Richard pátý - Richard Teichmann

Richard Teichmann se narodil v Lehnitzsch Sachsen-Altenburg v Německu v roce 1868. Ve věku 22 let se stal studentem moderních jazyků a několik z nich plynule ovládal. Ve 24 letech se přestěhoval do Anglie, aby se stal učitelem jazyků. A tady začíná jeho šachová kariéra a příběh člověka, kterému se historie někdy až krutě pošklebuje přezdívkou " Richard V ". 

Tady je seznam turnajů, na kterých skončil na svém prokletém pátém místě. 

• Monte Carlo 1903
• Vienna Gambit thematic tournament 1903
• Hamburg Jubilee 1905
• Ostende 1905
• Vienna 1907
• Vienna 1908
• Prague 1908
• Hamburg 1910

Páté místo nebylo jen numerickou náhodou a historickou záhadou, protože mělo v sobě hlubokou příčinu. Teichmann, který byl často na mizině a bez peněz, potřeboval peníze na to, aby jednoduše mohl přežít další den. Doba byla tenkrát pro šachisty zlá a pár let pomyslné slávy, u spousty šachistu končily chudobou a zapomněním.

Techimann nebyl ochoten riskovat proti lepším hráčům . Stal se průkopníkem „velmistrovské remízy“, kdy často odmítal ve svých partiích riskovat a soustředil se víc na body a pořadí a odměny v turnajích, než na to, aby dosahoval snad lepších výsledků. Jakoby se na něj hodilo staré pořekadlo - " radši vrabec v hrsti, než holub na střeše", tedy lepší páté místo, než nemít zítra na jídlo. 

V roce 1911 zemřela Teichmannova matka. Richard získal skromné dědictví  a na pár let se přestal bát . Samozřejmě smrt matky je jedním z nejtěžších životních okamžiků v životech každého z nás a spousty lidí to dokáže zlomit natolik, že život nebude nikdy takovým, jakým byl dříve. Jenomže Richard díky matčinému dědictví se možná poprvé a naposledy přestal bát zítřejšího dne a to se projevilo samozřejmě i v jeho hře. Poprvé ve své kariéře skutečně ukázal, co dokáže . V Karlových Varech zvítězil a ukázal světu svojí opravdovou šachovou sílu a talent, který se v něm skrýval. 

Teichmann uměl být nenáročný a byl vždy skromným. Někdo říká, že náš život se odráží v našich partiích. Tal byl tím jasným příkladem. Bohém a bouřlivák. Teichmann byl pravým opakem a je škoda, že u šachové veřejnosti si nikdy nezískal velkou reputaci. 

Možná šachová veřejnost nedokázala ocenit jeho přínos šachovému světu. Byl a je vždy ve stínů jiných hráčů své doby a asi už nikdy z tohoto stínů u šachových fanoušk nevystoupí na výsluní, ale například tehdejší světová šachová špička, jej považovala za jednoho z nejlepších hráčů.  

Capablanca ho překvapivě řadil  v roce 1914 mezi pět nejlepších hráčů světa. Teichmann  v té době měl lepší výsledky než tak slavní hráči jako Tarrasch, Marshall, Nimzowitsch a Duras. Na silném turnaji v Breslau obsadil třetí místo. V roce 1914 jasně vyhrál zápas proti Rudolfu Spielmannovi.

 Válečná léta jej ale zlomila a pak už následovala jen cesta, ze které není návratu. Byl tak chudý, že hledal na zemi nedopalky, hlad a nemoci, deprese a všudepřítomná smrt  a beznaděj si vyžádala svojí cenu. Pokus o sebevraždu, kdy se pokusil utopit v Ženevském jezeře mu jeho přátelé ještě překazili, přestovše už se blížil smutný konec velikána šachové hry, kterého si bude historie možná pamatovat víc pro jeho páté místa, než kým doopravdy byl . Šachové kruhy přišly Teichmannovi na pomoc , ale i tak válka zlomila Teichmannova ducha. Poté hrál jen s přestávkami a až do své smrti v roce 1925 byl už ve velmi špatném zdravotním stavu.

Mistr světa Emanuel Lasker, na něj vzpomínal v Teichmannově nekrologu z roku 1925:

Šachová hra utrpěla těžkou ztrátu kvůli odchodu Richarda Teichmanna. Vzhledem k tomu, že byl již delší dobu nemocný , jeho odchod není pozoruhodný, ale těm, kteří ještě pamatují starou generaci mistrů , bude Teichmannovo umění velmi chybět. V rozhodujících okamžicích mu někdy chyběla smělost, rozhodnost,  ale jako šachový myslitel i jako hráč byl podnětnou a velkou osobností.

PK 

 * článek volně přeložen ze stránek chess.com