Jak utrpět vítězství na MČR

Na úvod se omlouvám za zavádějící nadpis a absenci přesného návodu, ale pokusím se alespoň čtenáři přiblížit prošlý přebor juniorů. Doufám, že taky nebude vadit, když vynechám krásu pokojů, příděly šlichty a počasíčko. V Koutech rozhodně je co dělat a o čem psát, od lyží přes kolo po turistiku, ale obávám se, že by ze mě moc nevylezlo.

Junioři hráli v půvabné místností na patře s dnes již samozřejmými závodními automaty, mnoho z nás by mohlo o autíčkách vyprávět. Z mladežnických turnajů je docela pozoruhodné, že dva super hráči z ME a MS mládeže skončili až někde v polovině tabulky – turnaje mladých nikdy nejsou legrace.

Z juniorů odešel pár starých matadorů a nastoupila mladá krev – dokonce jsme nafasovali novou a mladou rozhodčí – nic proti Petru Zárubovi, ale myslím, že to nikomu nevadilo :) Hlavním mladým zabijákem byl Van, který přeskočil dvě kategorie a sahal po zlatu v osmnáctkách. Když dostal divokou kartu, staří matadoři se po právu zachvěli. Papírově byl favoritem Vojta Plát ve dvacítkách a právě Van v osmnáctkách, ale v těchto turnajích bývá papír hodně ošidný.

Zahájení proběhlo bez problémů, pouze se ukázalo, že Vojtova „taška“ dokázala vytvořit z jednoho velkého putovního poháru tři menší (ale skladnější). První kolo taky trochu udalo ráz celému turnaji – Plát z pochybné pozice vyčaroval celý bod, ačkoliv díky troše povrchnosti na to musel jít přes koncovku věže a jezdce proti věži, Kriebel vytěžil výhru v koncovce (i když jeho technika taky nebyla žádná hitparáda) a Tomáši Krausovi ve hře něco drhlo. Pro ilustraci můžete porovnat partie druhého kola.

Po druhém kole to vypadalo na klasickou stíhací jízdu mezi mnou a Vojtou. V dalších partiích jsem postupoval podobným způsobem, a úspěšně. Mnohem radši dávám soupeřům mat ve střední hře, ale když není zbytí... Naopak Vojta nejdříve ztratil se železným Honzou Macháněm a Vanem a sérii završil prohrou s Martinem Blahynkou.

Takto jsem si vypracoval náskok 1,5 bodu po 7. kole, ale mí soupeři již nebyli tak nakloněni prohrám. V mašinerii se něco zaseklo a poslední partie jsem spíše přežil. I takové to ale někdy v šachu bývá. Doufám že to nezakřiknu, ale už si ani nepamatuji, kdy jsem v Koutech prohrál, asi mě mají Kouty rády.

I přišlo poslední kolo – dokonce stačila remíza v případě, že jeden z dvojice Kraus a Mikeš ztratí půlbod, což se nezdálo až tak nereálné, zvlášť když Honza Mikeš, který už druhým rokem čekal na první výhru, hrál s remízovým králem Tadeášem Baláčkem. Nicméně, protože ten již splnil svůj nehorázně ambiciózní cíl, který si dal před turnajem (umístit se v první desítce), partie se mu vymkla z rukou a lepší pomocné hodnocení (Vojta mi vynadá, ale může být docela rád, že to bylo o pomocné hodnocení a ne o takový řekněme bod na prvním hodnocení) mi zajistil Van remízou s Tomášem Krausem. Pozoruhodné bylo, že v závěrečné pozici měl již velkou převahu a výhra by mu zajistila vítězství v kategorii osmnáctiletých, ale únava vykonala svoje, dali jsme mu co proto. Vůbec nasazovat dvojkola a ještě k tomu ranní partie je k šachistům neskonale kruté, víte co to je, vstávat na devátou... Uvidíme, zda do naší kategorie zavítá i příštím rokem, nebo již dá přednost nějakému silnějšímu turnaji, osobně bych se přimlouval za druhou možnost. Černý kůň Martin Blahynka poté, co jsem se zamotal do vlastních figur, v koncovce neprorazil a celý polabiňácký tým Honzy Macháně, který nervózně vše sledoval, si vydechl, doklouzal tak k titulu přeborníka osmnáctiletých. Doklouzal, ale po zásluze.  Trochu alarmující je, že minulý rok bylo na vítězství v osmnáctkách třeba +7, letos stačilo +1, ale třeba mě mladí příští rok (ne)příjemně překvapí.

Omluvte prosím na fotce můj neupravený zevnějšek, holením bych mohl narušit kouzlo partiové šňůry :)

• Web pořadatele
• Výsledky turnaje
• Partie