Pochybnosti kolem případu velmistra Rausise

Velmistr Igors Rausis na turnaji ve Štrasburku měl na záchodě během rozehrané partie mobil v ruce. Objevují se názory, že využíval mobil jako nápovědu a že tak činil dlouhodobě, někteří požadují doživotní zákaz hraní, ba dokonce i zahájení trestního řízení. Rád bych poukázal, že případ s ohledem na mnohé skutečnosti rozhodně není tak jednoznačný, jak jej někteří prezentují.

V první řadě je třeba důsledně ctít princip presumpce neviny – případnou vinu je třeba prokázat bez důvodných pochybností. V současnosti jsou veřejně dostupné pouze dva důkazy: fotografie a přiznání. Z fotografie je patrné, že hráč drží v ruce mobilní telefon, avšak již není jednoznačné, co přesně na něm dělá. I pokud by snad hráč používal nějaký šachový program, nelze bez dalšího učinit závěr, že tak činil za účelem nápovědy ke své partii. Těmto zjištěním odpovídá i hráčovo přiznání, jenž uvedl: „Ve čtvrtek večer jsem byl záběrem kamery přistižen, jak držím v ruce telefon během rozehrané hry.“. I to je nicméně porušení šachových pravidel.

Právně velmi problematické jsou však okolnosti týkající se pořízení fotografie (údajně se má jednat dokonce o záznam). Podle čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení GDPR (které platí i ve Francii) musí být zpracování osobních údajů přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány. V případě pořizování záznamu či fotografií ze záchodu se jedná o nepřiměřeně závažný zásah do soukromí, který nelze odůvodnit pouhým podezřením na porušování šachových pravidel. Je otázkou, zda by vůbec nějaké okolnosti mohly odůvodnit pořizování fotografií (záznamu) ze záchodu, pokud snad ano, patrně by se muselo jednat o velmi závažnou trestnou činnost, což jednoznačně není tento případ. Navíc v tomto případě bylo možné použít přiměřenější prostředky, které by méně zasahovaly do soukromí a směřovaly k danému účelu – uvažovat lze například umístit detektor kovu před vstupem na záchod či provést kontrolu hráčova oděvu, tašek, jiných věcí nebo jeho těla (tuto možnost přímo připouští čl. 11.3.3 pravidel šachu FIDE).

Podle mého názoru na základě protiprávně získané fotografie (záznamu) pak nelze použít ani přiznání získané na základě této fotografie. V souladu s teorií ovoce z otráveného stromu jsou totiž nepoužitelné další důkazy získané na základě protiprávně získaného důkazu. Je nicméně třeba dodat, že v evropském právu tato teorie není přijímána jednoznačně. To však nic nemění na tom, že důkazy, že hráč používal nápovědu, chybí. Případný trest pak musí zohledňovat, že samotné používání mobilního telefonu je méně závažný prohřešek než využívání nápovědy.

Konečně platí, že hráč porušil pravidla pouze na jednom konkrétním turnaji (a pouze k tomu se i přiznal). V žádném případě nelze dovozovat, že by hráč dlouhodobě používal nápovědu. Tento závěr někteří opírají o to, že je nepravděpodobné, aby se hráč ve vyšším věku výrazně zlepšil – jde však pouze o domněnku. Výrazné zlepšení i ve vyšším věku vyloučit nelze, pokud se například hráč začne šachu věnovat více než předtím. S ohledem na presumpci neviny nelze přihlížet ani k údajnému neobvyklému chování hráče dříve.

Na místě není ani trestní řízení, alespoň ne podle českého práva, neboť ke spáchání trestného činu nedošlo.

Lze tedy uzavřít, že vzhledem k dostupným skutečnostem Igors Rausis nevyužíval nápovědy. Slova o „obrovské ostudě pro Česko“, „dlouhodobém podvádění“ nebo dokonce „nemocnosti“ tedy zjevně nejsou na místě, tím spíše, že jde o individuální pochybení jednotlivce mimo reprezentaci.

Jan Fiala
právník a šachový rozhodčí