcholem nebožtík ve smutečním průvodu
).
Legendární Jaroslav Dietl strávil před psaním půlroku ve skutečné nemocnici (ne jako pacient, jako pozorovatel šumu) a při psaní furt za lékaři běhal, dtto pak na přehradě. Na to dnes nemá nikdo čas/peníze. Jen k tomu šachu si nikoho nepřizval, jak píše Petr Sýkora. Ano a také úplný šach. amatér MUDr. Štrosmajer hraje s mladou slečnou, která mu (trošku znechuceně) řekne, že chybu udělal "už" ve 20.tahu, že tam Karpov hrál jinak", devatenáct tahů dle partie Karpova, asi slušný oddíl
--
Nicméně, nejsem filmový odborník, ale dovolím si v jednom Petru Sýkorovi oponovat. Pokud to není přímo dokument, ale film (byť o skutečné události), je očekáváno, že bude pozměněno, aby bylo 90-120 minut svižné, s vtipem, myšlenkou. Tak asi nejdeme na film, abychom se dozvěděli jakým přesným skorem Bobby vyhrál, či jak šly partie po sobě.
To prostě tak ve filmech o umělcích, sportovcích, pochodu s únosci Angolou, dívce na prkně od žraloka ukousutou rukou, Titaniku, atp., atp., atp. prostě je a to se i očekává. To prostě chybou filmu není.