Dámský gambit, varianta Netflix Šachová recenze seriálu, který se právě stává globálním hitem

Po filmu Tah pěšcem (https://www.csfd.cz/film/275336-tah-pescem/prehled/) (Pawn Sacrifice, Universal, USA 2014) je to další pokus o zfilmování „šachů a šachistů“. Zatímco Tah pěšcem, film o skutečném, přesněji velmi skutečném šachistovi, Robertu Fischerovi, se příliš „šachově“ nepovedl – viz tato recenze a obsáhlá diskuse (http://www.nss.cz/tah-pescem,-film-o-robertu-fischerovi), a i finančně to bylo pro studio propadák, tak Netflixí seriál Dámský gambit (https://www.csfd.cz/film/902757-damsky-gambit/prehled/) je docela jiná káva.

Hrdinkou je fiktivní postava, která se přichází do fiktivního šachového světa, a to v šedesátých letech. Seriál je mimo jiné velkolepé šedesátkové retro, a pokud, jako já, na Šedesátkách ujíždíte, tak bude opravdu mimořádně oblaženi: Auta, účesy, nábytek, oblečení, líčení dam i teenagerek, brýle, letadla, hudba, šachové hodiny, televizní přístroje i televizní programy – to vše je naprosto omračující. A to nemluvím o Las Vegas (exteriéry i interiéry) v roce 1966 a o Moskvě 1968. Pravda, města dnes dělají počítače, ale proč si kazit zážitek.

Retro je i to šachové, protože u partie občas někdo kouří a partie se přerušují. Pokud, vy mladí nevíte, co to znamenalo pečetit, přerušit a pak někdy dohrávat, tak se zeptejte nějakého pamětníka 50+. Jsme v USA, a tak hráči používají popisnou notaci, kterou, alespoň doufám, už odplavil čas. Nicméně v českých titulkách ta popisná notace zůstala a je navíc přeložena! Takže komentátor říká: „She played pawn king’s rook four“, český titulek je: „Zahrála pěšcem na králově V4“… což je 4. políčko na sloupci královské věže, tedy tah bílým pěšcem h4. Ovšem kdyby Beth nebyla bílá, ale černá, tak by to byl tah černým pěšcem na h5.

Příběh Elizabeth Harmon (dále jen Beth) je vlastně velmi obyčejný a pohybuje se po celý seriál v obvyklých scénáristických kolejích. Z databanky obvyklých klišé bylo použito opravdu velmi mnoho situací, postupů a zápletek. Nejedná se o původní seriál, ale o adaptaci stejnojmenného románu spisovatele Waltera Tevise z roku 1983. Tevis se proslavil především jako sci-fi autor, jeho zásadní dílo, Zpěv drozda (https://www.databazeknih.cz/knihy/zpev-drozda-60771) vyšel v roce 1986 česky a jedná se o velmi kvalitní dystopický román, četl jsem ho na vojně, což je pro tento druh literatury ideální prostředí… Dámský gambit (česky zatím nevyšel) je jeho poslední knihou, necelý rok po jejím vydání Tevis umírá v padesáti šesti letech na rakovinu plic.

Nechci spoilerovat děj seriálu, a tak jen stručně a mlhavě. Po smrti matky samoživitelky přibližně v roce 1958 je devítiletá Beth umístěna v jakémsi „jakžtakž“ sirotčinci v Kentucky. Projevuje – po matce – značné matematické nadání, a když objeví, že místní údržbář ve svém sklepním kutlochu potahuje po kostičkovaném stole jakási dřívka, tak ji to zaujme, vcelku snadno odhalí takřka všechna základní pravidla (podobně jako čtyřletý Capablanca…) a se starým pánem si zahraje. V první partii dostane ovčácký mat – tak se dozví, co je to mat a co to pro ni znamená. V druhé partii hned ztratí dámu, ale pak už to jede jako na drátkách. Její dokonalá genialita ji zavede přes Lexington, Cincinnati, Las Vegas, Mexico City, Paříž až do Moskvy, kde, slovy jedné z postav, nehrají šachy plastovými figurkami v posluchárně jako my, Američané. Pochopitelně je v seriálu spousta nešachového děje, který nenudí, pobaví, poučí a občas i slzičku z oka vypustí. Nicméně, seriál se až na pár překvapení tančí od jednoho klišé k jinému. A proto bude určitě velmi, velmi úspěšný. Beth totiž, kromě toho, že je geniální šachista (píšu schválně šachista, a nikoli šachistka, protože bude celou svou kariéru hrát pouze v mužských turnajích), má své běsy, mindráky, bolístky, předsudky a návyky.

Gender nerovnost a boj s ní je základním pozadím celého seriálu. A je zajímavé, jak téma zpracovávají scénáristé v roce 2020, podle knihy z roku 1983, která se odehrává v Šedesátkách. Kdyby Beth byla klukem, tak by to prostě nebylo ono. Zvláště proto, že ji hraje uhrančivá a uvěřitelná, zatím neokoukaná a navíc krásná Anya Taylor-Joy. I ostatní herectvo se výrazně zaslouží o úspěch seriálu a je jedno, zda to je zpovykovaná americká šachová mládež, nebo sovětští grosmajstěři.

Tolik „umělecká“ část recenze. Nás, národ šachový, zajímá, jaké šachové partie, jakými šachisty a jak jsou v seriálu odehrány. Oproti filmu o Bobbym Fischerovi, kde byly partie „historicky“ definovány, v tomto fiktivním seriálu měli tvůrci volnou ruku. A povolali do práce odborníky: Speciálními poradci byly Bruce Pandolfini a Gary Kasparov. A na seriálu je to znát. Beth neanalyzuje koncovku s černým pěšcem na poli b1 (sic!), ani si nepřehrává z časopisu Шахматы в CCCP partii, která začíná tahy 1.h2-h4 h7-h5, jak se to „přihodilo“ malému Bobbymu. Všechny partie, které se seriálem třeba jen na dvě sekundy mihnou, vypadají normálně. Snad jen se jednou výjimkou – ve 4. díle Beth a její obdivovatel a chvilkový trenér v kuchyni analyzují pozici, která není příliš rozpoznatelná, protože kamera ji snímá ze žabí perspektivy, nicméně při dost plné šachovnici má bílý dvojpěšce na a-sloupci a dalšího pěšce na b-sloupci, což není příliš pravděpodobná konstelace. Ale možná jsem se jen špatně koukal…

Technická poznámka: Na rozdíl od návštěvy v kinech (pamatujete si ještě, že jsme kdysi dávno mohli chodit do kin…?), si můžeme šachovou scénu v Netflix seriálu zastavit a do pozice, když ji zachytíte, čumět libovolně dlouho. To věděli i Bruce s Garykem, a proto si dávali velkýho majzla, aby nedopadli jako „Tah pěšcem“.

Režisér a kameraman byli při natáčení seriálu na nás, zvídavé šachisty, neobyčejně zlí, protože partie ukazují útržkovitě, třeba jen pár políček a někdy ani to ne.

Jako kdyby si z nás dělali srandu. U jednoho opravdu mimořádně vydařeného vtipu se zastavím později. Hned první Bethina důležitá výhra není příliš vidět, nicméně se hraje koncovka, kdy soupeř (bílý) má věž a tři pěšce, Beth má věž a jezdce a žádného pěšce. Nicméně soupeř, silný šachista Townes, vleze, s výrazem mučeného křečka, věží do jednotahových koňských vidlí. A když je Beth nasadí, tak se vzdá. Jak se dozvíte později, tak pozice byla studiového charakteru a věž se na prázdné šachovnici neměla kam schovat. Další Bethina výhra s kentuckým přeborníkem Beltikem už byla snímána déle, avšak jen nějaké tahy a navíc jen kousky šachovnice ve velkém detailu. Když Beth obětuje dámu za jezdce, přeborník jen těžce vzdychne a vzdá se.

Poslední Bethina výhra (poslední v seriálu, doufám, že nikoliv poslední v jejím fiktivním životě) je vidět podrobněji, občas celá šachovnice, nicméně ani zde nepoznáme, zda je Beth pouze normálně geniální, nebo naprosto geniální.

K dokonalosti metodu „šachistům pozici neukážeme“ dovedli autoři u partie Beth a třináctiletého Gijeva, budoucího (asi, alespoň ten klučík o tom je přesvědčen) mistra světa. Turnaj se koná v Mexico City. Zahlédneme koncovku věž a nestejní střelci, poměrně chudobnou. Partie je přerušena a při dohrávce, která má asi sedm tahů už šachovnici neuvidíme vůbec, ani políčko. Celou dobu se díváme pouze do tváře malého Rusa, který postupně bledne, zelená, rudne, nemůže popadnout dech a málem se rozpláče, zatímco výraz Beth je tvrdý, nesmlouvavý, neúprosný. Jako kdyby soupeři a nám, divákům, Beth říkala, hošánku, mistrem světa budu přece já!

Pro 98% světové populace je tato scéna zcela dostatečná, nicméně já jsem byl dost vytočený. To si speciální poradci ulehčili práci! Já chci tu „nezajímavou“ koncovku vidět! Naštěstí jsem se rychle vysvobodil, protože mne napadlo na Youtube zadat do vyhledávače „Beth Harmond“ a nestačil jsem se divit, kolik odkazů na mne vypadlo. Rychle jsem pochopil, že Bethiny partie už tam jsou celé a dobře rozebrány. Zde jsou zásadní odkazy:

1. Beth poráží kentuckého přeborníka (https://www.youtube.com/watch?v=MaMv4cQtEnw) – už budeme vědět princip Bethiny oběti dámy (viz výše).

2. Beth v Moskvě poráží mistra světa Borgova. (https://www.youtube.com/watch?v=oIMaTKOZG-8)

3. 5 nejlepších tahů Beth Harmon (https://www.youtube.com/watch?v=toWzxjERiKE&t) mj. studiový obrat s vidličkou na věž (viz výše), a především ta utajená koncovka s malým Rusem v Mexico City. Jako bonus Beth luští úlohu, mat 3. tahem, a úvodník má za 3,5 sekundy.

Když budete pozornými posluchači, tak se dozvíte z videí překvapivou informaci. Všechny Beth partie mají svůj předobraz. Avšak speciální poradci nejsou žádní čučkaři, kteří by jen opsali a do scénáře přenesli nějaké slavné partie. Většinou Beth a její soupeři hráli existující partie, ale jen do určitého tahu, pak poradci „donutili“ Beth zahrát něco výrazně lepšího než skuteční velmistři.

Vezměme to postupně.

Výhra Beth s kentuckým přeborníkem Beltikem je výjimka, je to celá partie Nežmetdinov-Kasparjan, Riga 1955 (https://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1102189). Mimořádně zdařilá kombinace trenéra Michaila Tala.

Mexická koncovka s malým Rusem, je pozice z partie Jakovenko-Stellwagen, Wijk am Zee, 2007 (https://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1444671) po 39. tahu černého. Jakovenko v partii sebral pěšce na b7, a nezahrál to jako Beth o 41 let dříve. Partie pak skončila remízou.

Výhra Beth s Bogrovem v Moskvě je až do 36. tahu dokonalou kopií partie Ivančuk-Wolff, Biel, 1993. (https://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1060353) V 37. tahu se Ivančuk od Beth odchýlil a partie skončila remízou. Beth pozici chytila za správný konec a Borgova doslova smetla.

Dokážu si dobře představit, že Bruceho a Garyka příprava podkladů pro seriál musela neskutečně bavit. Zvláště, pokud jim režisér předem prozradil, že z těch partiií toho nebude moc vidět.

Na závěr se bohužel musím zmínit o několika (pro mne) rušivých momentech. Nejdříve ty „americké“:

• Hráči, i velmistři tahají velmi rychle, nejen zahájení a dost často ani nezapisují tahy.

• Skoro všichni se vzdávají tak, že mlčky položí svého krále. Domnívám se, že toto gesto se nepoužívalo ani v USA, ani v šedesátých letech.

• Aranžmá turnajů (diváci, nástěnné šachovnice, chování rozhodčího, apod.) mi připadalo dosti nešachové, ale nikdy jsem na žádném turnaji v USA, Paříži, Moskvě v šedesátých letech nebyl. Mám obavy, že tady to produkce s tím retro stylem trochu přehnala.

• Hraje se partie: 2 hodiny na 40 tahů, ale na hodinách je při prvním tahu nastaveno 5,30. Pravděpodobně to tam zůstalo nepozorné skriptce po předešlém turnaji, kdy se hrálo 90 minut na 40 tahů.

A „české“ chyby a podivnosti: Bohužel na překlad a titulkování nedohlédl odborník. Zachytil jsem tyto lapsy:

• Zásadním problémem je překládání tahů v popisné notaci (viz výše). Působilo to na mne jako z jiného světa.

• Políčko na šachovnici (a square) není pole, ale čtverec.

• Partie se nepřerušují, ale odročují… Pravděpodobně titulky psal nějaký právník.

• Kniha s titulem „Chess Openings and Tactics“ je přeložena jako „Šachové zahájení a strategie“.

• Speed game je přeloženo jako rapid partie, ale pak se hraje ostrá dvouminutová blicka.

Nicméně, to jsou jen malé skvrnky, které, jak praví klasik, odborníka dráždí, ale vy si jich ani nevšimnete…

Seriál se odehrává v jiném šachovém světě, než který lidstvo v šedesátých letech prožilo. Všichni hrající šachisté jsou fiktivní. Nicméně někteří skuteční jsou zmiňováni. Reshevsky, Aljechin, Capablanca, Najdorf, Spasskij apod. jsou vzpomenuti, vždy s velkou úctou. O Fischerovi ani zmínka.

Přesto se jedna skutečná šachistka asi na tři sekundy objeví. Nona Gaprindašvili sedí mezi diváky moskevského turnaje. Je mladá, ukrutně ji to sluší a komentátor ji představuje jako ženskou mistryni světa, která s muži nehraje.

Důležitá poznámka: Pokud se vám nechce platit Netflixu peníze, tak prosím vězte, že si ho na měsíc můžete vyzkoušet zadarmo. A měsíc je dostatečně dlouhá doba na to, abyste seriál podrobně zhlédli i s dlouhými pauzami, kdy si ho zastavíte a budete pečlivě Bethiny pozice analyzovat.

Dámský gambit (The Queen’s Gambit), Netflix, USA 2020, 7 dílů, 6 hodin 35 minut.
Režie: Scott Frank, Hlavní role: Anya Taylor-Joy, Harry Melling, Moses Ingram, Marielle Heller

Petr Sýkora