Pokračuje Rapid Tour Ostravského Koníka

V sobotu, 4.2.2017, pokračuje Rapid Tour Ostravského Koníka. Usedám na sedadlo spolujezdce k čerstvému majiteli řidičského průkazu a „naviguji“ jej do Rychvaldu. Kupodivu se na předním sedadle cítím bezpečně a nebýt občasného zanaříkání motoru směrem k převodovce ("Podřaď, prosím!"), ani bych nepoznal, že řidič řídí jen krátce.

Umí ;-)

Dorážíme bez problémů do cíle, registrace, kontrola baru (bufetu?), pozdravy známých, malé "nečekané" zdržení při zahájení turnaje a můžeme začít.

Pomáhám rozesadit naše hráče (někteří nemají brýle nebo nerozumějí česky, jiní jsou na šachovém turnaji poprvé) a jedem!

V průběhu prvního kola, v němž los přidělil Anii Kubické (v turnaji hraje tato velká fanynka našeho Krtečka pod naší klubovou vlajkou) paní Ludvovou z Vítkovic, mě napadá, že pokud jí los "přidělí" další ženy či dívky, mohla by protestovat stejně jako Hou Ji-Fan.

:-)

Mimochodem, mistryně světa asi ani neví, že je pouhou „plagiátorkou“, protože už před nějakými pětatřiceti lety jsem v uzavřeném turnaji o I.VT zahrál: 1.f3 a po 1. ... e5 přišlo 2.d4 . Bystřejší už jistě vidí, kam jsem směřoval, ostatním to "vyslepičím"... Takže 1.f3 e5 2.d4 exd4 3.Dxd4 a po 3. ... Jc6 jsem zahrál 4.Df2 a pokryl jsem nejslabší pole nejsilnější figurou(!!!).

:-D

...

O co více jsem se v prvním kole věnoval tomu, s kým hrají všichni "naši", o to méně jsem se staral o svou partii. Nezaregistroval jsem, kde jsem v sicilském gambitu poztrácel tři pěšce.

Bez jednoho...jsem zvyklý hrát, dokonce často i bez dvou...ale bez tří? A přitom jsem nehrál špatně :-) , obsadil jsem centrum, volné linie, vyvíjel figurky...jen ten materiál jsem zapomněl počítat a zjistil jsem to až při přechodu do koncovky :-D

Podobným stylem (minimálně dva a více pěšců či figur méně) jsem hrál až do šestého piva. Je s podivem, že jsem za tu dobu stihl prohrát jen jednu partii :-)

...

Po pátém kole následuje přestávka.

Malá pauza na jídlo...

Přestávku jsem s několika nadšenci, kteří se stejně jako já nechtějí přejídat (vždyť jsme jedli v pátek!), strávil v nedaleké nálevně. Slovo hospoda, nedejbože restaurace, bych se v tomto případě bál vyslovit. Čtyři stoly v místnosti velikosti panelákového obýváku. Svůj účel však plnila... U jednoho stolu seděli čtyři hosté, u dalšího místní mírně podnapilý štamgast, který nás nadšeně vítal a my obsadili zbývající dva stoly. Plno... Nálevna mohla vesele posílat data do EET.

U piva probíráme nejen šachy, občas někdo prozradí také něco z ostravského nebo karvinského šachového „podsvětí“ a debatuje se...Historka střídá historku a pak se jeden ze spolustolovníků ptá (čistě hypoteticky, samozřejmě), jaká by podle nás mohla být šance, že nějaká žena odpoví na (upřímný) inzerát zhruba tohoto znění: Sympatický x-letý nezaměstnaný šachista, kuřák s kladným vztahem k alkoholu, žijící u maminky, hledá ženu.

Jsme připraveni analyzovat a poradit. Zkoumáme, co by mohlo být špatně a jaké jsou šance. Někdo (logicky) poznamenává, že kdyby tam nebylo napsáno, že hledá ženu, šance na seznámení by se zdvojnásobily, jiný zase míní, že tam měla být věta, že hlavní je "intimní soulad". Na naše udivené pohledy vysvětluje, že dva lidé by se měli aspoň jednou za tři měsíce sejít v jedné posteli a "konzumovat vztah".

Téměř unisono se ale shodujeme, že šance, že nějaká ženština odpoví na takový inzerát, je asi stejná, jako kdyby Srstka s Kubišovou v oblíbeném pořadu "Chcete mě?" nabízejícím pejsky, chtěli někomu vnutit bernardýna s prázdným soudkem rumu. Prostě sousloví: "šachista, žijící u maminky", nedává žádnou šanci na seznámení. Problém je vyřešen a vracíme se ke hře.

...

Už od druhého kola, je mi jasné, kdo bude "perlou" turnaje. Wiktoria Cieslak, mladá dívka s příhodným jménem, hájící v Krajské soutěži barvy pořádajícího Rychvaldu. Nařezala mi už ve druhém kole (jj, hrál jsem bez figury a několika pěšců :-) ) a pak spráskala ještě Jacka Orzechowského (POL), Pepu Lyse, Lukáše Klímu a v posledním kole Standu Šplíchala, čímž si v místním klubu jistě zajistila nehynoucí slávu. Uhraných 6,5 bodů jí stačilo na osmé místo a nějaké finanční ceny. Kromě toho připsala 178 ratingových bodů. Celkem solidní počin na hráčku s ratingem 1830, nemyslíte? Nás z okolí polských hranic to však příliš nepřekvapuje. Často si jezdíme snižovat rating na polské turnaje :-)

V turnaji hrál i její bratr a mladší sestra. Ta, každou porážku důkladně oplakala. Vzpomněl jsem si přitom, že i já (!) jsem v dětství (10-12let?) po občasných porážkách v partiích s o 4 roky mladším bráchou brečel... Vždycky mnou lomcoval nepopsatelný vztek (mnohým to asi nemusím popisovat :-) ) a jako vrchol nespravedlnosti jsem cítil, že zatímco mnou lomcuje vztek, bráchou nelomcuje nic a NIKDO, což jsem se pochopitelně pokoušel napravit. Když mě od něj táta odtrhával, nejenže neměl pochopení pro mé dobré úmysly a takřka okamžitě mě fyzicky umravnil (být to v Norsku, byl bych chráněn :-) ), ale ještě volal do kuchyně na mámu, že mi má přinést kýbl, protože mi zase tečou nervy. Už si ani nevzpomínám, jestli mě víc bolel zadek nebo to, že sedím nad prázdným kýblem a brácha mi pod tátovou ochranou s úsměvem „diktuje“ : „ Kap...kap...kap...kap...“ .
Snažil jsem se pak volit strategicky vhodnější místa pro hru...(tedy co nejdál od rodičů :-) ) a bráchu jsem za to ztrestal :-) Namluvil jsem mu, že jsme jej našli u popelnic :-D

...

K zajímavému utkání došlo v 8.kole, kdy proti sobě usedli dva rozhodčí. DJ MASO (Martin Sobek) proti Jardovi Kořínkovi. Těžké váhy... Partii předcházela zajímavá debata o přestávce mezi sedmým a osmým kolem. Jeden z hráčů se podivoval, že když dorazí pěšec na osmou řadu a nepromění se v žádnou figuru, pak nestačí říct "Dáma" a zmáčknout hodiny a že je to bráno jako nemožný tah. U téhle debaty byli i oba zmiňovaní rozhodčí. Před vzájemnou partií se ještě popichovali, že prý kdo asi udělá nemožný tah (tohle se přece rozhodčímu NEMŮŽE stát!!!). Náš DJ MASO sehrál partii „jako prase“ :-) Pak dokonce dosáhl pěšec Jardy Kořínka poslední linie a "kouzelník Žito" se zmáčknutím páčky na hodinách pronesl zaříkávadlo: "Abrakadabra....DÁMA!". Místo očekávané proměny v dámu tam ale stojí pořád pěšec. Sakra, jak je možné, že to kouzlo nefunguje??? No...nefunguje :-) a Jarda Kořínek to dobře ví, ale i on v zápalu boje chyboval a měl zatraceně rychlou ruku, což mu MASO ihned připomněl a zapsal si bod :-)

I mistr tesař se někdy utne...

...

V posledním kole se ocitám někde na pátém stole a hraji černými s klubovým kolegou Jardou Sobkem. Zdvořilostní otázka na začátku: "Remis nechceš, co?" . Nechce :-) , ale ani já o ni moc nestojím... Jarda mě přehrává, pak však ztrácí či obětuje kvalitu. Šance se skoro vyrovnávají, ale opravdu jen skoro...a partii nakonec prohrávám, což vzbuzuje u některých nepochopitelný údiv. U baru se nás ptají: "Vy jste si to nepustili?" . Ha!!! Tak proto ty udivené pohledy! Rád bych řekl: "My jsme poctiví a nikdy bychom to neudělali!". :-) Pravda je však taková, že to ani jednoho z nás nenapadlo. Prostě...když hrajeme turnaj, zajímá nás v prvé řadě hra, až potom tabulka nebo nějaké body :-) (ale potom v restauraci při placení piva si rvu zbytky vlasů na hlavě, protože do výplaty zbývá ještě týden :-D :-D :-D ).

...

Abych to uzavřel...

Hezké prostředí, příjemní lidé, dobrá organizace a dobrý turnaj.

Skvělá práce nejen rychvaldského Bohdana Adamčíka a jeho týmu, rozhodčího Davida Šimona, ale i Marka Jelínka (ředitel Ostravského Koníka a Rapid Tour) a všech pomocníků.
Nezbývá, než poděkovat ;-)

Ostravský koník 2017

Luboš Zimniok