Já vím, je to jen otravná technikálie, která přijde párkrát za život, a když to neumí mistryně světa, tak proč byste se to měli učit vy. Jenže stojí to půl bodu, a přijde to určitě v ten nejméně vhodný okamžik. Přitom to zvládnete za pár minut.
Byl to věru smutný pohled na
online z letošního GP FIDE žen v Ženevě, když ve 4. kole mistrně světa Ushenina
v partii s Giryou s tímto materiálem marně pronásledovala černého krále až do
129 tahu, kdy zakročila pravidla a rozhodčí. Pro mistryni světa je to jistě
ostuda, nicméně je vidět, že i bez této znalosti je možno se šampiónkou stát.
Anna Ushenina se to již určitě naučila, protože příště by to mohlo přijít
třeba při obhajobě titulu.
Co čert nechtěl, hned je tu další
čerstvý příklad, na právě probíhajícím Mitropa cupu žen se s tímto materiálem
nepodařilo vystrojit mat černé v partii Kiolbasa - Juhász. V soutěži družstev
to bolí dvojnásob a zoufalý kapitán si rve vlasy.
Není to tak dávno, kdy několik
ročníků pardubického openu postihla menší epidemie této koncovky, a možná by
vás překvapilo, kolik zvláště mladých velmistrů předvedlo, že na studium této
koncovky jim při hlubokých analýzách zahájení nezbyl čas. Tehdy jsem si pro
trénink naší mládeže připravil krátkou přednášku, a kdyby mistryně světa tehdy jezdila
na naše tréninkové tábory, mohla mít v Ženevě o půl bodu více.
Toto matové vedení je
především testem souhry tří matujících figur, školou souhry střelce a jezdce. Prohlédněte si pečlivě následující dva diagramy. Když si z celého textu odnesete jen toto, jeho účel byl téměř splněn.
Diagram 1 Diagram 2
Bez králů se chvíli obejdeme. Zeleně vybarvenými čtverci jsou proložena pole, které v těchto postaveních kontrolují obě bílé figury. Obě figury se v tomto rozestavení skvěle doplňují, na prvním diagramu vznikly hráze od c6 po g5 a od c2 po g3. Ty jsou pro černého krále neprostupné. Povodeň by se sice mohla prodrat skulinkami b4, c3, c5, h5 nebo h3 do citlivého prostoru 4. řady, ale pokud se bude přibližovat, stačí vám jeden jediný tah střelcem (Sf4-d6, případně Sf4-d2), hráze se přemístí z podoby diagramu 1 do podoby diagramu 2, a povodeň se musí vydat na novou dlouhou a beznadějnou cestu. Mezitím má bílý král spoustu času účinně podpořit své figury. Vybaveni tímto poznatkem velmi snadno zaženete černého krále k libovolnému okraji šachovnice.
Druhou nutnou vědomostí jsou matové obrazce, kterými útočící figury disponují. Není pochyb o tom, že bude nezbytná pomoc okraje šachovnice, a pokud není obránce raněn slepotou, bude potřeba krále zahnat do nějakého rohu, kde má nejméně volného prostoru. Tuhle informaci ostatně asi někdy slyšel každý - Krále je nutno zahnat do rohu barvy střelce. Spíše kvůli metodice na následujících dvou diagramech ukazuji matové obrazce v rohu opačném.
Diagram 3 Diagram 4
A proč to? Docela pěkné maty. Zamyslete se ovšem nad tím, jaké asi musely být poslední předcházející tahy černého krále. Na diagramu 3 vylezl z kouta h8, jenže o tah dříve do něho naopak musel zcela dobrovolně vlézt. Dobrá, možná tam něco musel sebrat, ale jinak se jedná spíše o samomat než mat. Na diagramu 4 je to ještě křiklavější, po šachu od střelce musel král z g8 ustoupit na h8, a to vám žádný slušně vychovaný král neudělá, to mi věřte.
Mat v rohu barvy střelce je jediný, který je možno vynutit. Kulisy mají celkem jednoduchou podobu: útočníkův král bude hlídat cestu do prostoru nejlépe z jezdcového sloupce (tj. b6 nebo g3), matovou akci zahájí jezdec, který dá šach králi v sousedství rohového pole (b8 nebo g1), přičemž střelec současně hlídá únik z rohu, tj. pole c8 nebo f1. To jde ze dvou diagonál, a pole, ze kterého jezdec šachuje, se tomu musí přizpůsobit, aby následujícím tahem mohl střelec matit šachem z dlouhé diagonály (tj. např. Sa6 Jc6/d7, nebo Sh3 Ja6). Jde to ovšem i v opačném pořadí šachujících figur, to ale musí vyjít tempa, aby střelec z b7 šachoval krále v rohu a jezdec pak exekuci dokonal z a6 nebo c6. Když těmto matovým konstrukcím věnujete na šachovnici tak 5 minut, budou jasné i těm, která to takhle slovně napsané plete.
Kromě těchto dvou základních poznatků má celé matové vedení již jen jedno jediné úskalí, na kterém ovšem právě většina matujících selhává. To si ovšem musíte trochu osahat, takže přistoupíme k praktickým příkladům.
Tak ještě trochu opakování:
Diagram 5
Diagram 5 ukazuje znovu klíčové úskalí matového vedení střelcem a jezdcem. Bílý v této chvíli musí zabránit úniku černého krále k poli h8, druhému bezpečnému rohu. V této chvíli mnozí podléhají psychologickému tlaku a domnívají se, že trio jejich figur nestíhá dohnat černého krále. Pokud však správně pochopíte podstatu souhry střelce a jezdce, poměrně snadno postavíte utíkajícímu králi do cesty účinnou hrát. Souhra je založena na tom, že jezdec kryje jednu barvu polí a střelec druhou barvy, to určitě není těžké. Spolu jsou schopni vybudovat pevné překážky. Je užitečné uložit do paměti obrázek po 1.Jb5! Jezdec pokryl úniková pole d6 a c7, černému králi zbývá průchod přes pole c8 nebo d7, tato pole ale střelec pohlídá ze stejné diagonály. Po 1...Kb7 2.Sf5! Kc6 stačí bílému tempo střelcem po diagonále h3-c8, a poté 3...Kb6 4.Sd7, tím je každý útěk černého krále zastaven, nepůjde to ani přes pole a4.
Nu a to by bylo k této koncovce všechno. Ještě se pochlubím odměnou za své trenérské úsilí. Asi za 2 roky poté, co jsem tuto koncovku začal učit, jsem to sám dostal v nějaké lize na šachovnici. Hrálo se do pádu praporku a měl jsem na to asi tak 15 sekund, ale pozice byla pro první fázi koncovky postavena příznivěji a těch zhruba 20 tahů se mi hrálo v naprosté pohodě. Takže i vám přeji mnoho zdaru.
.jpg)
Někdo tu zmínil koncovku DxV. Tak krátce, o co tam jde. Když budete hrát s člověkem, tak bude držet věž u krále, abyste mu ji nevyšachovali a vyhrajete poměrně snadno podle knížek. Je tam nějaká klíčová pozice s zugzwangem.
Jenže počítač vám začne tahat věží daleko a potvora si dokáže najít taková pole, kde ho nevyšachnete. Jeden z husarských kousků Kena Thompsona v počítačích byla exhibice s Walterem Brownem v roce 1978, kde GM nebyl schopen s Kenovým počítačem Belle tuto koncovku vyhrát. Mrkněte třeba sem http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1480950
Jestli už je to metodiky podchycené nevím, Endgame manual zrovna nemám při ruce.
Ano, za našeho mládí bylo hned několik učebnic pro začátečníky, kde autoři obdivovali chod do W a - aby jim to hezky graficky vycházelo - ignorovali útěk krále na druhou stranu. Chudáci začátečníci pak nevěděli co s tím nebo si dokonce mysleli, že je tam chyba.
Pořádný výklad se nechal překvapivě najít jen v Richterově knize o pěšcových koncovkách, kde jsem se to také naučil.
Díky mistře!
mimo téma: uděluji ELOminatorovi
za to že si všimnul a okomentoval. Věřím, že i ostatním, pokud si všimnou, přijde "lištička" k duhu.
V S : V už tu (tuším Marek ) probíral . Zalovte do archivu.
Mě by zajímal zase rozbor V S x V
Těším se v budoucnu na pěkne metodicky zpracovanou koncovku dámy proti věži, myslím že její výskyt je pravděpodobnější. V literatuře ji dost odbývají a mnoho velmistů již na ni ztroskotalo. Ale bojím se, že by se to do jednoho článku nevešlo.
A nedělal si tady nedávno někdo srandu z korespondenčního hráče 2600plus, že horko těžko matil v rapidu věží? A teď vám řekne, že 5 je méně než 3 plus 3.
Navíc proč by korespondeční velmistr měl umět matit věží? To se v koresponďáku ještě nestalo
.
To jako ten co se v Americe vycvičil v leteckém kroužku perfektně na vše, je prý ho přistání nezajímalo...
Díky za článek, tohle je taková specialita, hraniční situace mezi výhrou a remízou a spíš než proti soupeřovi řešíte pozici a hrajete o čas, respektive o tahy. Sám jsem to nikdy nemusel vyhrávat, jen jsem to bránil a ubránil. Jak píše autor, na kraj ho zaženete vždycky, ale pak je klíčový moment, když vám utíká z jednoho špatného rohu do druhého a králem už se nezapojíte a musíte ho zastavit jen koněm a střelcem. Takhle teoreticky je to pěkný, ale taky pochybuju, že bych to u partie zvládnul. Zvlášť když hrajete koncovku na půl minutě a soupeř samozřejmě moc nepřemýšlí, tak nestihnete už vymyslet nic. Takhle to aspoň vidím já, velmistři by to asi viděli jinak
Zdravíčko. To video jsem viděl, Kristýnka našla pěknou věc. Ale měl jsem to už rozepsané a metodu 3 trojúhelíků jsem neznal, musel bych trochu přemýšlet, jak to metodicky uchopit, tak jsem to raději dokončil po svém. Oni se tam bez hrází stejně neobejdou, pochopení souhry střelce s jezdcem je hlavní přínos celé koncovky. Matové vedené je opravdu především o zvládnutí diagramu 5, to ostatní hlava nějak dá. Ale někdy se na ty trojúhelníky podívám, myšlenka postavit pevně dalekonosného střelce a manévrovat jezdcem a králem vypadá metodicky zajímavě.
To W v této koncovce musel odhalit někdo s grafickou fantazií, já ho v tom v mládí nějak neuměl najít, tak tím raději neargumentuji. Koník je ale úžasná figurka pro souhru, pokud dobře pochopíte, co všechno na šachovnici dovede. Zkuste si někdy zahánět králem a jezdcem na okraj šachovnice krále, to je docela perná věc. A někdy se to hodí!
Pavel Čapek: S tím W to není blábol, kůň i ve zde uváděné ukázce ten typický klikatý pohyb předvádí: b3-d4-b5-(d6).
Mockrát děkuji pane Vokáč.
Jsem salát s ELO 2100 a určitě bych to u partie nevymyslel. Když jsem se to kdysi učil, tak si pamatuji, že tam byl nějaký blábol o skocích koně ve tvaru písmene W.
Vaše vysvětlení je skvělé a snadno pochopitelné.Jak píše Inconnu - možná to stejně zapomenu, ale snad si vzpomenu alespoň na tu souhru jezdce a střelce...
Jedna malá perlička. Kdysi dávno se v šachové kavárně sázel brněnský mistr Petr Macháček o 100Kčs, že dá mat s tímto materiálem do jedné minuty z jakékoli pozice. Samozřejmě se mu to virtuózně dařilo, protože to znal...
Tohle vytesat do kamene a Ušenině do e-mailu.
Hezký trénink!
Jen souhlasím s autorem, že je velmi smutný pohled na mistra či mistryni světa, který nezvládne tuto koncovku. Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dožiju. Jen další ukázka toho, že v šachách výsledkem sadistických play-off na 2 partie nebývají nejlepší šachisté. Při vší úctě k Ushenině to musí dát první desítka hráček v žebříčku naslepo (o hráčích snad nemusím mluvit).
Sice si to jako obvykle nezapamatuji nebo potom za šachovnicí nevybavím, ale přesně tohle jsem chtěl vždycky vidět.
Jinak za tu lištičku nahoře můžu konečně zase jednou po dlouhé době udělit redakci
Jasně, problém větší než se zdá.
Problém této koncovky je v tom, že kdo si myslím, že to vymyslí, může se velmi mýlit. Na první řadu zažene každý a ze špatného rohu vyžene též, ale co pak....
Pamatuji, že v nějaké knížce z mých mladých let, byla špatná obrana, kdy král se vracel tvrdošině do špatného rohu silnější strany, asi jako poznámka k 16. tahu. A tak jeden z naší generace přinesl na trénink vyvrácení, že remis, když půjde jinam. Jenže trenérem byl Emil Vlasák a ten ho brilantně během pár vteřin vyvedl z omylu.
Prostě musí se vědět, že se král musí pustit na druhou, i třetí řadu a jak reagovat J S. Jka je v ukázce Samotné puštění krále je takovým blokem pro ty co to neznají, že se motají tam i zpět jen, aby jim král neupláchl do centra a tak to končí remis.
V 1.lize, když jsme ji hráli v 90. letech, tak soupeř na 1.desce nezmatil za 25 minut našeho hráče a tím 3,5:3,5. Mně se podařilo neudělat ostudu a v 1.lize vyhrát za 15 minut s minutou na hodinách za stavu 3:4, ale mám obavu, že po problémech krále zahnat, jednou soupeř právě prchal do pro mne špatného rohu, čímž mi pomohl.
Po těchto dvou epizodkách jsem to trénoval se skupinou ligy mládeže a podařilo se nám to pak snad do 3 minut matit. Ovšem potřeba opakovat, jinak člověk zapomene.
Hezký odkaz uvedla na FB Kristýna Novosadová, mně se to video líbilo, tak si dovolím ten odkaz sem také uvést: http://www.youtube.com/watch?v=PWZ7h2yrJME